Klasická i přečerpávací elektrárna ve Štěchovicích jsou i na prahu deváté dekády spolehlivého provozu ve výborné kondici. Významně k tomu přispívají pravidelné opravy a modernizace. Jednu z nich právě podstupuje soustrojí přečerpávací elektrárny. Vedle migrace řídícího systému a elektrických ochran se energetici pustili i do údržby běžně nepřístupného přivaděče k turbíně, kudy se jindy každou vteřinu valí 27 kubíků vltavské vody.
Klasická štěchovická elektrárna letos slaví 80 let provozu a ta přečerpávací 77. Přesto by oběma nikdo takový věk nehádal. Díky pravidelné údržbě a modernizacím se totiž drží ve stavu odpovídajícímu 21. století. Aktuální opravy patří rozsahem k největším za posledních 5 let.
„Přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice se vyznačuje vysokou spolehlivostí, schopností operativního najetí na plný výkon za zhruba tři minuty. Probíhající migrace řídícího systému a elektrických ochran i údržba vodních cest za několik milionů korun jsou nezbytným předpokladem, aby Štěchovice mohly plnit svou roli baterie v české energetické soustavě i nadále. V plném provozu bude elektrárna znovu v polovině července,“ říká ředitel Vodních elektráren ČEZ Róbert Heczko.
„Specialisté se věnují kontrole vodních cest, včetně oprav opotřebení na oběžném kole, kontrole tlakovzdušných zařízení, diagnostice a údržbě generátoru a transformátorů. Údržbářské čety musí přitom sestoupit také do přivaděče o průměru dva metry umístěného ve zhruba 45 metrů hluboké podzemní strojovně. V tu chvíli se nachází více než 15 metrů pod úrovní hladiny Vltavy. Současné opravy jsou mimořádné kvůli migraci řídicího systému, elektrických ochran a buzení generátoru,“ popisuje štěchovické unikáty Roman Pospíšil, vedoucí provozu vodních elektráren Štěchovice I, II.
Štěchovická přečerpávací elektrárna čerpá v čase přebytku energie v soustavě vodu do horní nádrže na kopci Homole a v době jejího nedostatku naopak tuto zásobu pouští na údolní turbínu. Ta po dobu čtyř hodin dokáže dodávat téměř 50 MW výkonu, tj celkově 200 MWh elektřiny, a pomoci tak stabilizovat českou energetickou soustavu. Zařízení umí najet na stoprocentní výkon asi za tři minuty od povelu dispečera. Za ideálních podmínek projede 582metrovým přivaděčem od horní nádrže k soustrojí 27 m3 vody za sekundu, při čerpadlovém režimu je to v opačném směru 21 m3/s. Užitečná voda tak buď pokračuje vyrábět bezemisní elektřinu do níže položeného Vraného nad Vltavou nebo zamíří díky čerpadlům zpátky do horní nádrže.
Štěchovickou „baterii“ ČEZ zcela zmodernizoval v roce 1996, elektrárna ale zahájila provoz už v roce 1947 a ve své době patřila mezi největší zdroje svého druhu na celém světě. Její horní nádrž začala vznikat už v průběhu druhé světové války v režii německé okupační správy. Ta jí dala do vínku mimo jiné i speciální konstrukci dna, jehož jílová těsnící vrstva se za desítky let provozu osvědčila. Vzhledem k riziku popraskání suchého jílu však nesmí být nikdy úplně vypuštěna.
