VÝVOJ ČESKÉ EKONOMIKY PO ROCE 1989 MŮŽEME SLAVIT. PŘIMĚŘENĚ

Vydáno 3.2.2020 ekonomika

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom, Czech Fund

Už od konce 50. let bylo mnoha tuzemským ekonomům zřejmé, že centrální plánování je citelně méně efektivní než tržní ekonomika. Existovaly proto pokusy, jak prvky tržní ekonomiky alespoň zčásti začlenit do socialistického hospodářství. Zprvu však snahy narazily na ideologický odpor, jehož vyvrcholením byl vstup vojsk Varšavské smlouvy roku 1968. Opětovně tyto pokusy začaly ožívat v 70., ale zejména 80. letech. V druhé polovině 80. let už bylo naprosto zřetelné ohromné ekonomické a celospolečenské zaostávání socialistického tábora, takže v rámci přestavby se režim sám snažil začleňovat tržní prvky do neefektivní, nedostatkové socialistické ekonomiky. Svědčí o tom i proslulý projev předsedy KSČ Milouše Jakeše z července 1989, který pronesl v Červeném Hrádku. Jakeš lidovou mluvou poměrně dobře vystihl klíčový problém tehdejší ekonomiky a nutnost její zásadní reformy ve směru uvedení některých tržních principů.

Ekonomické podmínky se uvolňovaly po podstatnou část 80. let a zejména v jejich druhé polovině, a ještě výrazněji po roce 1987. Roli tehdy, v druhé polovině 80. století, také sehrála nastupující globalizace, ale i technologický posun, například snazší šíření západní kultury prostřednictvím satelitních přijímačů a západní filmové produkce prostřednictvím videopřehrávačů. Tyto dobové západní technologické vymoženosti ještě zřetelněji obnažily propastnost ekonomického zaostávání socialistického bloku. Režim na to reagoval uvolňováním ekonomických šroubů, které však bylo stále až příliš pozvolné, takže veřejnost nakonec v listopadu 1989 režim „sametově“ smetla a země nastoupila cestu ke standardní tržní ekonomice.

 

BYZNYSOVÍ VÍTĚZOVÉ A PORAŽENÍ

Z hlediska dalšího rozvoje české ekonomiky i průmyslu byly zcela mimořádné kroky provedené v první polovině 90. let. Tehdy byl milníkem prakticky každý rok. Ať už šlo o zhroucení trhu RVHP a nutnost přeorientovat se na trhy jiné, o související zapojení se do globalizujícího trhu a jeho hodnototvorných řetězců, o liberalizaci ekonomiky, uvolnění cen, malou i velkou privatizaci, restituce či o samotné rozdělení Československa. Dalším milníkem byl převod největších bank do rukou zahraničních vlastníků na přelomu tisíciletí, kterým se transformace de facto završila. Vstup do mezinárodních struktur jako OECD, NATO a zejména EU v roce 2004 přidal transformované české ekonomice na kredibilitě mezi mezinárodními investory. Hospodářský propad v roce 2009 dal transformované české ekonomice, zapojené již do globalizovaného trhu, pocítit dopady celosvětové finanční krize, vlastně poprvé tak Česko okusilo opravdovou „kapitalistickou“ krizi. Svým způsobem je milníkem i intervenční režim České národní banky z let 2013 až 2017, který urychlil eurizaci ekonomiky a přiblížil tak Česko přijetí eura jako nic jiného za celé období od vstupu do EU.

Byznysoví vítězové uplynulých třiceti let jsou zřejmí, stačí pohledět za žebříček nejbohatších Čechů. Drtivá většina z nich podstatnou část svého jmění vydělala právě díky transformaci české ekonomiky a obrovským, historicky bezpříkladným přesunům majetku, které byly její nedílnou součástí. Byznysových poražených bude pochopitelně mnohonásobně více. Funguje ovšem mentální klam, jemuž se říká „klam přeživších“. V médiích čteme o těch několika vítězích, Kellnerovi, Babišovi, Vítkovi, Bakalovi a pár dalších, zatímco tisíce a tisíce podnikatelů si na transformaci vylámaly zuby. Nepřežili. Někdy bohužel i doslova. Zejména však nepřežil jejich byznys, reputace, případně bezúhonnost. Vždyť třeba takového Viktora Koženého mohl v poměrně nepřehledném, rychle se měnícím a nepředvídatelném období rozpadu centrálního plánovaní nejen u nás, ale v celém východním bloku dělit od umístění v letošním žebříčku českého, možná i světového žebříčku nejbohatších třeba jeden jediný (chybný) podnikatelský krok. Hranice mezi úspěchem a zatracením může být v tak překotné době zatraceně tenká. Takže Kožený je zosobněním transformačního poraženého. Utrpěla jeho reputace a do značné míry i bezúhonnost, pročež žije odříznut od světa na Bahamách. Tisíce, ba desetitisíce dalších poražených s námi každý den jezdí do práce tramvají nebo vlakem. Na rozdíl od Koženého jsou bezejmenní. Jejich reputace neutrpěla, jen prostě nevyšel jejich obchodní záměr. Kdo ví, třeba jeden jediný chybný krok řady z nich rozhodl o tom, že dnes jezdí tramvají, místo aby nám nad hlavou kroužili soukromým tryskáčem.

 

NEJLEPŠÍCH TŘICET LET HISTORIE

Příjmová nerovnost se po roce 1989 zvýšila. Ale pouze v takové míře, že rozevření nůžek lze stále označit za přijatelnou daň za hospodářský růst. Svižně rostoucí ekonomika totiž vykazuje právě i tu dynamiku spočívající v rozevírání nůžek. To je však v Česku poměrně dobře tlumeno přerozdělováním. Po listopadu 1989 zkrátka vznikla do značné míry nová elita, nové jedno procento nejbohatších, noví oligarchové. Mnozí řadoví občané dnes mají pocit, že cosi ztratili, když vidí, jak pohádkově zbohatli oligarchové. Jenže jde opět do značné míry o klam přeživších. Nevidíme desetitisíce bezejmenných neúspěšných nebo jen méně úspěšných, prostě se o nich nepíše. U části lidí tak vzniká dojem, že oni jsou takřka osamocení mezi transformačními poraženými. Ale zpravidla je tomu hned dvakrát zásadně jinak. Zaprvé, nejsou poraženými. Polepšili si v posledních třiceti letech závratně. Jenom ne tak závratně jako Kellnerové. Takže i když se absolutně mají nesrovnatelně lépe než v roce 1989, relativně si vůči elitě společnosti, oligarchům z žebříčků miliardářů, stojí hůře než vůči elitě dob socialismu, tedy tehdejším stranickým papalášům. Zadruhé, takto „poražených“ jsou zástupy, to osamocení jsou na špici spíše Kellnerové.

Bez nadsázky lze říci, že pro české země představuje uplynulých třicet let z hospodářského hlediska nejúspěšnější třicetiletku historie. Česká ekonomika je dnes mnohem svobodnější, výkonnější, environmentálně šetrnější, nesrovnatelně více zapojená do globálního trhu a více orientovaná na služby.

V indexu ekonomické svobody Fraserova institutu poskočila mezi lety 1990 a 2017 ze 101. příčky ve světě na pozici 22. Ekonomická svoboda a nízká míra přerozdělování prokazatelně zintenzivňují například inovativní aktivitu, takže podněcují růst produktivity. Růst produktivity je přitom dlouhodobě jediným zdrojem celospolečenského bohatnutí. Podle globálního indexu inovací je Česko druhou nejinovativnější ekonomikou bývalého východního bloku, po Estonsku.

 

SPOKOJENĚJŠÍ NEŽ FRANCOUZI

Kupní síla průměrného Čecha vzrostla za třicet let o dvě třetiny. Čistý příjem průměrného obyvatele ČR včetně dětí a důchodců stoupl od roku 1989 o více než 600 procent z necelých 2000 korun na více než 15 tisíc korun v roce 2018.

V období let 1990 až 2016 poklesly emise skleníkových plynů o 34,4 procenta na 129,6 milionu tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Mezi lety 2005 až 2016 pak emise poklesly o 11,8 procenta, tj. 17,4 milionu tun ekvivalentu oxidu uhličitého, takže největší porce práce na ozdravení životního prostředí byla učiněna v leckdy zatracovaných – byť neprávem – 90. letech. Například těžba stavebních surovin, klíčová součást těžebního průmyslu, se po roce 1989 dramaticky propadla, a to kvůli celkové změně základního charakteru a orientace celého československého, resp. českého hospodářství. Se zmíněným ukončením centrálního plánování a rozpadem trhu Rady vzájemné hospodářské pomoci se obecně utlumil důraz na těžbu a těžký průmysl, ale také například na výstavbu, a to jak rezidenční v podobě třeba panelákových sídlišť, tak výstavbu průmyslovou. Větší podíl na hrubé přidané hodnotě postupně získal sektor služeb a spíše lehčího průmyslu. Ruku v ruce s tím došlo k poklesu zájmu o stavební suroviny, jejichž těžba se tak utlumila. Roli hrálo zvýšení důrazu na environmentální stránku ekonomické aktivity a snaha omezit socialistické plundrování a drancování přírody a přírodních zdrojů. Od té doby se postupně stále silněji promítá v objemu těžby stavebních surovin vliv tržního ekonomického cyklu v oblasti výstavby, a to nejen výstavby v ČR, ale i té mezinárodní, neboť část stavebních surovin je vyvážena.

To vše však neznamená, že jsme nejvyspělejší ekonomiky dohnali. Zatím se k nim stále jen přibližujeme. Pomaleji, než mnozí očekávali. Němci nad námi ve mzdách vedou, a ještě dlouhá léta, ba desetiletí tomu tak bude. Na druhou stranu, podle letošní statistiky OSN jsou Češi celkově spokojenější než třeba Francouzi. Češi se umisťují na dvacátém místě na světě, Francouzi jsou čtyřiadvacátí. Ukazatel zohledňuje nejen vlastní ekonomický výkon a životní úroveň, ale i ukazatele typu naděje dožití nebo společenské vzájemnosti.

Pokud by kdokoli v listopadu 1989 řekl, že do třiceti let budou Češi celkově spokojenějším národem než Francouzi – nejen z ekonomického, ale i z celospolečenského hlediska –, považovalo by se to zřejmě obecně za úspěch, až skoro za sci-fi. Němce jsme sice ve mzdách nedohonili, ale Francouze jsme v celkové spokojenosti předhonili. Můžeme slavit. Ale přiměřeně.

 

 

V ČEM PODLE VÁS UDĚLAL ČESKÝ PRŮMYSL OD SAMETOVÉ REVOLUCE NEJVĚTŠÍ POKROK?

Lukáš Rosůlek

Plant Manager, Vitesco Technologies Czech Republic

Navzdory všem problémům s privatizací se v České republice podařil přestup z centrálně plánovaného systému na průmyslovou výrobu řízenou potřebami trhů. Proběhla celková kultivace průmyslových odvětví z pohledu technického vybavení, zdrojů kapitálu, lidských zdrojů, i rozvoje pokročilých výrobních technologií. Zásadní vliv na průmyslovou výrobu měl rozvoj komunikačních technologií a napojení českého průmyslu na globální celosvětové firmy, jako výsledek je zřejmá zvýšená produktivita a kvalita výroby. Nebezpečí spočívá v přílišném podílu automobilového průmyslu, další směřování by mělo být do dalších průmyslových odvětví – telekomunikací, průmyslu chemického, farmaceutického, elektronického a softwarových oblastí, s těžištěm na vysokou přidanou hodnotu a know-how. Z pohledu státu je třeba dále rozvíjet školství s důrazem na rozvoj jak technických znalostí a dovedností, tak i potřeby kritického a samostatného myšlení mladých lidí.

 

Štěpán Křeček

Hlavní ekonom, BH Securities

V období před Sametovou revolucí naše průmyslové výrobky technologicky zaostávaly. Sice o ně byl zájem v zemích Východního bloku, kde tehdejší Československo patřilo k nejvyspělejším zemím, ale v porovnání se západní Evropou jsme výrazně zaostávali. Po Sametové revoluci jsme měli elán provést zásadní změny. Díky zahraničním investorům jsme získali potřebný kapitál a znalosti. To nám pomohlo technologicky dotáhnout země v západní Evropě, některé z nich jsme dokonce předehnali. Ukazuje se, že Česká republika dokázala navázat na svou průmyslovou tradici a postupně se vrací na výsluní. V mnoha odvětvích již vyrábíme zcela konkurenceschopné produkty, které jsme schopni dodávat do různých koutů světa za přijatelné ceny.

 

Pavel Sobotka

Ředitel, Frentech Aerospace

Jestliže máme mluvit o pokroku, tak jej vidím v několika rovinách. Jednak příchodem zahraničních firem se zahájila poměrně rychle výroba srovnatelná s ostatními evropskými zeměmi. Příkladem je jistě Škoda Auto, Termo Fischer, Honeywell a některé další úspěšné firmy. Co ale považuji za větší úspěch, je to, že vzniklo mnoho úspěšných českých středních firem, které se zapojily do mezinárodní spolupráce, masivně investovaly a jejich úroveň technologie mnohdy dosahuje i vyšší úrovně než ve srovnatelných firmách v průmyslově vyspělých zemích Evropy. Některé české firmy navíc dosahují světové úrovně a úspěšně exportují do mnoha zemí světa. Máme dostupnou jakoukoli technologii, jsme dobří v oborech automatizace, mechatroniky a dalších. Je ale škoda, že se některé firmy musely rozpadnout, nebo byly špatně zprivatizovány. Kdyby tohoto nebylo, mohli bychom být ještě dál. Nejcennější je ale to, že se firmám otevřely dveře k široké mezinárodní spolupráci.

 

Roman Holý

Innovation Hub East Interim Director, EIT Urban Mobility

Největší změna je zřejmá – zatímco dříve většina české průmyslové produkce směřovala do zemí RVHP, nyní přes 85 procent exportu směřuje na vyspělé trhy EU. Zřejmý posun je také v kvalitě. Například Škoda Auto, Linet a další méně známé firmy, jsou světovými lídry ve svém oboru. Zcela jasný pokrok je také v úrovni samotné výroby, kdy mnohé firmy naprosto samozřejmě využívají, nebo dokonce vyvíjejí špičkové technologie v oblastech digitalizace, automatizace, nasazení umělé inteligence a robotizace výroby. Výsledkem je také pochopitelně mnohem vyšší přidaná hodnota, například v HDP na obyvatele v paritě kupní síly jsme dle dat OECD překonali i Španělsko. Bohužel, přes všechna výše uvedená pozitiva, jsou v českém průmyslu také negativní nebo nedostatečné posuny - většina vlastníků momentálně pochází de facto ze zahraničí, což ovlivňuje jak klíčová rozhodnutí (co a kde se bude vyvíjet, nebo vyrábět), tak velký odliv vytvořeného kapitálu. Stále tak zůstáváme „montovnou“, špičkový vývoj a inovace se ve většině případů dělají jinde. Jako výjimky mohou být uvedeny třeba Avast nebo Kiwi.com, ale bohužel nám stále chybí český kapitál a zejména mnohem vyšší investice do R&D, inovací a lepší spolupráce mezi firmami, vysokými školami, výzkumnými organizacemi a státní správou.

 

Cyril Svozil

Majitel společnosti, Fenix Group

Domnívám se, že průmysl České republiky (dříve Československa) v roce 1989 a v roce 2019 nelze srovnávat. Tehdejší výrobky byly z rozhodující části umístitelné výhradně na chráněné měkké trhy RVHP, v současnosti probíhá export výrobků i na nejnáročnější trhy, které jsou páteří naší ekonomiky. Také se významně změnila i struktura firem s velkým podílem inovativních malých a středních podniků.

 

Helena Kohoutová

Majitelka společnosti, Agentura Helas

Na základě výsledků našich projektů Ocenění Českých Podnikatelek, Ocenění Českých Lídrů a také Exportní ceny DHL víme, že většina velkých a stabilních firem vznikla v 90. letech minulého století. Tedy jen nedlouho po Sametové revoluci. Jsem velmi ráda, že se v rámci českého průmyslu podařilo vytvořit takové prostředí, které jim poskytlo šanci růst a prosadit se nejen na domácím trhu, ale často i ve světové konkurenci. A to i přes handicap, se kterým vstupoval do éry svobodného podnikání. O tom, že se tuzemským firmám podařilo tuto šanci využít, svědčí fakt, že v mnoha oborech patří právě české firmy ke špičkám, které udávají celosvětové trendy.

 

Eduard Palíšek

Generální ředitel, skupina Siemens

Největšího pokroku bylo bezesporu dosaženo v oblasti technologického rozvoje českého průmyslu. V uplynulých 30 letech se mnoho českých průmyslových firem zařadilo mezi významné globální hráče v různých oborech, od automobilového průmyslu po vysoce specializované oblasti jako je například balicí technika. Jsem moc rád, že společnost Siemens je mnoha těmto firmám partnerem a svými řešeními přispívá k jejich úspěchu.

 

Radim Černý

Jednatel, EuroAsia Trading & Consulting

Pokud si zvolíme za kritérium pokroku nárůst exportu z ČR, tak jsou čísla následující. Celkový export z ČR byl v roce 1993 421,6 mld. Kč a v roce 2018 více než 4,4 bilionů Kč. Za 25 let se tak export zvýšil o více než desetinásobek. Pro někoho může být toto číslo vysoké, pro někoho nízké, ale důležité je si uvědomit, co se pod tímto údajem skrývá. A to je konkurenceschopnost našich výrobků. Kvalita, cena a rychlost dodávek rozhoduje, jestli se náš export bude nadále meziročně zvyšovat, nebo ne. Jsem přesvědčen, že pokud budeme investovat do lidského kapitálu, zvyšovat počet výzkumných a vývojových center a pravidelně obnovovat/inovovat výrobní procesy, budou naše výrobky atraktivní a náš průmysl nadále poroste.

 

Zadejte e-mailovou adresu

a nic ze Světa průmyslu vám už neunikne!

Vaše osobní údaje budeme zpracovávat pouze za účelem zasílání newsletterů, a to v souladu s platnou legislativou a zásadami ochrany osobních údajů. Svůj souhlas se zasíláním a zpracováním osobních údajů můžete kdykoli odvolat prostřednictvím odhlašovacího odkazu v každé kampani.

Rozhovory

CHCEME Z LIBERTY OSTRAVA VYTVOŘIT ŠPIČKOVOU HUŤ

CHCEME Z LIBERTY OSTRAVA VYTVOŘIT ŠPIČKOVOU HUŤ

Vydáno 28.1.2020

Rozhovor s Jonem Boltonem, generálním ředitelem evropských ocelářských podniků skupiny Liberty Steel   Liberty Ostrava, největší hutní podnik v České republice, má za sebou náročný rok a půl. Na jaře 2018 tehdejší vlastník ArcelorMittal oznámil záměr ostravskou huť kvůli požadavkům Evropské komise prodat. Transakce nakonec trvala nakonec déle, než se předpokládalo. „Je pro nás důležité […]

NENASKOČÍME-LI NA PALUBU, LOĎ PŘÍLEŽITOSTÍ ODPLUJE JINAM

NENASKOČÍME-LI NA PALUBU, LOĎ PŘÍLEŽITOSTÍ ODPLUJE JINAM

Vydáno 20.1.2020

„Pokud srovnáme plány rozvoje obnovitelných zdrojů pro produkci elektřiny v zemích V4, pak má Česko jednoznačně nejmenší ambice,“ říká v rozsáhlém rozhovoru pro Svět průmyslu Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky. Rozpovídal se také o cílech organizace, jejích dosavadních úspěších, ale také o osvětě veřejnosti, jaderných elektrárnách a stavu tuzemské energetiky.

KAŽDÝ NEMŮŽE ŽÍT A PODNIKAT V PRAZE

KAŽDÝ NEMŮŽE ŽÍT A PODNIKAT V PRAZE

Vydáno 10.1.2020

Příběh společnosti Alcaplast, výrobce sanitární techniky, kterou na jižní Moravě vybudovali Radka Prokopová s manželem Františkem Fabičovicem, vypadá pohádkově. Lídr oboru ve střední a východní Evropě si ale musel náročnou cestu na vrchol vyšlapat. „Náš segment je velice konkurenční, na trhu se potkáváme se světovými značkami a výrobci, proto musíme mít výrobky dotažené do posledního detailu,“ říká v rozhovoru výkonná ředitelka Alcaplastu.

BĚHEM KRIZE LIDÉ POTŘEBUJÍ VÍŘIVKY NEJVÍC

BĚHEM KRIZE LIDÉ POTŘEBUJÍ VÍŘIVKY NEJVÍC

Vydáno 8.1.2020

Až pojedete na prodloužený víkend do hotelového wellness a usednete tam do horké vířivky, je dost možné, že vám bude pohodlí zajišťovat výrobek od české firmy USSPA. Ta je totiž v oboru spa lídrem na českém trhu a velké jméno má i v rámci Evropy. „Při všech činnostech myslíme na nejpodstatnější věc: vířivky jsou pro zákazníkův užitek, jeho relaxaci a radost, to stojí na prvním místě,“ říká Kateřina Kadlecová.

Zobrazit Více