Po staletí lidé zkoumali zemské hory, pouště nebo džungle. Přestože oceán pokrývá více než 70 % zemského povrchu, tak ve skutečnosti víme více o povrchu Marsu než o mořském dně. Je zmapováno jen něco málo přes 20 % oceánského dna.
Podvodní robotická vozidla vybavená senzory pomáhají shromažďovat tato data rychleji a levněji než kdykoli předtím. Mnoho z těchto zařízení se ale spoléhá na baterie s omezenou životností a musí se vrátit zpátky na loď nebo břeh, aby se dobily, což jim ztěžuje mapování vzdálenějších částí moře. Více dat by umožnilo bezpečněji navigovat lodě, vytvářet přesnější klimatické modely, pokládat telekomunikační kabely, stavět pobřežní větrné farmy nebo chránit mořské druhy. To vše je součástí známé jako „modrá ekonomika“, jejíž hodnota se odhaduje do roku 2030 na 3 biliony dolarů.
Výzvy vyvinout technologii, která by dokázala zmapovat větší procento oceánského dna se chopil startup jménem Seatrec, který založil oceánograf Yi Chao. Během práce v NASA vyvinul technologii pro pohon oceánských robotů s využitím přirozeně se vyskytujícího teplotního rozdílu moře.
Napájecí modul lze nainstalovat na stávající roboty shromažďující data nebo vlastní plovoucí zařízení Seatrecu. To se ponoří kilometr dolů, aby prozkoumalo chemii a tvar mořského dna a pomocí sonaru vytvořilo mapu okolní oblasti. Robot se vrátí na povrch, aby své nálezy poslal zpět přes satelit.
Jak se plovák pohybuje mezi chladnějšími a teplejšími částmi oceánu, materiál uvnitř modulu buď taje, nebo tuhne, což způsobuje tlak, který zase vytváří tepelnou energii a napájí generátor robota.
Základní plovoucí model obvykle stojí kolem dvaceti tisíci dolarů. Připojení energetického systému Seatrecu stojí dalších 25 000 dolarů, řekl pro CNN Yi Chao.
‚‚Přístup k bezplatné obnovitelné energii a možnost zůstat ve vodě déle činí shromažďování dat až pětkrát levnější v dlouhodobém horizontu,‘‘ tvrdí Chao. Startup vyrábí méně než sto zařízení ročně, primárně pro námořní výzkumníky. Energetický modul Seatrecu lze ale dodatečně namontovat na stávající mapovací zařízení a rozšířit tak jejich dosah.
Nové technologie, které mohou rozšířit dosah zařízení pro sběr dat, jsou podle Jamieho McMichaela-Phillipse, ředitele projektu Nippon Foundation-GEBCO Seabed 2030, klíčové pro mapování vzdálenějších částí hlubokého moře. ‚‚Na rozdíl od mapování zemského povrchu, kde můžeme použít kameru nebo satelity, na moři světlo neproniká vodním sloupcem, takže jsme do značné míry omezeni na použití sonarových systémů, ‘‘řekl McMichael-Phillips.
Projekt Seabed 2030, který byl zahájen v roce 2017, zvýšil povědomí o důležitosti oceánského dna a dal výzkumníkům a společnostem jasný cíl, na kterém se mají snažit zmapovat celé mořské dno do konce tohoto desetiletí.
Některé společnosti, jako je XOCEAN, zkoumají oceán z povrchu. Zástupci startupu Bedrock Ocean Exploration, tvrdí, že dokáží poskytovat průzkumy oblastí mořského dna až desetkrát rychleji než tradiční metody pomocí autonomní elektrické ponorky vybavené sonarem, kamerami a lasery; data jsou poté analyzována na vlastní cloudové platformě Bedrock.
S rostoucím počtem technologií urychlujících průzkum mořského dna je dokončení mapy stále logistickou a finanční výzvou. Podle McMichaela-Phillipse se odhaduje cca mezi třemi až pěti miliardami dolarů – v podstatě stejné jako náklady vyslání mise na Mars. Zástupci Bedrocku ale věří, že je čas začít investovat do naší vlastní planety.
zdroj: CNN Business
