KDO DLÁŽDÍ CESTU DO CZEXITOVÉHO PEKLA?

Vydáno 17.4.2018 ekonomika

Pokud Česká republika vystoupí z Evropské unie, je to, jako bychom se dobrovolně střelili do nohy. Alespoň z ekonomického hlediska je tedy rozhodně rozumné czexit odmítat. Objevil se však v české veřejné debatě o něm jeden nešvar. Mnozí z těch, kteří czexit – správně – odmítají, současně sklouzávají k jakési ideologické předpojatosti. Odmítají připustit vlastně jakoukoli stinnější stránku evropské ekonomické integrace. Činí tak mnohdy zjevně s dobrým úmyslem, aby zdůrazněním některé její slabší stránky zbytečně nenahrávali stoupencům czexitu. Jenže máloco je černobílé jako šachovnice, a tak je jejich dobrý úmysl další příslovečnou dlaždicí na cestě do czexitového pekla. Tím, že líčí evropskou ekonomickou integraci pouze „bíle“ a odmítají připustit její „šedé“, či dokonce „černé“ momenty, se z nich nejen v očích stoupenců czexitu stávají eurohujeři. Jakmile ve veřejné debatě takovou nálepku dostanou, ztrácejí svůj kredit a končí u přesvědčování přesvědčených. To je velká škoda.

Jeden příklad za všechny. Česká republika vstoupila do Evropské unie v květnu roku 2004. Prvním celým rokem našeho členství byl tedy rok 2005. Od té doby až do loňska stoupl český vývoz do zemí Evropské unie v běžných cenách o takřka 120 procent. Do zemí Evropské unie přitom stále, tak jako roku 2005, vyvážíme zhruba 85 procent našeho celkového exportu. Svým způsobem jsme tak dnes se zbytkem Evropské unie dvojnásobně provázanější než na začátku našeho členství. Připravit se dobrovolně o bezproblémový přístup na tento trh, jehož důležitost pro nás tak rapidně narůstá, by opravdu bylo onou střelbou do vlastní nohy. V tomto mají odpůrci czexitu pochopitelně naprostou pravdu.

Jenže když dojde na otázky jiné, pravdu mnozí z nich náhle nahrazují ideologií. Pravdou – z jejich hlediska nepříjemnou – je totiž třeba také to, že jednotná měna euro za současných podmínek může snadno zdražovat bydlení i v České republice. Jak je možné, aby euro zdražovalo nemovitosti, když jsme jej ani nepřijali?

Není to žádná raketová fyzika. Zdůvodnění staví na třech poznatcích. Poznatek číslo jedna je ten, že abnormálně nízké úrokové sazby nafukují nemovitostní bublinu. To je fakt prokázaný v mnoha koutech světa.

Poznatek číslo dvě se pak týká současné situace v eurozóně. Na jedné straně stojí Německo a další země, kterým se ekonomicky daří a které by tudíž potřebovaly vyšší úrokové sazby, než jaké mají. Třeba proto, aby zchladily růst cen nemovitostí. I českými médii nedávno proběhla zpráva, jak se Berlíňané bouří proti drahému bydlení. A to Berlín ještě nepatří k nejdražším německým městům typu Mnichov. Jenže Němci svůj nemovitostní trh zchladit nemohou, jelikož v rámci eurozóny sdílí jedny úrokové sazby třeba s Itálií. Italská ekonomika stále stagnuje – a to je spíše ještě eufemismus –, a růst úrokových sazeb by ji tedy mohl fatálně poškodit. Takže úrokové sazby v eurozóně jsou stále na nule, či dokonce v záporu, pročež Itálie alespoň stagnuje a německý nemovitostní trh se přehřívá. Pokud by Němci měli stále marku, na Itálii by ohled nebrali a úrokové sazby měli vyšší. Nemovitostní trh by se tam tudíž tolik nepřehříval.

A konečně poznatek číslo tři. Už ostatně zazněl. Česká republika je s eurozónou a s Německem zvláště stále provázanější. To znamená mnoho pozitiv. Třeba to, na něž správně odkazují odpůrci czexitu, když argumentují, jak obrovsky těží z našeho členství v Evropské unii tuzemští exportéři.

Ale provázanost má i svá negativa, ony stinnější stránky evropské integrace. Jestliže by Němci stále platili markou, budou mít vyšší úrokové sazby nejen oni, ale i my. Samozřejmě, platíme korunou, ale i tak Česká národní banka musí při stanovování svých úrokových sazeb přihlížet k vývoji v eurozóně. Kdyby totiž byly české úroky o hodně vyšší než ty v eurozóně, koruna neúnosně posílí a náš export ztratí konkurenceschopnost. Takže i Česká národní banka bere svým způsobem docela zásadní ohled na Německo, a tedy i na Itálii. Pokud by Němci měli marku, budou úrokové sazby dlouhodobě vyšší v Německu i u nás. A ceny nemovitostí by se z důvodu vyšších úrokových sazeb přehřívaly méně než dnes, pokud vůbec, nejen v Německu, ale právě také i u nás. Bydlení u nás by prostě dost možná bylo levnější. To už ale ideologizující stoupenci našeho setrvání v Evropské unii nechtějí vidět. Jenže když hlásají „A“, tedy jak moc je pro nás evropský vnitřní trh přínosný, měli by správně dodat i „B“, a sice že vysoká provázanost se zbytkem Evropské unie a nutnost brát ohled na ty její členské země, kterým se zrovna ekonomicky příliš nedaří, má i svá negativa. Negativa, která Češi pociťují na vlastní peněžence.

Ano, Evropská unie má z ekonomického hlediska plusy i minusy. Plusem je třeba velký vnitřní trh, minusem například jednotná měna, kterou země typu Itálie neměly nikdy přijímat. Ti, kdo vyzdvihují plusy, zatímco bagatelizují minusy, prokazují svému cíli, jímž je odvrácení czexitu, medvědí službu.

Přitom ekonomicky opodstatněné řešení je snadné. A opět nejde o žádnou raketovou fyziku. Stačí připustit, že evropská ekonomická integrace má své minusy, třeba ty o něco vyšší ceny nemovitostí i v České republice. Ale jedním dechem je přitom třeba dodat, že tyto minusy jsou více než vyváženy plusy v podobě současné éry prosperity české ekonomiky, která podstatným způsobem pramení z našeho hladkého přístupu na jednotný vnitřní trh. Je to pravda. A proto je to přesvědčivější než falešné malování evropské ekonomické integrace buď jen na černo, nebo jen na bílo. Pravda zkrátka není černobílá. V kontextu diskuze o evropské integraci i czexitu je však důležité, že bílé momenty ty šedé i černé přečíslují.

 

Lukáš Kovanda
hlavní ekonom společnosti Cyrrus

Zadejte e-mailovou adresu

a nic ze Světa průmyslu vám už neunikne!

Vaše osobní údaje budeme zpracovávat pouze za účelem zasílání newsletterů, a to v souladu s platnou legislativou a zásadami ochrany osobních údajů. Svůj souhlas se zasíláním a zpracováním osobních údajů můžete kdykoli odvolat prostřednictvím odhlašovacího odkazu v každé kampani.

Rozhovory

KAŽDÝ NEMŮŽE ŽÍT A PODNIKAT V PRAZE

KAŽDÝ NEMŮŽE ŽÍT A PODNIKAT V PRAZE

Vydáno 10.1.2020

Příběh společnosti Alcaplast, výrobce sanitární techniky, kterou na jižní Moravě vybudovali Radka Prokopová s manželem Františkem Fabičovicem, vypadá pohádkově. Lídr oboru ve střední a východní Evropě si ale musel náročnou cestu na vrchol vyšlapat. „Náš segment je velice konkurenční, na trhu se potkáváme se světovými značkami a výrobci, proto musíme mít výrobky dotažené do posledního detailu,“ říká v rozhovoru výkonná ředitelka Alcaplastu.

BĚHEM KRIZE LIDÉ POTŘEBUJÍ VÍŘIVKY NEJVÍC

BĚHEM KRIZE LIDÉ POTŘEBUJÍ VÍŘIVKY NEJVÍC

Vydáno 8.1.2020

Až pojedete na prodloužený víkend do hotelového wellness a usednete tam do horké vířivky, je dost možné, že vám bude pohodlí zajišťovat výrobek od české firmy USSPA. Ta je totiž v oboru spa lídrem na českém trhu a velké jméno má i v rámci Evropy. „Při všech činnostech myslíme na nejpodstatnější věc: vířivky jsou pro zákazníkův užitek, jeho relaxaci a radost, to stojí na prvním místě,“ říká Kateřina Kadlecová.

POHYB VLASTNÍCH KAMIONŮ SLEDUJEME ONLINE

POHYB VLASTNÍCH KAMIONŮ SLEDUJEME ONLINE

Vydáno 6.1.2020

„Nejsem plnohodnotný kamioňák ani technický typ,“ říká o sobě Martina Šmídlová, která se téměř dvě dekády významně podílí na chodu společnosti Šmídl působící v kamionové přepravě. Největší problém oboru vidí především v nedostatku řidičů, budoucnost autonomních náklaďáků na silnicích je však podle ní stále vzdálená.

HOTELY BY MĚLY NABÍZET ZÁŽITEK, NIKOLIV SLUŽBU

HOTELY BY MĚLY NABÍZET ZÁŽITEK, NIKOLIV SLUŽBU

Vydáno 19.12.2019

„V dnešní době už lidé nechtějí pouze místo na přespání, ale také co nejautentičtější zážitek z místa, kde přebývají,“ tvrdí v rozhovoru pro Svět průmyslu Richard Valtr, který se svými kolegy po celém světě provozuje úspěšný hotelnický startup Mews. Podle něj by se recepční měli méně věnovat administrativě a více potřebám hosta.

Zobrazit Více