V loňském roce byly vydány smlouvy o připojení fotovoltaik s výkonem, který byl čtyřikrát vyšší než v minulých letech. Obrovské množství FVE přitom představuje nebezpečí hlavně pro stabilitu přenosové soustavy. Řešením by v tomto směru mělo do budoucna být i větší využívání takzvané energetické flexibility, kterou umožní novela energetického zákona s označením Lex OZE III.
Pasáže týkající se flexibility však zřejmě začnou platit až příští rok. Odborníci zároveň tvrdí, že flexibilní řízení spotřeby a výroby energie nejdříve začnou využívat firmy, domácnosti se připojí až v dalším sledu.
Rostoucí množství instalovaných fotovoltaických elektráren se v letošním roce mimo jiné výrazněji propsalo i do nárůstu distribučních poplatků na fakturách za elektřinu. U některých distributorů bylo přitom meziroční navýšení téměř dvojnásobné. Jen za loňský rok se v Česku vydaly smlouvy o připojení fotovoltaik s celkovým výkonem okolo 21 000 MW, což byla čtyřikrát vyšší hodnota než v minulých letech. Počet fotovoltaik v jádru předbíhá fyzickou infrastrukturu, na což musí reagovat distributoři – kvůli hrozící nestabilitě posilují přenosovou soustavu, aby ve špičkách zvládla nápor obrovského výkonu FVE.
„Trend přibývání obnovitelných zdrojů je neoddiskutovatelný a do budoucna se na něm nebude nic měnit. Spíše může ještě zesilovat, pokud se kromě fotovoltaik začnou více budovat také větrné elektrárny. Potřeba stabilizovat přenosovou síť bude tímto vlivem o to větší,“ uvedl Jan Šmíd ze společnosti MJEnergie.
Agregátoři flexibility nově nezávislí
Jednou z možností, která by mohla problém s množstvím nestálých fotovoltaických zdrojů alespoň částečně vyřešit, je takzvaná flexibilita. Ta umožňuje efektivnější nakládání s elektřinou v reálném čase. Například v momentu, kdy je vlivem dobrého počasí v síti hodně energie, je možné díky flexibilitě spustit její spotřebu v domácnostech či průmyslu. Nebo ji v opačném případě oddálit. V případě vyšší poptávky po energii je také možné samotnou produkci elektřiny zvýšit. Koordinaci těchto procesů a celkového výkonu zajišťuje takzvaný agregátor flexibility – subjekt shromažďující menší zdroje energie, ať už se jedná o fotovoltaiky nebo větrné elektrárny.
Takoví agregátoři přitom existují již nyní, zatím však zároveň musejí být i dodavateli elektřiny, což možnosti využívání flexibility v energetice výrazně snižuje. Změnit by to měla aktuálně připravovaná novela energetického zákona s označením Lex OZE III. Ta by měla mimo jiné obsahovat definici takzvaného nezávislého agregátora flexibility. Takový subjekt by tak nově již nemusel být zároveň dodavatelem elektřiny, což by mělo ve využívání flexibility pomoci mnohem většímu množství firem. Novela by kromě toho měla do právního řádu ustanovit i pojem akumulace energie. V jádru to podle výkonného ředitele Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT Jana Fouska umožní rychlejší, stabilnější a bezpečnější výstavbu obnovitelných zdrojů energie a urychlí tím proces dekarbonizace.
Vyšší stabilita přenosové soustavy
Klíčovým přínosem Lex OZE III by měla být větší stabilita tuzemské přenosové soustavy. „Bude to jeden z významných kroků pro zvýšení stability soustavy, což je dnes možná nejzásadnější otázka rozvoje OZE a odstávky konvenčních řiditelných zdrojů. Úložiště energie a chytré řízení výroby i spotřeby v reálném čase, tedy flexibilita a její agregace, jsou nástroje, které pomáhají snižovat dopady energetické transformace na sítě. Větší zapojení těchto technologií znamená nižší investice do posilování sítí, protože pomáhá efektivnímu využití energie v místě i čase,“ sdělil Jan Fousek.
Zatímco v případě definice akumulace energie počítá novela s nabytím účinnosti už od začátku příštího roku, u nezávislé agregace dojde pravděpodobně k odsunu na pozdější termín. „Zatím se počítá se spuštěním až s plnohodnotným řešením ve formě takzvaného Elektroenergetického datového centra (EDC), kde se bavíme nejdříve o 2. polovině roku 2026. Preferovali bychom v mezičase vytvoření nějakého přechodného řešení, jaké funguje například na Slovensku, v Chorvatsku či v Maďarsku,“ sdělil Fousek.
Vznik EDC se přitom neskloňuje pouze v souvislosti s energetickou flexibilitou, ale i komunitní energetikou. „Z hlediska modernizace české energetiky se jedná o esenciální projekt. Díky flexibilitě by se tak sice měl snížit objem investic do posilování sítě, na druhou stranu výnosy z distribučních poplatků v příštích letech budou pravděpodobně směřovat právě do budování a zkvalitňování EDC. Samotná cena elektřiny přitom může stagnovat či klesat,“ doplnil Jan Šmíd.
Nejdříve firmy, poté i domácnosti
Díky ukotvení pojmu akumulace energie v rámci Lex OZE III vidí odborníci nově příležitosti i ve výstavbě bateriových parků, kterými by Česko posílilo svoji schopnost energii ukládat. „Celá Evropa se musí v této oblasti posunout, v Česku bohužel zatím téměř nemáme žádná bateriová úložiště. Zatím nás v jejich výstavbě brzdí nemoderní legislativa. Kombinace flexibility a akumulace poskytne síti stabilitu, kterou při dekarbonizaci potřebuje,“ doplnil Tomáš Mužík ze společnosti Nano Energies. V rámci flexibility totiž bude možné elektřinu z bateriových úložišť prodávat do sítě v momentu, kdy se to vyplatí. Případně ji nakupovat v době její nízké ceny a přebytku.
Podle odborníků lze přitom očekávat, že v následujících letech budou možností energetické flexibility využívat jak firmy, tak domácnosti. „Bude to kombinace. V první vlně bychom očekávali zapojení velkých průmyslových firem – to už se díky agregátorům flexibility děje. Je to logický krok. Nejprve se agregátoři pokusí vytěžit ta největší zařízení v řádu megawatt. Je to nejníže visící ovoce na stromě,“ uvedl Tomáš Mužík ze společnosti Nano Energies s tím, že poté lze očekávat, že se do systému začnou připojovat odběratelé s menšími výkony a složitějšími zařízeními. Spolu s nimi by měli přijít na řadu i domácnosti. Klíčové v jejich případě bude, aby měly instalované chytré elektroměry.
