Společnost Transcon Electronic Systems se zabývá výrobou elektronických a signalizačních zařízení pro letištní plochy. Dlouhá léta měla firma hlavní odbytiště v Rusku, to ale změnila válka. „Museli jsme se rychle přeorientovat, jinak by s námi bylo zle,“ říká generální ředitel Vladimír Drábek. Nejen na to, jak hledání nových trhů dopadlo, jsme se zeptali v následujícím rozhovoru.
Vzhledem k tomu, že vaše dlouhodobé odbytiště bylo v Rusku, vás válka na Ukrajině jistě poznamenala, je to tak?
Ano, válka nás zasáhla velmi těžce, protože jak jste řekl, jsme firma, která se hodně orientovala na Rusko. Kdysi jsme vyváželi až 80 procent naší produkce do Ruska. Nejdříve s tím zamával covid a pak přišla válka, která omezila naprosto dramaticky obchod s Ruskem. Nemyslím tím jenom naše sankce, ale i Rusové na sankce odpověděli sankcemi. Celkově je dnes situace taková, že se s Ruskem příliš obchodovat nedá a nemá to ani žádnou velkou perspektivu do budoucna. Takže nám obchod s Ruskem spadl na nějakých 10 procent a dále klesá. To je pro nás samozřejmě velká překážka a problém.
Jak jste se s touto situací vyrovnali?
Před lety jsme začali otevírat dveře do Afriky, a to nás zachránilo. Zrovna teď se blíží k předání první letiště v Senegalu a do konce roku tam předáme ještě druhé. Je to jedna z cest, kterou se chceme i nadále ubírat. Afrika nám pomohla přežít covid i výpadek z války. Nebýt této možnosti, tak by nás čekal spíše útlum a boj o přežití. Takto jsme během covidu i války rostli a nabírali lidi. To ale neznamená, že nejsou problémy. Afrika je velmi složitý kontinent a má svá specifika.
V čem konkrétně?
Z Evropanů se tam daří uspět jen Francouzům, ale velmi jsou tam aktivní Turci a samozřejmě firmy z Asie. My jim našimi aktivitami tak trochu lezeme do zelí, za což nás pochopitelně nemají rádi. Vede se tam ostrý konkurenční boj, který rozhodně není v rukavičkách. My se ale musíme umět v takovém prostředí prosadit.
Takže na Afriku chcete sázet dlouhodobě?
V Africe chceme určitě dál pokračovat. Hodně jsme se naučili v Senegalu, máme respekt i u naší Exportní banky, skutečně máme jejich podporu. To je pro nás velmi důležité. V Africe totiž můžete dělat kontrakt, pokud přinesete peníze, protože oni nikdy žádné peníze nemají. Oni se ale poučili z vývoje posledních let, kdy se tam tlačí zejména dravé asijské firmy a začali se zase víc ohlížet na tu „zlou“ koloniální Evropu, která ale s nimi jednala vždy s respektem.
Česká republika je také „zlá“ koloniální Evropa?
My jsme pro ně právě velmi zajímavá alternativa. Nemáme koloniální minulost a nejsme ani žádná mocnost, která by je ohrožovala. Oni cítí, že se na ně nepovyšujeme, že jsme jim vlastně tak nějak nejblíže. U nás se třeba hodně mluví o rasismu, že Češi jsou rasisté. U nás byli na návštěvě Senegalci a říkali mi, že se tu cítí skvěle, že se nikdy s ničím rasistickým nesetkali.
Podporuje vás nějak ve vašem „africkém tažení“ český stát?
Ano, samozřejmě, Česká republika nás velmi podporuje a pomáhá nám, to bych velmi rád zdůraznil. Je to zejména díky Exportní bance, jak jsem uvedl. Pokud to půjde takto dál, tak Česká republika může v Africe hrát velkou roli, i když jsme malá země.
Co se týče řešení pro letiště, ty se u vás vyrábějí nebo jen vyvíjejí?
U nás je vývoj i výroba. Máme softwarové oddělení, vyrábíme si sami elektrotechniku, části energetiky, části komunikačních modulů, děláme komplexní zařízení určené k řízení letišť. To je v rámci Evropy unikát, že si někdo něco takového sám vyrábí. Děláme odlitek, optiku, tady se dělají skla. Už léta se volá po tom, aby české firmy měly vlastní výrobu a produkty s vysokou přidanou hodnotou. Tak to jsme přesně my, my tohle děláme. Navíc u nás jsme jediní, kteří se v tomto segmentu pohybují.
V České republice nikdo podobné věci nedělá?
Ne, dokonce jednu dobu jsme byli jediní v celé východní Evropě. Dnes už existuje jedna firma v Polsku. Celosvětově jde o nižší desítky firem, které se tímto zabývají. Konkurence je specifická a nás to nutí držet se na špici.
Jak toho docilujete, tedy kromě toho, že máte vlastní výrobu?
Teď k tomu třeba přidáváme projektové zakázky, kdy je naše výroba jen menší částí celku. My vlastně dodáváme celé letiště na klíč. Je to model vyprojektuj a postav doslova na zelené louce. Je tam ještě vyšší přidaná hodnota, ale také vyšší riziko. Je to náročné, protože zkazit něco na projektu za dvě miliardy je něco úplně jiného, než zkazit něco na projektu za 200 000 euro. My se ale těchto výzev nebojíme a jdeme touto cestou.
Když mluvíte o vlastní výrobě, zkuste to trochu rozvést, jak to vlastně vypadá?
Je to malosériová až kusová výroba. Nemáme proto velké haly, kde je sto robotů. U nás je prototypová dílna s 3D tiskárnami, kde se navrhují vzorky. Ty pak posíláme do partnerských sléváren, kde nám je vyrobí. Pro nás nemá smysl mít vlastní slévárnu, protože jsou to ročně jen stovky až tisíce kusů ročně. To jsou malé série, které by tu slévárnu neuživily. Pro nás je podstatná ta prototypová dílna. Děláme si ale sami elektroniku, takže máme osazovací stroj i pájecí pece. Máme vlastní výrobu tištěných spojů a osazování plošných spojů, provádíme kompletace i oživování.
Jak se vám daří v oblasti zaměstnanců, získáváte je snadno?
Daří se nám v této oblasti dobře. Snažíme se vytvořit podmínky takové, aby se tu lidem pracovalo dobře, aby tu nebyli jen pro peníze, ale aby měli i radost z práce a vůbec ze života. Lidé chtějí mít dneska kus svobody a času pro sebe, to se jim snažíme umožňovat.
Vůbec nemáme problémy získávat lidi, bereme většinou mladé zaměstnance. My si je tu sami vychováváme téměř od „mimina“, a to se nám velmi osvědčuje. Není vždycky všechno zalité sluncem a někdy je potřeba pořádně zabrat, když je loď v bouři, a přesně takové lidi tady máme. Jsem s nimi velice spokojen.
O českých firmách se říká, že často bojují hlavně cenou, jak na to jdete vy?
Rozhodně nejsme levní, řekl bych, že jsme i lehce dražší, než konkurence. Určitě jsme dražší než třeba Čína. Nenabízíme žádnou velkou cenovou výhodu, to říkám i u obchodních jednání. My nabízíme hlavně před a poprodejní servis. S klienty si o zakázce detailně povídáme. Nejsme obří korporace, takže klienti vědí, s kým dělají, znají nás jménem, naši lidé zase detailně znají zakázku, znají klienta, prostě je to osobní přístup. Já vím, že to říká každý, ale u nás to takto prostě je.
Chcete kromě Afriky expandovat do budoucna i na další trhy?
Pokukuji po zemích Perského zálivu, jako je Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Omán, Katar, atd. To jsou země, které vypadají velmi slibně a mohly by být vhodnou náhradou za výpadky z Ruska. Pro nás hraje to, že jsou to velmi náročné trhy. Tamní zákazníci chtějí mít technicky to nejlepší, ale také vyžadují, aby se o ně někdo staral, poskytl jim servis a poradenství. Cítím tam příležitost.
