Trable s růstem

Vydáno 20.10.2017

Česká ekonomika nasadila v letošním roce až nezvykle vysoké tempo. Už v prvním čtvrtletí dosáhl ekonomický růst 3 % a ve druhém se vyšplhal dokonce k necelým 5 %. Nejde přitom o nějaký nahodilý výsledek nebo souhru příznivých okolností, a tak podobné tempo nejspíše uvidíme i ve druhém pololetí letošního roku. Nelze si však nevšimnout, že tento růst má své bariéry, které minimálně krátkodobě další růst české ekonomiky začnou efektivně brzdit. A tou největší se v tuto chvíli zdá nedostatek zaměstnanců, který se zrcadlí jednak v rekordní nabídce volných pracovních míst dosahující ak­tuálně 200 tisíc, jednak ve výrazně vyšším růstu mezd napříč téměř celou ekonomikou. Růst HDP spolu se mzdami sice zatím neroztočily inflační spirálu, nicméně už nyní porážejí odhady centrální banky a ta se jako první v rámci EU rozhodla odstartovat cyklus zvyšování úrokových sazeb. První krok je už za námi a další lze již brzy očekávat, zvlášť když koruna zůstává vůči vyšším sazbám netečná a ekonomický růst zatím rozhodně nepolevuje.

K výborným výsledkům pomáhá české ekonomice i v letošním roce především průmysl. Fakticky obstaral téměř polovinu letošního růstu HDP a dále posílil svoji pozici největšího tuzemského odvětví, ať už z pohledu podílu na přidané hodnotě, nebo jako největšího zaměstnavatele. Přitom druhé největší odvětví českého hospodářství – doprava, obchod, pohostinství – v první polovině roku přidalo k celkovému ekonomickému růstu jen tři desetiny procentního bodu z celkových 3,8 %. I bez nadsázky tak české hospodářství stojí a doslova i padá s vývojem v průmyslu, který navíc v čase dále posiluje, zejména díky excelentním výsledkům automobilového průmyslu a výroby elektrických strojů a zařízení, tedy oborů, které lze podle metodiky statistiků zahrnout pod jediné označení – strojírenství. A nakonec vlastně nejde jenom o první polovinu roku, protože průmysl takto „zajišťuje“ ekonomický růst ČR už čtvrtým rokem za sebou.

Není až takovým překvapením, že s rychlým růstem průmyslu založeném na vývozní expanzi a investicích přichází i nedostatek nových pracovníků. Průmyslové firmy jsou totiž nejenom odpovědné za výbornou kondici tuzemské ekonomiky, ale i spoluodpovědné za výrazný pokles nezaměstnanosti, respektive za rekordní zaměstnanost v celém hospodářství. Podle průzkumů statistického úřadu se dokonce nedostatek zaměstnanců stal druhou největší – stále se rozšiřující – bariérou pro další rozvoj tohoto odvětví. A nejde pouze o to, že by firmy nemohly sehnat kvalifikované pracovníky, i když i to je dlouhodobý problém vyplývající ze struktury tuzemského školství výrazně zaměřeného na humanitní vzdělávání a zajišťování maximálního počtu vysokoškoláků. Stále hůře je – jak napovídají statistiky volných pracovních míst – možné najít i nekvalifikované zaměstnance. Dokonce i v případě zajímavých mzdových podmínek podniky (například automobilky) musejí hledat v zahraničí, aby mohly pokračovat v naplňování rostoucích objednávek.

Rozšiřující se nesoulad mezi poptávkou po zaměstnancích a stávající řídnoucí nabídkou ze strany disponibilních nezaměstnaných nebo lidí ochotných migrovat či měnit zaměstnání nemůže vést k ničemu jinému než ke zvyšování mezd. A tak vedle překvapivě vysokého růstu HDP jsme ve druhém čtvrtletí zaregistrovali i neméně překvapivý vzestup průměrných a mediánových mezd, a to jak v nominálním, tak v reálném vyjádření. Průměrná mzda v ČR se meziročně zvýšila na 29 346 korun a byla o 7,6 % vyšší než ve stejném období loňského roku. Reálně (tedy po zohlednění inflace) znamená toto navýšení +5,3 %. Tak rychle rostly mzdy reálně naposledy v roce 2007. Mediánová mzda se navíc zvyšovala ještě rychleji (o 8,2 %), což znamená, že v ekonomice rostly rychleji nejnižší mzdy.

Zásluhu na současném rychlejším růstu mezd má především silný ekonomický růst vytvářející volná pracovní místa takřka rekordním tempem. Na trhu práce se prohlubuje nesoulad mezi dostupnými zaměstnanci a nabídkou míst, takže firmy jsou nuceny si stále více zaměstnance předcházet nebo přetahovat. Zapomenout nelze ani na faktor minimální mzdy, respektive zaručených mezd, které se letos zvyšovaly zhruba o 11 %. Nakonec zvýšení mezd v odvětví ubytování a stravování o téměř 16 % nelze zdůvodnit jen vyšší poptávkou po těchto službách, ale právě posunem minimální mzdy hojně využívané v této části ekonomiky. A stranou nezůstal ani veřejný sektor, kde se konkrétně ve veřejné správě přidávalo skoro 9 %, zatímco školství si téměř jako již tradičně musí na viditelnější vylepšení platů ještě chvíli počkat.

Mzdy v české ekonomice nasadily tempo, které se nejspíše udrží i ve zbytku letošního roku. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se zmírnil přetlak na trhu práce, a tak firmy budou muset o zaměstnance stále více „bojovat“. Pro zaměstnance to znamená další růst životní úrovně, respektive příležitostí pro vyšší spotřebu i investice. Je to ovšem i příležitost pro rychlejší růst cen, zvláště ve službách spojených s bydlením a vlastně všude tam, kde je možné rozšiřovat obchodní marže.  Firmám tento trend přináší především vyšší mzdové náklady a další znesnadnění hledání nových zaměstnanců. A možná i příležitost nebo spíš nutnost investovat do nových technologií. Při pohledu na strukturu absolventů středních škol však může současný nedostatek zaměstnanců jednou vypadat spíše jako drobná epizoda, na kterou se časem zapomene.

 

Petr Dufek
analytik finančních trhů ČSOB