Trump je dítě OBAMY… a Googlu

Vydáno 19.10.2017

V přepočtu přes 60 miliard korun. To je dost i na Google (resp. jeho matku Alphabet). Google může být přesto rád, že historicky rekordní pokuta, kterou v červnu vyfasoval od Evropské komise (a proti které se v září odvolal), se netýká jeho počínání v USA. Tamní antimonopolní regulátor, Federální obchodní komise, totiž stejný případ už v roce 2013 stáhl z dalšího prošetřování. Po verdiktu Evropské komise ovšem nyní za oceánem sílí volání po tom, aby případ znovu otevřel. Vyšetřování by se navíc mohlo týkat i možných nekalých praktik Googlu v rámci systému Android, které úřadem dosud vyšetřovány vůbec nebyly. Obřím „flastrem“ od Evropské komise tak celá věc nekončí, spíše teprve začíná.

Zarážející je pochopitelně to, že Google pokutu dostal v EU, ale v Americe ne. Byl snad jeho obchodní model za Atlantikem odlišný? Těžko. Společnost tam dost možná měla jen lépe prošlapané cestičky na ta správná místa, dokonce i do Bílého domu. Luigi Zingales, přední ekonom Chicagské univerzity, ve své studii z letošního července dává k dobru čísla dokládající zcela nadstandardní vztah samotného prezidenta Obamy k činovníkům Googlu a jeho lobbistům. Od Obamovy první inaugurace v lednu 2009 až do října 2015 navštívili představitelé Googlu nebo spřízněné osoby Bílý dům celkem 427krát. Jinými slovy, každý pátý až šestý den po celou dobu Obamova prezidentování v daném období jej – nebo některého ze členů administrativy – navštívil „někdo od Googlu“. Pokud by se mělo alespoň vzdáleně podobné pozornosti dostat každé americké významné firmě, prezident by jen dennodenně od rána do noci schůzoval s příslušnými generálními řediteli. Zingales spekuluje, zda za tím, že Google dostal pokutu v EU, ale nikoli v USA, nejsou právě i tyto „dýchánky“, evidentně příliš časté na to, aby mohly být zcela nevinné.

To, že se při podobných návštěvách v Bílém domě neřeší jen počasí a baseball, ale že jde, jak jinak, o peníze, dokládají zase jiná čísla. Jeffrey Brown a Jiekun Huang spočítali ve studii All the President’s

Friends: Political Access and Firm Value, letos publikované Illinoiskou univerzitou, že návštěva vrcholného představitele firmy v Bílém domě souvisí s následným příznivým vývojem ceny jejích akcií na burze. Ty zdražují o dodatečné jedno procento během dvou měsíců od návštěvy. Nemusí se to zdát moc. Ale když se počet návštěv počítá během pár let (Brown a Huang zkoumali opět období let 2009 až 2015) na desítky, či dokonce na stovky, už jde o pořádné peníze. Burzovní investoři zkrátka berou informaci o každé další návštěvě představitele dané firmy v Bílém domě jako příznivé znamení, naznačující třeba právě to, že zase o něco klesla pravděpodobnost udělení nějaké kolosální pokuty – která by se tak jako „bruselský flastr“ Googlu nepříznivě promítla do ziskovosti firmy, nedej bože přímo do dividend.

Častými hosty v Bílém domě byli za Obamy kromě představitelů Googlu také třeba nejvyšší šéfové korporací jako Honeywell či General Electric. Celé to potvrzuje neblahý trend, který je v USA v sílící míře patrný zvláště po roce 2000 a který empiricky potvrzuje James Bessen z Bostonské univerzity ve své loňské studii. Ve vzestupu zisků a burzovního ocenění korporací hraje v posledních letech důležitější roli jejich lobbing a aktivita vůči politikům než vlastní výzkum a vývoj či inovace.

Obecně vzato, firma může svoji konkurenceschopnost zlepšit v zásadě jen dvěma způsoby: buď účinně inovuje a konkurenci drtí k celospolečenskému prospěchu, nebo účinně lobbuje a konkurenci drtí ku prospěchu pouze svému vlastnímu, na úkor zbytku společnosti. Závěr Bessenovy studie tedy vyznívá pesimisticky, jelikož korporace v USA, tedy právě firmy typu Googlu, Honeywellu nebo General Electric, stále více vydělávají díky lobbingu, tedy díky vyjednávání si privilegií nebo díky odpouštění pokut za pošlapávání zdravého konkurenčního boje. Proč se tak děje zvláště po roce 2000? Objem a spletitost regulací dosáhly v tomto období už takových proporcí, že pro netržní chování velkých korporací poskytují přímo živnou půdu. Čím složitější regulace je, čím více výjimek třeba obsahuje, tím snáze se celým týmům protřelých lobbistů a dobře placených právníků (které si malý nebo střední podnik nemůže dovolit, ani kdyby se rozkrájel) hledají skulinky a důvody, proč danou korporaci zvýhodnit, a proč její konkurenci už nikoli. I složitost regulací zkrátka přispívá k tomu, že vůbec mohlo dojít k pozoruhodné situaci, kdy regulátor v kauze Googlu jednu a tu samou věc na západní straně Atlantiku shodil ze stolu, zatímco na té východní napařil rekordní pokutu.

Nárůst objemu regulací navíc konzervuje americkou korporátní sféru. Koncentrace odvětví roste a dravá a zdravá konkurence se vytrácí. Korporace nemusí tolik investovat, myšleno do inovací. „Investují“ do lobbistů a právníků, kteří konkurenci udolají pouhými paragrafy. Citelný pokles reálných investic amerických firem po roce 2000 dokumentují v letošní studii Declining Competition and Investment in the U.S. Germán Gutiérrez a Thomas Philippon z Newyorské univerzity. Více koncentrace a méně konkurence ale znamená ve výsledku nejen méně investic, ale také více příjmové nerovnosti. Zingalesův kolega z Chicagské univerzity Simcha Barkai v letošní studii dokládá, že v posledních třiceti letech v USA klesl podíl mezd a platů na ekonomice a narostl podíl korporátních zisků. Ten ale narostl právě proto, že se vytrácí konkurence a k nadstandardnímu zisku stačí vyvoleným zaťukat na ty správné dveře, nejlépe do Bílého domu. Vyvolené korporace, jejich management, zaměstnanci a akcionáři dále bohatnou, zatímco zbytek Ameriky chudne. Tenhle zbytek Ameriky pak, žádný velký div, volí Trumpa, jejž mimochodem ve volební kampani finančně ani jinak nepodpořila žádná ze sta největších amerických korporací.

To, že se Trump stal prezidentem, a to, že Google dostal pokutu v EU, ale ne v USA, jsou dva projevy téhož procesu. Je jím prorůstání korporátní a politické sféry – bytnění establishmentu –, na které rostoucí podíl řadových Američanů jen a jen doplácí. Svým způsobem se tak Trumpův nečekaný úspěch zrodil při oněch nesčetných dýcháncích Obamy s Googlem.

 

Lukáš Kovanda
hlavní ekonom společnosti Cyrrus