Průmysl 4.0 je jako lochnesská nestvůra. Neexistuje

Vydáno 16.5.2017

Ten večerníček jsem měl celkem rád. Jmenoval se, tuším, Rodina Nessova. Vycházel z báje o nestvůře, která prý žije ve skotském jezeře Loch Ness. Nikdo její výskyt však nikdy věrohodně nedokumentoval. V okolí jezera si však jistě mnou ruce dodnes. Celá báje – podpořena i oním animovaným večerníčkem – láká do kraje houfy turistů, kteří by jinak o jezero ani nezavadili. I dospělí mají své večerníčky. Momentálně je hitem „Průmysl 4.0.“ Číselné označení odkazuje na údajnou čtvrtou průmyslovou revoluci. Jenže s tou je to jako s „Nessie“. Nikdo ji ještě věrohodně nedokumentoval.

Ekonom Robert Gordon dokonce praví, že pokrok zpomaluje. Místo revoluce tak prý čelíme jejímu pravému opaku. Zastavující se pokrok dokumentuje zpomalováním růstu životní úrovně. Její zdvojnásobení po roce 1300 si v hospodářsky nejvyspělejších oblastech světa vyžádalo celých pět set let. K dalšímu zdvojnásobení pak už ale stačilo pouze sto let, od roku 1800 do roku 1900. Růst životní úrovně vrcholil ve 30. až 50. letech dvacátého století, kdy se zdvojnásobila za pouhých 28 let, konkrétně mezi lety 1929 a 1957. Další zdvojnásobení si ale už vyžádalo nepatrně delší dobu – 31 let. Gordon prognózuje, že v současnosti už to trvá opět téměř sto let, než se zdvojnásobení dostaví. Dvakrát vyšší životní úroveň než v roce 2007 bude podle něj běžná až v roce 2100. Vynálezy spjaté s druhou průmyslovou revolucí totiž podle něj byly z hlediska růstu produktivity – a tedy pokroku – bezkonkurenční. Jedná se – namátkou – o telefon, fonograf (pozdější gramofon), film, automobil, letadlo, dálnici, podzemní dráhu, supermarket a nakonec i televizor či klimatizaci.

Po roce 1970 růst produktivity citelně zpomalil. S krátkodechým vzepětím na přelomu tisíciletí, kdy v běžné praxi nalezly uplatnění plody třetí průmyslové revoluce, tedy informační technologie či internet. Technooptimisté míní, že nynější poměrně pomalý růst produktivity je jen tichem před bouří. Svět se prý teprve učí využívat technologie třetí průmyslové revoluce. Až se to naučí, pokrok bude opět bouřlivý.

V každém případě – ať už má pravdu Gordon, či technooptimisté – je poněkud úsměvné hovořit už nyní o čtvrté průmyslové revoluci. Právě té se přitom iniciativně chápe (nejen) česká vláda v rámci zmíněné koncepce Průmysl 4.0.

Čísla v podstatě ještě nepotvrzují ani opravdovou revolučnost třetí revoluce a politici už mluví o čtvrté. Proč? Zní to hezky. Zní to vizionářsky. Ale hlavně: mohou líbivě demonstrovat svůj zájem o voliče. Nejprve jej znejistí a vytasí empiricky nepodloženou tezi, že robotizace, jež se má s údajnou čtvrtou revolucí dostavit, vezme miliony pracovních míst, aby jej vzápětí ujistili, že něco takového nedopustí. To raději dodatečně přerozdělí miliardy.

V rámci tohoto svého „bububu“, ne nepodobného strašení dětí vyprávěním o lochnesské příšeře, politici vytvořili nového nepřítele lidstva. Robota. Osudovou hrozbu v něm kromě nich naráz – jako na zavolanou – spatřují levicoví intelektuálové, odbory i multimiliardáři (hlavně ovšem ti už dávno od reality odtržení jako Bill Gates či Jack Ma).

Jejich brnkání na strunu strachu média pořádně přidávají na hlasitosti, kdežto fakta dřepí v tichém koutě. Co na tom, že nejvíce robotizované ekonomiky světa – Korea, Singapur, Japonsko a Německo – jsou zároveň těmi s vůbec nejnižší mírou nezaměstnanosti? Ne, ne, roboti berou práci – a pokud ne teď, brzy budou, straší nás přesto kde kdo. Co na tom, že robotizace – nejde vůbec o nový fenomén – v EU v letech 1999 až 2010 sice zničila takřka deset milionů pracovních míst, ale také jich více než 21 milionů vytvořila. Jak? Roboti zlevňují výrobu, levnější výroba znamená nižší ceny a nižší ceny značí úsporu. Tyto uspořené peníze pak utrácíme – my, lidé – v jiné části ekonomiky, třeba v sektoru služeb, kde působí další lidé z masa a kostí. Robotizace umožňuje úsporu, jež dává práci. Prosté.

Strach z robotů je opodstatněný jen tehdy, jsme-li přesvědčeni, že lidské tužby jsou konečné. Že existuje nirvána, jejich absolutní naplnění, a co víc, že už jsme této nirváně blizoučko. V takovém případě opravdu „hrozí,“ že to bude právě už vynález robota, který kritickou část lidstva do nirvány přivede. Ale pozor. Máme-li lidské tužby za nekonečné nebo míníme-li jen, že jsme nirváně ještě vzdáleni, robot v důsledku jen vytváří tužby nové. A snaha o jejich naplnění zase vytváří nová pracovní místa.

Nenechme si vemluvit strach z robotů. Ti, co se o to snaží, tak činí buď v rámci osobního PR (miliardáři), v rámci usilování o další peníze z cizí kapsy (politici, odbory), nebo v rámci snahy vykreslit Západ jako fundamentálně zkažený (intelektuálové). Neboť pokud by měla být nirvána pro lidstvo jako celek zlem, je zlem i cesta k ní, všechen kapitalismus, všechny průmyslové revoluce, všechen trh. Tedy vše, co typický intelektuál nenávidí.

Pohádky pro dospělé jsou zkrátka nebezpečnější než pohádky pro děti. Zůstaňme raději u Nessie. Nepodléhejme marketingovému klamu jménem Průmysl 4.0. Jde zatím jen o módní fetiš bez opory v datech, na nějž se beztak brzy zapomene.

 

Lukáš Kovanda,
hlavní ekonom společnosti Cyrrus