Letecká doprava patří mezi nejrychleji rostoucí zdroje emisí skleníkových plynů. Na celkových emisích CO₂ se podílí zhruba třemi procenty a s rostoucím počtem letů se tento podíl může dále zvyšovat. Zatímco elektrické nebo vodíkové letouny jsou stále ve fázi vývoje a jejich nasazení se očekává nejdříve za desetiletí, udržitelná letecká paliva (Sustainable Aviation Fuel – SAF) umožňují snížení emisí už dnes, a to bez nutnosti zásadních úprav letadel či letištní infrastruktury.
Co je SAF a jak funguje
SAF je palivo vyrobené z obnovitelných zdrojů, například z použitých fritovacích olejů, živočišných tuků, odpadní biomasy nebo synteticky z oxidu uhličitého a vodíku. Jeho výroba vychází z principu uzavřeného uhlíkového cyklu. Oxid uhličitý, který se při jeho spálení uvolní, byl již dříve odebrán z atmosféry prostřednictvím biologických nebo chemických procesů. V závislosti na použité technologii a surovinách může SAF snížit emise skleníkových plynů až o 80 procent ve srovnání s tradičním leteckým kerosinem.
Stav a vývoj v roce 2025
Evropská unie letos spustila povinné míchání SAF s běžným palivem v minimálním podílu 2 procent. Do roku 2030 má podíl vzrůst na 6 procent, v roce 2035 na 20 procent a do poloviny století až na 70 procent. Nařízení ReFuelEU Aviation má kromě povinného míchání i doprovodné finanční nástroje, které podporují investice do výroby a výzkumu.
V roce 2024 SAF tvořil jen 0,53 procenta celosvětové spotřeby leteckého paliva, ale očekává se rychlý růst. Příkladem je kontrakt mezi FedEx a společností Neste, který zajistil dodávku 8 800 tun SAF pro letiště LAX v USA, což odpovídá přibližně pětině roční spotřeby paliva FedExu. Emirates spolupracuje s Neste na dodávkách pro své lety v letech 2024 až 2025, přičemž se palivo mísí v poměru kolem 30 procent.
Technologické limity a inovace
V současnosti lze SAF mísit s běžným palivem maximálně do poměru 50 procent. Většina komerčních letů využívá směsi s podílem 10 až 30 procent. Hlavními překážkami širšího využití jsou cena, která je v průměru trojnásobná oproti konvenčnímu kerosinu, a omezená výrobní kapacita. Tyto faktory zpomalují rozšíření, přestože zájem aerolinek roste.
Kromě výroby SAF se rozvíjejí i další technologie. Airbus představil koncept vodíkového letadla ZEROe, které by mohlo vstoupit do provozu po roce 2040. Vodíkový pohon je bezemisní, ale vyžaduje novou infrastrukturu a zvládnutí složité logistiky skladování kapalného vodíku při teplotách kolem minus 253 stupňů Celsia.
Evropa směřuje k čistšímu letectví
Do roku 2030 má být v Evropě 130 letišť s nulovými přímými emisemi CO₂, oproti 90 v roce 2025. Letecký sektor se má díky kombinaci SAF, technologických inovací a optimalizace letového provozu přiblížit snížení emisí na let o téměř deset procent do roku 2050 ve srovnání s rokem 2023. Podle Mezinárodní asociace letecké dopravy IATA má SAF potenciál zajistit přibližně 65 procent z celkové potřebné redukce emisí.
Přehled situace
| Oblast | Aktuální stav |
| Produkce | Nízká, ale rostoucí. Do roku 2025 očekáván podíl 0,7 % |
| Náklady | Přibližně trojnásobek ceny běžného paliva |
| Suroviny | Omezená dostupnost rostlinných olejů a tuků |
| Regulace | Povinné podíly v EU a UK, finanční podpůrné mechanismy |
| Inovace | Projekty jako SkyNRG, testy 100% SAF, snížení emisí a kondenzačních stop |
Masové rozšíření SAF vyžaduje výrazné investice do výroby, nové surovinové zdroje a další technologický pokrok. Výrobní procesy jako Power-to-Liquid, které využívají obnovitelnou elektřinu a zachycený oxid uhličitý, mohou do budoucna snížit závislost na zemědělských plodinách a odpadech. Spolupráce států, výrobců paliv, aerolinek a letišť bude rozhodující pro to, zda se podaří dosáhnout klimatických cílů bez omezení dostupnosti letecké dopravy.
Zdroj: redakce
