Budoucnost dopravy je ve hvězdách

Budoucnost dopravy je ve hvězdách

Nejčtenější

Tak by mohl vypadat typický tweet Elona Muska v rámci propagace jeho kosmického projektu SpaceX. Vždyť ještě v době nedávné, předepidemické a hlavně předválečné, byl jednoznačným trendem definujícím směr jasný: ekologická udržitelnost. Konflikt na Ukrajině (zejména jeho dopady na světovou ekonomiku) však značně zamíchal kartami a co se včera zdálo být jasnou cestou, už zítra platit nemusí. Počínající energetická krize v západním světě může budoucnost přemalovat ne zcela světlými barvami…

V kontextu již zmíněné klimatické udržitelnosti, zejména od roku 2015 (po podpisu tzv. Pařížské dohody) se nejviditelnějším trendem modernizace dopravy stala její elektrifikace. A to jak osobních, tak dopravních vozidel. Doprava je hlavní příčinou emisí skleníkových plynů, v USA produkuje přibližně 28 % celkových emisí skleníkových plynů. 

Podle odhadů se celosvětově počet prodaných vozidel na elektrický pohon do roku 2030 zvýší na 22%. Po schválení evropské legislativy, zakazující prodej nových aut na spalovací pohon od roku 2035, to může být ještě daleko více. 

Nejedná se však výlučně o elektrifikaci aut: Indická společnost Ola masivně investuje do e-koloběžek. Její závod na výrobu elektrických koloběžek v Indii se připravuje na výrobu 10 milionů kusů ročně. 

Elektrifikaci se samozřejmě nevyhýbají ani nákladní vozidla: Společnost Freightliner Trucks, divize Daimler představila devátého května nový bateriový elektrický Freightliner eCascadia s typickým dojezdem 230 mil. Ten se ideálně se hodí pro trasy na krátké vzdálenosti, které umožňují nabíjení v depu. 

Proti tomuto trendu však aktuálně stojí startující energetická krize a její projevy v cenách elektřiny: Například u nabíjecích stojanů skupiny ČEZ na začátku července stoupla cena až o 80%, což s ekonomikou provozu elektromobilů dramaticky zahýbe. Cena převyšující 4 Kč/km je daleko nad obvyklou nákladovostí provozu vozidla poháněného fosilními palivy. 

Zajímavou alternativou k elektrifikaci jsou bezesporu moderní paliva, jako je bioplyn, který je obnovitelný a uhlíkově neutrální. Společně s vodíkem jsou to dvě alternativy nabízející revoluční možnosti pro budoucnost. Bioplyn představuje dostupné řešení, které zároveň může posloužit jako jakýsi „odrazový můstek” při přechodu na vodík, neboť jeho infrastruktura může být přizpůsobitelná potřebám distribuce vodíku bez nutnosti zásadní přestavby. 

Ve Velké Británii probíhají dva zajímavé projekty: FutureGrid, který testuje možnosti distribuce vodíkové směsi ve stávající plynovodné síti, a projekt Union, který rozvíjí britskou vodíkovou „páteř“ spojující průmyslové klastry po celé zemi. Vodík se zdá být zajímavou alternativou zejména pro flotily dálkových nákladních vozidel, případně i pro vlaky nebo i městské autobusy. 

V posledních měsících se především v méně rozvinutých zemích zvyšuje výroba obilného lihu, coby pohonné hmoty levnější než ropné produkty. Trvalost tohoto trendu je sporná, neboť místním ekonomikám odčerpává suroviny primárně určené pro výrobu potravin. Problémy s dodávkami ukrajinské pšenice takto mohou působit jako nebezpečná roznětka humanitárních katastrof.

Jaký bude doopravdy převládající princip pohonu vozidel budoucnosti lze v tuto chvíli vzhledem k počtu proměnných najisto odhadnout jenom stěží, ale hra se vede i o to, kdo je bude, či vlastně nebude řídit: 

Plně autonomní vozidla představují zajímavou příležitost k revoluci ve způsobu přepravy osob a zboží. Ať už jde o vozidla pozemní nebo i drony, kromě technických problémů s dosažením plné autonomie úrovně SEA 5, musí provozovatelé řešit i problematiku legislativní. Pro autonomní dopravní prostředky existují různá omezení ve smyslu zakázaných zón. U dronů navíc situaci komplikuje řízení leteckého provozu, které až na výjimky zapovídá provoz těchto dopravních prostředků nad obydlenými oblastmi. 

Autonomní drony dnes už na mnoha místech doručují zboží. Příkladem může být Izraelsko-americká společnost Flytrex, která ve státě Severní Karolína doručuje potraviny v maximální váze 3 kg ze supermarketu Wallmart. Automatizace dopravy není ale výlučnou doménou zemí západního civilizačního okruhu. Například v čínském Pekingu od loňského roku firma Baidu úspěšně provozuje robotaxi na ploše 60 kilometrů čtverečních a obdobné služby se celosvětově úspěšně etablují v dalších městech.

Budoucnost ukáže, kde se střetne technologický pokrok s regulací. Při odvaze zákonodárců se dá očekávat, že minimálně flotilové vozy – nákladní automobily, taxíky a autobusy, které budou schopny převzít kontrolu a samostatně se rozhodovat, se SEA minimální úrovně 3, budou v provozu s plným polem působnosti do konce tohoto desetiletí. 

 Rychlá a efektivní přeprava osob a zboží na delší vzdálenosti nabízí dnes pozorovateli další zajímavé trendy projekty, jako například Hyperloop, na který se detailněji podíváme v dalším článku. 

Zajímavých technologických inovací v dopravě můžeme dnes najít stovky. Byla by ovšem chyba nezmínit koncepci servitizace. Nastupující hospodářská krize jistě výrazně navýší náklady jak pořízení, tak i provoz jakéhokoliv individuálního dopravního prostředku. 

MaaS (mobility as a Service) je odpovědí na potřebu široce dostupné dopravy. Představme si MaaS jako mobilitu na vyžádání provozovanou korporacemi, nebo veřejným sektorem. Ta odbourává nutnost dopravní prostředky vlastnit a nabízí za přijatelnou cenu možnost používat je jen ve chvíli potřeby. To vše musí být doprovázeno kvalitním ekosystémem včetně mobilních aplikací pro plánování a rezervaci kapacit. Nutností je v neposlední řadě plánování distribuce prostředků prostřednictvím analýzy umělé inteligence využívající Big data v rámci měření hustoty dopravy a dalších parametrů.

Tak aby takováto nová mobilita byla prospěšnou většině obyvatel, musí být v souladu se strukturou měst. Již dnes existují příklady moderního urbanismu, kdy se potkávají potřeby klidného života s výše zmíněnými novinkami. 

Příkladem může být město Tel Aviv. Díky silné politické podpoře mikromobility zde minulý rok radnice spustila systém sdílení jízdních kol Tel-O-Fun, kdy bylo na území města instalováno 150 stanic se sdílenými jízdními koly. Ve většině ulic ve městě je kvůli bezpečnosti rychlost omezena na 30 km/h. Dopravní mix doplňuje podpora nabíjení a provozu elektrických skútrů, adekvátně naplánované centrální autobusové nádraží s dobrou dostupností letiště a městem provozovaný systém sdílených (převážně) elektrických aut.

Přihlašte se k odběru a už Vám nic neunikne!

  • Každý týden přinášíme nejzásadnější zprávy z průmyslu, které by neměli uniknout váší pozornosti.

Nepřehlédněte

Více článků