Automatizace dnes už není jen doménou automobilek. Podle Petra Pavla, CEO společnosti CMS s.r.o., se stále více prosazuje i v menších výrobních firmách. Musí ale dávat ekonomický smysl. V rozhovoru mluví o rozdílech mezi automotive a dalšími obory, o modernizaci starších strojů i o tom, proč by české firmy měly přemýšlet v horizontu více než na dva roky dopředu.
CMS S.R.O. MÁ ZA SEBOU VELMI ÚSPĚŠNÝ ROK V ROZŠIŘOVÁNÍ PORTFOLIA MIMO AUTOMOTIVE. CO VÁS PŘI VSTUPU DO OBORŮ, JAKO JE DŘEVOZPRACOVÁNÍ NEBO PAPÍRENSTVÍ, NEJVÍCE PŘEKVAPILO?
Upřímně, slovo „překvapení“ bych úplně nepoužil. Spíše jde o jiný způsob uvažování. V automotive, například v rámci spolupráce se Škoda Auto, jsme zvyklí na velmi přísné standardy, postupy a konkrétní materiály. Když ale vstoupíte do světa papírenského nebo dřevozpracujícího průmyslu, zjistíte, že tam tyto korporátní mantinely neexistují.
Museli jsme se naučit hledat alternativy. Zatímco v automotive se striktně držíte velkých značek jako Siemens, menší firmy nedisponují takovým kapitálem. Hledáme pro ně optimální cenotvorbu, aby pro ně investice do automatizace měla reálnou přidanou hodnotu a nebyla likvidační. Je to o neustálém vyjasňování: co je nezbytné z hlediska legislativy a bezpečnosti a kde můžeme udělat kompromis, aby stroj dával ekonomický smysl.
TO ZNÍ JAKO VELKÝ NÁROK NA LIDI, KTEŘÍ TYTO ZAKÁZKY DOJEDNÁVAJÍ. VYTVOŘILI JSTE KVŮLI TOMU NOVÝ OBCHODNÍ TÝM?
Ano, vytvořili jsme nový tým i strategii, ale letos už ji zase korigujeme. Zjistili jsme, že se nemůžeme zaměřit jen na čistý obchod, ale musíme posílit technologickou podporu už v první fázi. Zákazníkovi totiž musíte hned na začátku vysvětlit technickou erudici, legislativní rizika, analýzu rizik a prohlášení o shodě.
Náš obchodník nemůže být jen „prodejce“. Musí rozumět nebo musí mít technologický přesah. Máme v týmu juniora s velkými ambicemi, kterého tímto procesem provádíme. Je to týmová hra. Obchodník musí umět mluvit lidsky s majitelem firmy a zároveň technicky s naším technologem, který pak tvoří nabídku na míru.
KDYŽ SE BAVÍME O REALIZACÍCH, VNÍMÁTE U ČESKÝCH FIREM ZÁJEM O UDRŽITELNOST? JAK SE NA AUTOMATIZACI DÍVÁTE Z HLEDISKA ÚSPOR?
Nejsem energetik, ale udržitelnost vnímám hlavně skrze retrofitting. Máte ve výrobě stroj, který tam stojí 30 let. Je srostlý s halou, nový by se tam nevešel nebo by stál desítky milionů. My ho vezmeme, vyměníme elektroinstalaci, řídicí systémy, posuneme ho legislativně do roku 2026 a on může dalších 15 let vyrábět. To je za mě skutečná udržitelnost. Automatizace navíc pomáhá nepřímo – robot sice spotřebovává elektřinu, ale nepotřebuje v hale svítit, topit nebo klimatizovat 24/7. Celý ekosystém se díky tomu stává efektivnějším.
VEDLE SAMOTNÝCH PROJEKTŮ STÁLE ČASTĚJI MLUVÍTE TAKÉ O SERVISNÍCH SLUŽBÁCH. PROČ JE TO PRO VÁS DŮLEŽITÉ TÉMA?
Technických lidí ubývá a řada firem si dnes nemůže dovolit držet vlastní rozsáhlý tým specialistů na automatizaci nebo programování. Proto vidíme velký prostor právě v servisních službách.
Servis má několik úrovní. Někdy je potřeba výjezd technika přímo do výroby, ale čím dál častěji dokážeme problém identifikovat vzdáleně. Pokud má zákazník umožněný přístup do systému, můžeme se přes PLC připojit k zařízení a analyzovat situaci na dálku. V praxi se často ukáže, že výroba stojí kvůli relativně jednoduché věci, například znečištěnému senzoru nebo drobné mechanické překážce. Operátor ji může rychle odstranit a výroba pokračuje dál.
S TÍM SOUVISÍ I VAŠE VLASTNÍ HOTLINE APLIKACE A DIGITÁLNÍ PRŮVODKA. CO SI POD TÍM MOHOU FIRMY PŘEDSTAVIT?
Naše hotline aplikace a digitální průvodka vznikly přímo z praxe. Ve výrobě se situace a incidenty často opakují a my jsme chtěli tyto zkušenosti systematicky ukládat. Do systému se zapisují jednotlivé incidenty i postupy jejich řešení.
Pokud se podobný problém opět objeví, operátor už nemusí čekat na technika. Systém mu v aplikaci nabídne prověřený postup, jak situaci vyřešit. Postupně tak vzniká databáze zkušeností, která zrychluje tok informací ve výrobě a omezuje zbytečnou administrativu. Pro firmu to v důsledku znamená mnohem kratší prostoje a úsporu nákladů na externí servis.
DIGITALIZACE VÝROBY ALE PŘINÁŠÍ I NOVÉ OTÁZKY KOLEM KYBERBEZPEČNOSTI. JAK SE NA TO DÍVÁTE VY?
Kyberbezpečnost dnes už není něco navíc, ale základ. My jsme držiteli certifikace TISAX, což je v automotive v podstatě vstupenka ke spolupráci. Znamená to splňovat přísná pravidla v oblasti práce s daty, přístupů nebo zálohování. Pro menší výrobní firmy to někdy může působit jako zbytečný náklad, protože jim to zatím nikdo přímo nenařizuje.
Realita je ale taková, že otázka dnes nestojí „jestli“ k útoku dojde, ale spíš „kdy“. Kybernetické útoky jsou dnes organizovaný byznys a výrobní podnik může být poměrně snadným cílem. Proto je podle mě důležité řešit bezpečnost už při návrhu technologie, ne až ve chvíli, kdy nastane problém.
ZMÍNIL JSTE, ŽE V PRŮMYSLU CHYBÍ LIDÉ. JAK SE DÍVÁTE NA NASTUPUJÍCÍ GENERACI TECHNIKŮ A VLIV UMĚLÉ INTELIGENCE?
Chybí, to je fakt. Ale myslím, že je to do velké míry i o našem přístupu. Dnešní mladá generace je zvyklá získávat informace rychle, většinou formou videa nebo krátkých návodů. Dlouhé manuály v papírové podobě jsou pro ně prakticky nepředstavitelné.
I proto se snažíme navrhovat naše řešení tak, aby byla co nejvíce intuitivní a vizuální pro uživatele. Technologie by měly lidem práci usnadňovat, ne ji zbytečně komplikovat. A to se týká i nástupu umělé inteligence. Ta může lidem v technických profesích pomáhat, ale vždy za ní musí stát člověk, který rozumí technologii a dokáže ji správně využít.
CO BYSTE TEDY PORADIL ČESKÝM FIRMÁM PRO LETOŠNÍ ROK? NA CO SE SOUSTŘEDIT?
Mám dvě věci. První je pohled za horizont. Inspirujte se třeba Baťou. Ten se nedíval na to, co bude za kvartál, ale kde chce být za deset let. Krátkodobé plánování nás brzdí.
A druhá věc: podpora mládeže. Musíme mladým lidem ukázat, že technické obory mají budoucnost. Bez elektřiny a programování se neobejde ani AI, ani virtuální světy. Někdo ty stroje a servery musí postavit a udržovat. To je naše odpovědnost – otevírat jim oči.
