Každý Čech spotřebuje asi 35 kilogramů cukru za rok. Lidé se sice snaží jíst zdravěji a příjem cukru omezují, na statistikách se to ale neprojevuje. Česká republika se totiž v rámci Evropy řadí mezi země s největší spotřebou cukru na osobu. Výrobci zjišťují, že cukr je v řadě vlastností nenahraditelný. Shodují se na tom, že to je nejlepší konzervant, je nejstabilnější a chuťově nejlepší.
I přes to, že ročně lidé v Česku spotřebují zhruba 370 tisíc tun cukru, jsme v jeho výrobě soběstační. Za rok ho totiž naše cukrovary vyrobí asi 500 tisíc tun, nasytí tak České odběratele, a ještě jim něco zbyde na vývoz. České země ale již tradičně patří k velkým výrobcům a vývozcům cukru. Například ve druhé polovině 19. století působilo na našem území v jednu chvíli dokonce více jak 200 cukrovarů. Od té doby tento počet stále klesá.
Zpátky do historie
České cukrovarnictví mé téměř dvousetletou historii. Kolem roku 1831 zahájil provoz cukrovar Dobrovice, který odstartoval rozvoj pěstování cukrové řepy a výroby cukru na území Čech a Moravy. Tento cukrovar pracuje nepřetržitě až do současné doby a patří mezi naše nejmodernější cukrovary. Provozuje jej podnik Tereos TTD, který je největší výrobce cukru v České republice vůbec. Od roku 2009 je na našem území celkově sedm funkčních cukrovarů, z toho pět na Moravě a dva v Čechách.
Český cukrovarnický průmysl prošel od konce totalitního režimu v roce 1989 výrazným rozvojem i restrukturalizací. Mezi milníky, které významně ovlivňovaly vývoj tuzemského cukrovarnictví, patřily nástup liberálního prostředí v 90. letech, vstup do Evropské unie v roce 2004 a s ním související zavedení kvót na výrobu cukru i cukrovarnická reforma v letech 2006–2009. V té době přišly pro tuzemské cukrovarnictví a řepařství těžké časy. Podniky musely na základě těchto nařízení regulovat svou produkci, vývoz i dovoz. Kvůli tomu řada z nich svůj provoz ukončila. Aktuálně v České republice působí celkem pět velkých firem, které vlastní sedm cukrovarů. Největší je tedy společnost Tereos TTD, která má cukrovary v Dobrovicích a v Českém Meziříčí. Dva cukrovary, konkrétně ty v Hrušovanech nad Jevišovkou a v Opavě, vlastní společnost Moravskoslezské cukrovary. Dále pak Hanácká potravinářská společnost spravuje cukrovar v Prosenicích a poslední dva jsou Cukrovar Vrbátky a Litovelská cukrovarna.
Velká změna pro chod cukrovarů pak nastala v roce 2017, kdy opět došlo k liberalizaci trhu EU a zrušení produkčních kvót. Ty s sebou přinesly pozitivní, ale i negativní dopady. Sice cukrovary mohly cukr znovu svobodně prodávat i do třetích zemí, mohly ho produkovat tolik, kolik chtěly, ale najednou ho bylo příliš a kvůli tomu šla jeho cena výrazně dolů. Kromě toho se mezi evropskými cukrovarnickými společnostmi zvýšila konkurence. Ceny cukru klesly až k 11 korunám za kilo, a to se samozřejmě odrazilo ve výnosech společností, které se jeho výrobou zabývaly. V zisku skončily pouze Hanácká potravinářská společnost a Litovelský cukrovar, nicméně i ty zaznamenaly jeho výrazný pokles. Zbylé cukrovary bojovaly se zápornými čísly, přičemž největší ztrátu měly Moravskoslezské cukrovary, a to ve výši 300 milionů korun v roce 2019. Nicméně v dalších letech se situace na trhu stabilizovala.
Například Moravskoslezským cukrovarům v posledním hospodářském roce po několika letech vzrostly výnosy, avšak jen mírně z 1,6 miliardy korun na 1,61 miliardy. Firmě se podařilo udržet téměř všechny zákazníky ve velkoobchodě a také v maloobchodě i přesto, že se cena cukru zvýšila. Na firmu měla v posledních letech negativní vliv pandemie nemoci covid-19 a veškerá opatření s ní spojená. Naopak válka na Ukrajině, která začala letos v únoru, a sankce uvalené na Rusko mají podle firmy dopad pouze nevýznamný. Do budoucna lze očekávat, že s ohledem na rostoucí cenu cukru by se měly zvětšit plochy pro pěstování cukrovky. Podle firmy se zemědělcům bude více vyplácet, přestože se zvyšují i ceny jiných plodin.
Vysoké ceny cukru aktuálně ovlivňují i cenu sladkého pečiva
Ceny cukru na pultech obchodů stouply za posledních dvanáct měsíců skoro o padesát procent asi na 18 korun za kilo. Ani tato cena ale nejspíš není konečná, za poslední měsíc částka za kilo stále stoupá a meziročně tak cukr stojí jednou tolik. Cukrovary totiž do těchto cen začaly promítat rostoucí náklady. Dražší cukr tak nyní ovlivňuje i další produkty, pro jejichž výrobu je klíčový. Jedná se hlavně o sladké a vánoční pečivo. Například vánočka se aktuálně v supermarketech prodává za více jak 100 korun. Prodejci kvůli tomu pozorují pokles prodejů sladkého pečiva, lidé se přesouvají k nejlevnějším výrobkům, jako jsou rohlíky nebo chleba.
Jak se cukr vůbec z cukrové řepy vyrábí?
Výroba cukru z cukrovky se skládá z několika kroků a řada z nich se provádí souběžně. Cílem celého postupu je získat krystalový cukr nebo skladovatelný sirup, který bude pro spotřebitele připraven na celý následující rok.
Cukrovku, kterou zemědělci sklidí, skladují nebo ji dodávají rovnou do cukrovarnických závodů. Nejdříve řezací stroje rozdrtí řepu na proužky, tedy řízky, které mají obsah cukru od 16 do 20 procent. Cukr se z nich dostává horkou vodou. Vzniká surová šťáva, která se následně čistí a odfiltrují se z ní necukerné láky. Tímto procesem vznikne takzvaná lehká šťáva, která se vícestupňovým odpařováním zahušťuje. Díky tomu vznikne těžká šťáva, která se dále zahušťuje ve vakuovém vařícím zařízení. Krystalizace se spouští přidáním jemně mletého cukru. Dalším zahuštěním rostou krystaly až do požadované velikosti. Krystaly cukru se následně oddělí od sirupu odstřeďováním. Oddělený sirup se podrobí ještě dvěma dalším stupňům krystalizace. Takto získané čisté krystaly cukru se rozptylem světla v krystalech jeví bíle. Bílý cukr má obsah sacharózy minimálně 99,7 procent, zbytek je de facto vlhkost. Cukr se pak suší v proudu vzduchu, chladí a skladuje v silech. Pak se balí a v různých formách je dodáván domácnostem. Cukr hraje důležitou roli i v průmyslu. Jedná se totiž o důležitý potravinářský a nápojový prostředek. Oddělený sirup po poslední fázi krystalizace je označován jako melasa. Melasa obsahuje nevykrystalizovatelný cukr a z řepy pocházející rozpustné necukerné látky. Představuje cennou surovinu pro drožďářský průmysl a průmysl na výrobu krmiva, jakož i na výrobu lihu. Úplně nakonec se v extrakční věži vyluhované řízky suší v sušících bubnech, poté se peletizují a prodávají se jako krmivo pro zvířata.
Technologie, které usnadňují práci
Moderní technologie, které výrobu cukru usnadňují jsou dnes již součástí každého cukrovaru. Firmy mohou díky modernizaci provozů zvyšovat kapacitu výroby a vydělávat tak více peněz. V současné době se v cukrovarech používají systémy na řízení výrobních i pomocných procesů, jejich vizualizaci nebo na archivaci provozních dat. Mimo jiné zajišťují i vedení laboratorního deníku a sledují výrobu cukru od nákupu surovin až po konečný produkt. Konkrétně se jedná o řízkolisové a odpařovací stanice, filtrace, stroje na sváření cukrovin, expirační linky včetně dekantérů, odstředivky nebo také řepné laboratoře a čističky odpadních vod.
Digitalizace otevírá nové možnosti pro dekarbonizaci
Na světě je nový trend, který se týká uhlíkově neutrální výroby. Ovlivňuje tak všechny oblasti výroby cukru, jelikož každá tuna páry, kterou lze během procesu ušetřit, se počítá. Díky digitalizaci se mohou do řízení a optimalizace zavádět nové postupy. Pokud jsou všechna digitálně dostupná data ze všech částí cukrovaru přístupná z jednoho systému, je možné je vhodným způsobem využít a kombinovat. Pracovníci cukrovaru pak mohou provádět analýzy, simulace, sledovat údržbu nebo další možné stavy on-line, přesně a včas. Již nemusí prohledávat papírovou dokumentaci nebo zjišťovat správný parametr na základě rekalibrace snímače průtoku.
Hlavním cílem tohoto digitálního propojení je vytvořit zpětnovazebné spojení mezi virtuálním světem vývoje produktu a plánování výroby a fyzickým světem výrobního systému a výkonu produktu. Toto propojení přináší nové poznatky z fyzického světa, díky nimž je možné provádět informovaná rozhodnutí po celý životní cyklus produktů a výrobních operací.
Dekarbonizací, tedy snižováním uhlíkové stopy, se aktuálně zabývají i cukrovary společnosti Tereos TTD. Společnost každoročně do obnovy zařízení investuje asi 200 až 300 milionů korun. „Máme pětiletý plán, který jde do několika oblastí, například ve snižování spotřeby energií teď rozjíždíme dekarbonizační projekt celkem za 1,5 miliardy korun,“ řekl PR manažer společnosti Jakub Hradiský. Společnost chce totiž do roku 2030 výrazně snížit uhlíkovou stopu. „Jednou z částí je i plynofikace kotelny v Meziříčí, což je v této době samozřejmě nevýhodné, ale je to závazek,“ uzavřel Hradiský.