Petr Sýkora, podnikatel a filantrop, je spoluzakladatelem nadace Dobrý anděl, která poskytuje finanční pomoc rodinám zasaženým vážnými nemocemi. Spolu s Janem Černým využili prostředky z prodeje své firmy Papirius a ve spolupráci s Andrejem Kiskou přivedli tento jedinečný projekt k životu.
„Posláním DOBRÉHO ANDĚLA je nabídnout pomocnou ruku každé rodině, kterou zasáhlo vážné onemocnění a která se dostala vlivem nemoci do těžké životní situace. Díky pomoci desítek tisíc Dobrých andělů a dalších stovek skvělých lidí jsme na nejlepší cestě to společně dokázat.“
Pane Sýkoro, jak vzpomínáte na začátky Dobrého anděla?
K mému překvapení šlo všechno od počátku hladce. Říkám to s vděčností, protože podobné projekty se nerodí vždycky snadno. U Dobrého anděla jsme ale měli několik výhod. Jednak jsme mohli čerpat ze zkušeností slovenského projektu Dobrý anjel, který už úspěšně fungoval a od kterého jsme mohli převzít ověřený model. A za druhé jsme měli opravdu mimořádné štěstí na lidi.
Martina, která dlouhé roky vedla Dobrého anděla, a Klára, naše první zaměstnankyně, byly nejen nesmírně chytré, ale také pracovité. Obě v organizaci stále působí a jejich role byly od samého začátku zásadní. Bez nich by to nešlo tak hladce.
Chtěli jsme dát k dispozici zkušenosti z podnikání a vytvořit něco, co bude skutečně prospěšné. Řekli jsme si, že bychom měli systém pomoci ještě před spuštěním Dobrého anděla otestovat, vyzkoušet, abychom si ověřili, že taková věc má i v České republice smysl. Oslovili jsme proto několik rodin a po několik měsíců jsme jim posílali finanční pomoc. Byli jsme s nimi v kontaktu, zajímali se, jak se jim daří a s čím potýkají.
Co vás k založení Dobrého anděla motivovalo?
Potřeba dělat něco užitečného. S Honzou Černým jsme si řekli, že máme zkušenosti z podnikání, a chtěli jsme je využít na něco, co má hlubší smysl. Zpočátku jsme si to chtěli ověřit na vlastní kůži, tak jsme začali pomáhat několika rodinám. Byli jsme s nimi v kontaktu, ptali se, co potřebují, a viděli jsme, jak těžké situace zvládají. Bylo jasné, že taková pomoc je nejen potřebná, ale také obrovsky prospěšná.
Většina příspěvků pochází od individuálních dárců. Jak do toho zapojujete firmy?
Máte pravdu, asi 92 % dárců jsou jednotlivci, ale kolem Dobrého anděla se za ty roky vytvořila komunita asi 300 lidí a firem, kteří nám pomáhají různými způsoby. Někdo přispívá finančně, jiný poskytuje služby – například účetnictví, audit nebo výrobu reklamních spotů. Další firmy zase organizují sbírky mezi zaměstnanci nebo zdvojnásobují jejich příspěvky. Každý přispívá tím, co umí nebo k čemu má blízko. Dobrého anděla tak tvoříme společně.
Vidíte rostoucí zájem průmyslových podniků o charitativní projekty?
Ano, ale jde to postupně. Rozhodnutí o zapojení do filantropie zpravidla dělají akcionáři nebo majitelé. Pokud vidí svět v širších souvislostech, mají empatii a možnosti, často se rozhodnou pomáhat. Česká republika se v tomto ohledu posouvá. Máme tu stále více firem, které se naučily nejen vydělávat, ale i dávat.
Jak motivujete firmy a dárce k dlouhodobé spolupráci?
Důležitá je vzájemná důvěra. Snažíme se komunikovat otevřeně, jasně a ukazovat konkrétní dopady pomoci. Jedním z našich principů je „Do posledního haléře®“, což znamená, že každý dar od Dobrých andělů jde v plné výši přímo k rodinám. Provoz nadace financujeme společně s finančními partnery a také díky odkazům ze závěti. To nám umožňuje tento závazek plnit.
Také pravidelně sdílíme příběhy rodin, kterým pomoc změnila život. Dobrý anděl už pomohl více než 14 tisícům rodin, což je neuvěřitelné číslo. Každý příběh ukazuje, že i malá pomoc může mít obrovský dopad. To je velmi silný způsob, jak ukázat dárci, že jeho příspěvek má skutečný smysl. Ať už jde o jednotlivce nebo firmu, vědomí, že jejich podpora opravdu pomáhá, je největší motivací k tomu, aby pokračovali.
Jaké jsou aktuální výzvy, kterým Dobrý anděl čelí?
Jednou z hlavních výzev je dlouhodobá udržitelnost. Naším cílem je vytvořit nadační kapitál, jehož výnosy by pokryly provoz. Zatím jsme v tomto ohledu skromní. Myslíme si, že je dobré nejprve ukázat, že Dobrý anděl je důležitý prvek v české společnosti. A teprve pak shánět nadační kapitál.
Druhou výzvou je komunikace. Lidé si často myslí, že Dobrého anděla všichni znají, ale realita je jiná. Musíme neustále připomínat, jak organizace funguje, a ukazovat, že pomoc má smysl. Chtěli bychom se více zaměřit na digitální komunikaci a být v tomto směru efektivnější. Plánujeme například nový web, který by měl být přehlednější a lépe sloužit dárcům i rodinám.
Jak vás osobně práce v Dobrém andělovi změnila?
Když se ohlédnu, vidím, že jsem dřív byl soutěživější, více zaměřený na čísla a výsledky. Dnes se mnohem víc soustředím na strategii, hodnoty a proces, na to, jak věci děláme, s kým je děláme, a proč je děláme. Už netlačím na výsledky. Spíše se snažím, aby to, co děláme, dávalo skutečný smysl.
Nedávno jste získal státní vyznamenání. Myslíte si, že by se tato pocta dala využít ke zviditelnění Dobrého anděla?
Ocenění od pana prezidenta mi udělalo radost. Nemyslím si, že by ho člověk měl nějak využívat. Řekl bych, že se to neslučuje s dobrým vychováním. Nicméně pokud to přineslo jistou vzpruhu a pocit uznání pro Dobré anděly a připomnělo lidem, co děláme, tak jsem za to opravdu rád.
Zajímavé je, jak to vzniklo – návrh na ocenění přišel od babičky jednoho chlapce, kterému jsme kdysi pomáhali, když bojoval s nádorem v čelisti. Dnes je z něj krásný mladý kluk. Ten návrh byl jistým způsobem, jak vyjádřit vděčnost. To je pro mě ta největší hodnota – vědět, že naše pomoc měla skutečný dopad na životy lidí.
A co vaše největší přání pro Dobrého anděla?
Kdybych mohl mít jedno přání, přál bych si, aby Dobrý anděl nebyl potřeba. To je ale spíš utopie. Nemoci tu budou stále a stát nikdy nebude mít finanční prostředky na plné pokrytí všech potřeb těchto rodin. Právě proto jsme vytvořili systém, kde lidé mohou dobrovolně a podle svých možností pomáhat těm, kteří to potřebují, když to potřebují. Pomáhá ten, kdo chce, kolik chce a jak dlouho chce, to je základ Dobrého anděla. Je to jednoduchý, užitečný a laskavý doplněk sociální dohody, kterou v České republice máme.
Pro rodiny, kterým pomáháme, bych si přál především soudržnost, moudrost a laskavost. Když nastane těžká situace, přeji jim schopnost ji přijmout jako fakt a zároveň najít vnitřní sílu, která jim pomůže ji překonat. Vidím, že mnoho rodin, se kterými jsme měli tu čest spolupracovat, to dokázalo. Někdy i způsobem, který je pro ostatní nesmírně inspirativní.
A víte, co je na tom nejdůležitější? Že i když se to v první chvíli zdá jako konec světa, není to tak. Vždycky se najde způsob, jak situaci zvládnout. My lidé v sobě máme velkou odolnost a schopnost najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.
Pokud můžeme být alespoň malou oporou na této cestě, pak má naše práce smysl. A to je moje největší naděje – že Dobrý anděl bude i nadále pomáhat těm, kdo to opravdu potřebují, a že se najde stále více lidí, kteří se k této pomoci připojí.
Zdroj: redakce
