Do bruntálského Alfa Chromu jsme se vypravili osobně. Jednatel společnosti pan Aleš Koutný nás pozval, abychom se sami podívali, jak jeho firmě prospěla dostavba výrobní haly, kterou nedávno otevřeli. Samozřejmě jsme si povídali také o tom, jak je složité uspět v mezinárodním byznysu, kde se hraje takříkajíc na tři strany.
Alfa Chrom má své sídlo a výrobu v industriální zóně na okraji Bruntálu. Společnost se specializuje na opravy a modifikace vstřikovacích forem na plastové díly do autoprůmyslu. Tomu je naspecifikováno i technologické vybavení společnosti. Při návštěvě tak procházíme pod velkými padesátitunový jeřáby Demag, vidíme v činnosti pětiosá obráběcí centra, nebo frézku na výrobu grafitových elektrod. Nechybí ani tušírovací lisy nebo měrové středisko. Do nové části výrobní haly přibude další tušírovací lis a pak ještě jedna technologická novinka, kterou ale pan Koutný zatím nechce specifikovat. Jinak jsme se ale při následujícím rozhovoru o jeho společnosti dozvěděli opravdu hodně.
Vidím, že se se všemi zaměstnanci zdravíte a znáte se osobně. Jak se vám vůbec daří získávat zde na Bruntálsku kvalifikované zaměstnance?
Nebudu zastírat, že je to těžké. Bruntál není zrovna centrum vzdělanosti. Máme tady kmenové zaměstnance, kteří jsou vyučení v oboru, pracují u nás už léta, jsou to zkušení praktici. K nim vždy jednou za čas vezmeme někoho mladého, kdo se chce u nás něco naučit. Náš obor se bohužel nikde v českém školství nevyučuje, proto si musíme své zaměstnance vyškolit sami. Frézař, soustružník, obráběč, to se všechno po revoluci sloučilo do jednoho oboru obráběč kovů, což má být takový univerzál, který by měl umět všechno. Tak to bohužel v praxi není. A speciálně učební obor nástrojař učí pouze vybrané společnosti pro vlastní potřebu. Co si budeme říkat, to jsou všechno mladí kluci, kteří úplně neprahnou po vzdělání. Přesto ale je to ten nejzákladnější materiál, se kterým tu dnes můžeme pracovat. Mají alespoň ten teoretický základ. Člověk, který přijde z jiného oboru, to má podstatně těžší.
Nikdo k vám z jiného oboru nepřešel?
Ale ano, máme tady třeba vyučeného tesaře, ten je u nás už deset let. Všechno se musel sám naučit, odkoukal to od kolegů, ale neznal tehdy ty teoretické souvislosti. Např. nauka o materiálech – jejich vlastnosti, složení, nebo tepelné či povrchové úpravy. Teď už je má, ale tu cestu měl prostě delší. Teoretické základy nic nenahradí. Mladé kluky lákají počítače, což je taky dobře, protože tu máme poměrně složité a sofistikované stroje. Důležité však je, že mají snahu se učit a obsluhu strojů zvládnout.
Vždycky to tak nebylo?
Zažil jsem si v podnikání i takovou situaci, kdy jsme s velkými obtížemi a úsilím sehnali nemalé peníze na stroje a když jsme ty stroje měli, tak jsme k nim neměli koho postavit. Každá firma si musí ten postup nějak nastavit. Je to neustálý proces.
Jak se vám dařilo v uplynulém období?
Pro nás bylo nejtěžší období covidu a po covidu. Když začal covid, tak jsme si ještě mysleli, že budeme mít zajímavé obchodní příležitosti. Říkali jsme si, že když ty firmy nevyrábí, tak konečně bude prostor na provedení avizovaných úprav a modifikací forem. Mysleli jsme, že to k nám přivezou a budeme mít plnou dílnu. A ono se to skutečně stalo, jenže pak si ty formy jaksi nikdo neodvezl. Všichni stáli, nikdo nevyráběl, nikdo nic nepotřeboval. Bylo to tak, že třeba přijela část formy, dva technici dostali zadání, co mají dělat a ostatní museli domů. Po covidu zase nebyla žádná rozpracovanost, takže u automobilek byly úplně zastavené, nebo hodně posunuté všechny projekty. Veškeré naplánované věci ustrnuly, nebylo zkrátka nic.
Nepomohlo vám ani to, že jste v oboru dlouho a máte už vybudované kontakty?
My jsme sice měli dlouhodobé vazby na naše obchodní partnery, ale ti nám říkali, že prostě nějakou dobu nebudou vyrábět. To je pak těžké získat vůbec nějaké zakázky a něco plánovat. Navíc v roce 2022 jsme kolaudovali druhou polovinu naší výrobní haly. Stálo to velké peníze a my jsme neměli práci. Jenže banka chce zaplatit úvěr, nikdo vám na nic nepočká, takže bylo to hodně nepříjemné.
Jak je to letos, už jste z nejhoršího venku?
V letošním roce se zdá, že bychom se mohli vrátit na minulé pozice a možná i výše, musím to zaklepat. Všichni jsou rádi, že jsme zvládli tu přístavbu, protože bez ní bychom stávající požadavky absolutně nezvládali. Jak se říká, silní zbrojí v krizi. Zní to až příliš sebevědomě. Ale nám se to podařilo a dnes se nám to vyplácí.
Co energetická krize, ta se vás nedotkla?
My máme dopředu nasmlouvané velmi dobré dohody s dodavateli energií, takže nás celá ta energetická krize minula. Ano, zdražila se nám horká voda na topení, tak to se zdražilo, ale jinak jsme s energiemi úplně v pořádku. Energetické výkyvy se nás vůbec nedotkly.
Jaké máte plány do budoucna? Halu máte dostavěnou, takže teď osadit technologiemi?
Přesně tak, potřebujeme další technologie. Bude to stát velké peníze, ale je to potřeba. Další velký tušírovací lis za 1,3 milionu eur, na který již máme stavební přípravu, kalící a navařovací laser za 600 tisíc eur, na toto zařízení máme již bankovní příslib. Rádi bychom pořídili ještě jeden speciální laser zhruba za 1,2 milionu €, takže jsou to všechno do budoucna velké investice. A to jsem zapomněl, že ještě potřebujeme tryskání suchým ledem, ale to stojí jen půl milionu korun, jenže jedna investice vždy přináší další investice. Teď jsme například zjistili, že na to budeme mít málo vzduchu, takže budeme potřebovat ještě jeden velký kompresor a jeden vzdušník. Jak vidíte, stále se to nabaluje a nikdy to nekončí. A to nemluvím o investicích do IT.
To klidně mluvte, tam máte také nějaké plány?
Máme vizi o doplnění IT technologií, jak hardwaru, tak softwaru. Některé softwarové licence máme pronajaté, některé jsou v našem vlastnictví. Také to nejsou malé prostředky, co musíme investovat. Třeba jedna licence CAD stojí 580 tisíc. To je pro jednoho člověka, takže každému konstruktérovi musím jednu koupit. Jenže jiná cesta není, vy se musíte pořád rozvíjet. Když s tím přestanete, tak vám za rok úplně ujede vlak.
Vašimi klienty jsou velké nadnárodní společnosti, ale formy za vámi putují hlavně z Číny, jak vám s nimi byznys funguje?
V Evropě už velké formy prakticky nikdo ne- vyrábí. Velcí hráči jako Magna, Grupo Antolin a podobně si je zadají v Číně. Vyrobené formy přijedou od čínského producenta k nám, my na nich provedeme tzv. Second Stage, což znamená příprava do sériové výroby a následné modifikace. Po těchto procesech putuje forma do výrobního závodu našich zákazníků po Evropě, kde asistujeme při uvedení forem do sériové výroby.
V Číně jsou opravdu obrovské fabriky, to si neumíte představit. Když k nám přijede nějaký čínský partner, tak si to u nás prohlédne, pokýve hlavou, a pak řekne, že tu jednu naši největší mašinu, co máme, tak že těch mají ve své nástrojárně padesát dva. S nimi se v tomto skutečně nedá soupeřit, to je úplně jiná dimenze. Oni jsou velmi rychlí, relativně levní a hodně se toho naučili. Pro evropskou nástrojařinu je Čína vztyčený prst. Spolupráce s čínskými partnery s sebou nese také spoustu problémů.
Můžete být konkrétnější?
Oni jsou přesvědčeni, že formu vyrobili perfektně přesně podle zadání a myslí si, že my to pouze oprášíme a jde to do výroby. Bohužel opak je pravdou. Formy většinou vůbec nelícují, takže mají tendenci se pak v provozu zadírat. Když jim na- sdílíme nutné operace, které je nezbytné pro sériový provoz udělat, často to končí „boxovačkou“ a nekonečnými dohady o rozsahu prací a o peníze. Číňané nejsou zrovna jednoduchými a korektními partnery. Často mění podmínky v průběhu procesu, doplňují, rozšiřují, a to většinou ve stejném termínu a za stejné peníze. Většinou se na ně hodí pravidlo tří Z automotive – Zítra , Ze zlata a Zadarmo. Ale to byl pouze vtip pro odlehčení.
Čím porážíte vaši konkurenci?
Konkurence je všude, my se snažíme s konkurencí v mnohém spolupracovat. Děláme tuhle práci dvaatřicet let. Naše strategické zaměření je na velké formy, které řada menších firem nedokáže zpracovat. Jen pro příklad, formu na nárazník dovezou dva kamiony. Jsou to velké a těžké díly. Naše konkurenční výhoda je, že se zaměřujeme na tyto velké formy. Také máme plně profesionální prostředí. Neděláme věci jen jako, děláme je nejlépe, jak to jen jde. Toto řešení bývá většinou dražší, ale vždycky se nám vyplatilo. Jakmile děláte věci jen tak, aby to bylo, tak to vždycky nakonec skončí špatně. Snažíme se tedy naši práci dělat nejlépe jak to jen jde …a vrátíme vám formu do formy.
