České teplárenství podobně jako celý průmysl prochází dramatickými změnami a čelí mnoha výzvám. O tom, co se dnes v teplárenství nejvíce řeší, jsme se bavili s expertem na energetiku společnosti Bilfinger Martinem Dittrichem.
Pokud bychom se podívali na hlavní trendy v teplárenství, které by to podle vás byly?
Trendů je hned několik. Určitě bych měl na prvním místě zmínit oblast dekarbonizace teplárenství nebo obecně řekněme udržitelné teplárenství. Vychází to z Green Dealu a všech závazků, které v této oblasti má Česká republika. Dalším je bezesporu flexibilita provozu zdrojů a s tím spojené téma akumulace energie. S ní jdou také ruku v ruce optimalizace využívání odpadního tepla, které zvyšují celkovou účinnost tepláren. Bilfinger je v této oblasti zejména v západní Evropě velmi aktivní a nabízí svým klientům takovéto projekty na klíč.
Mezi silné trendy dále můžeme řadit digitalizaci v teplárenství, kde se implementují dálkové odečty tepla, prvky smart meteringu a navazující práce se získanými daty. Posledním trendem, který bych zmínil, je komunitní energetika. V souvislosti s novým zákonem, který tuto problematiku upravuje, i tato věc nabývá na důležitosti.
Dotýká se nějak teplárenství odklon od fosilních paliv?
Ano, odklon od fosilních paliv je v současnosti také velké téma. Vidíme, že mnoho tepláren již přešlo nebo přechází na zemní plyn, což je mimochodem také fosilní zdroj. Zemní plyn je tedy jen přechodným řešením, které pomůže překlenout období celé transformace. Do budoucna se počítá s tím, že se přejde na směs zemního plynu a vodíku nebo dokonce jen na čistý vodík. Nabízí se také vyšší podíl syntetických paliv a biopaliv. Tato transformace však poběží ještě řadu let.
Jak jsme na tom jako Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi?
Je třeba si uvědomit, že každý stát má jiný energetický mix. Nám je v této oblasti nejblíže Polsko, které výraznou část tepelné energie získává z uhlí. Ti jsou v implementaci moderních trendů spíše za námi. Česká republika má stanovený termín, dokdy se musí zbavit uhlí, což je rok 2033. Poláci ho mají později a řada zemí na jih a na východ od nás ho stanovený vůbec nemá.
V kontextu našeho regionu tedy Česká republika určitě nezaostává. V západní Evropě jsou však napřed. Řada těch trendů k nám přichází s několikaletým zpožděním. Například velká tepelná čerpadla pro průmysl, technologie zachytávání CO2 nebo výroba a využití zeleného vodíku, tyto projekty jsou často u nás zatím pouze v plenkách. To ale neznamená, že k nám nepřijdou, jen to bude prostě později.
Naopak se u nás velmi dobře rozjíždí nové investice do energetického využívání odpadů. To byly projekty, které často z různých důvodů ležely dlouho v šuplíku. S koncem skládkování odpadu a přístupu k financování investoři tyto projekty znovu oživují. Osobně také cítím, že se pohled na tyto projekty mění i u veřejnosti a nejsou již vnímány tak negativně, jako tomu bylo ještě před pár lety.
Je ještě nějaká technologie, která by v dohledné době mohla proměnit české teplárenství?
Takovou technologií by mohly být malé modulární reaktory. To je cesta, která je velmi vhodná pro české teplárenství. My už máme vytvořenou infrastrukturu pro centrální zásobování teplem, ale budeme postupně odstavovat některé zdroje.
Takže to je přesně moment, kdy je možné uvažovat o malých modulárních reaktorech. Víme, že na to ještě není připravená legislativa a ani ty technologie ještě často nejsou dotažené pro širší komerční využití, ale je to jen otázka času.
Ať už mluvíme o obnovitelných zdrojích nebo alternativních technologiích, v Bilfingeru umíme s tímto přechodem pomoci. Naše týmy pomáhají velkým průmyslovým a energetickým zákazníkům s jejich plány na zvýšení efektivity nebo snižování uhlíkové stopy.
Někteří politici mluví o tom, že celý Green Deal je špatně, že by se to všechno mělo zastavit, myslíte si, že je to ještě reálné, odstoupit od těchto cílů a závazků?
Úplně zvrátit se to podle mého názoru už nedá. Je ale možné, že se od současných plánů odkloníme nebo je drobně v čase upravíme dle aktuální situace na trhu. Dokážu si představit, že budeme déle využívat pro výrobu elektřiny a tepla fosilní paliva. Budeme je již ale kombinovat s technologiemi na záchyt CO2.
Obecně je zřejmé, že proces dekarbonizace je nastartovaný a cesta pro nás i Evropu je jasná. Je těžké predikovat, co všechno bude nebo nebude, ale víme, že v roce 2050 chceme uhlíkově neutrální průmysl. Mě osobně se zdá tento termín ambiciózní, ale to je vlastně podružné, hlavní je ten samotný cíl a k tomu dřív nebo později dojdeme.
