Český export prochází proměnou. Dříve dominovaly velké investiční celky, dnes přibývá menších, specializovaných zakázek. Bez chytrého financování firmy v zahraničí neobstojí. Miroslav Stříbrný, který má za sebou přes třicet let zkušeností v bankovnictví, dnes vede obchodní úsek České exportní banky. V rozhovoru shrnuje aktuální vývoj, perspektivní trhy a roli státu při podpoře exportérů.
Miroslav Stříbrný působí přes 30 let v bankovním sektoru, v současnosti jako ředitel úseku obchodu a exportního financování v České exportní bance. Během své kariéry se mimo jiné věnoval obchodu a financování v ČSOB, později také v HSBC, pracoval jako ředitel korporátního a strukturovaného bankovnictví ve SBERBANK CZ a zastával pozici senior viceprezidenta v CITIBANK EUROPE, kde nasbíral zkušenosti v oblasti financování, správy aktiv, tržních rizik, akvizic či rozvoje obchodu.
České strojírenství patří tradičně mezi tahouny exportu. Jak se v tomto segmentu v posledních letech proměnila struktura financovaných projektů? Co dnes firmy nejčastěji potřebují a jak se změnily jejich požadavky oproti minulosti?
Máte pravdu, strojírenství tvoří stabilní a dominantní obor českého vývozu. Podle dat Českého statistického úřadu, se stroje a dopravní prostředky dlouhodobě podílejí na více než 50 % celkového exportu České republiky. Před pandemií došlo k určitému zpomalení, ale dnes se objem opět drží na srovnatelné úrovni. Změnil se však jeho charakter, a tím pádem i typ projektů, které financujeme.
Dříve jsme často poskytovali tzv. „buyer ‚s credit“ – tedy úvěry zahraničním odběratelům na rozsáhlé investiční celky, jako byly elektrárny, cementárny nebo celé továrny na klíč. Tento model je dnes méně častý. Českým firmám často chybí kapacita nebo konsorciální zázemí, aby v globální konkurenci obstály v roli EPC kontraktorů. Místo toho se prosazují jako dodavatelé jednotlivých technologických celků nebo strojů.
V současnosti se proto více zaměřujeme na investiční úvěry pro samotné české exportéry. Ať už jde o financování jejich zahraničních poboček, zvýšení výrobních kapacit, nebo konkrétní projektové zakázky v zahraničí. Typické jsou dodávky strojů, výrobních linek či ucelených technologií, které mají jasně definovaný rámec a dají se efektivně realizovat a tím i financovat a splácet. Tento model přináší větší flexibilitu a pomáhá firmám reagovat rychleji na poptávku trhu.
Které formy financování se nejčastěji využívají u komplexních technologií a na jaké zahraniční trhy dnes míří nejvíce projektů?
Zahraniční partneři o komplexní dodávky zájem mají, ale pro české firmy je stále těžší v těchto zakázkách uspět. Důvody jsou především dva. Za prvé – chybí nám silní EPC kontraktoři, kteří by byli schopní pod jednou střechou zastřešit výstavbu celé moderní továrny. A za druhé – konkurence ze zahraničí, zejména z Asie, ale i z USA či západní Evropy, je dnes extrémně silná.
Například čínské firmy nabízejí „soft loans“ s bezúročnými splátkami na desítky let. Podle údajů OECD tvoří čínské státem podporované úvěry až 31 % všech oficiálně podpořených exportních úvěrů v rozvojových zemích, přičemž často nejsou vázány pravidly transparentnosti nebo environmentálních standardů. Této konkurenci český, resp. evropský exportér téměř nemá šanci čelit.
Z tohoto důvodu se dnes financování soustředí spíše na menší, konkrétní a realizovatelné dodávky. Typicky jde o export kolejových vozidel, autobusů, trolejbusů nebo ucelených strojních zařízení. To jsou projekty, které se dají efektivně ošetřit smluvně i finančně.
Z hlediska teritorií vidíme největší potenciál v jihovýchodní Asii, na Balkáně a částečně i v Africe. Například Vietnam, Indonésie nebo Filipíny patří mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky regionu s průměrným růstem HDP přes 5 % ročně. Afrika je zajímavá poptávkou, ale kreditně komplikovaná. Jižní Amerika je geograficky vzdálená a spíše určená pro větší celky, kde je obtížnější se prosadit. Naopak Asie a Balkán jsou trhy, které jsou pro naše exportéry dosažitelné, perspektivní a naše banka tam může s financování pomoci.
V oblasti energetiky se stále více prosazují obnovitelné zdroje a řešení orientovaná na udržitelnost. Jaký zájem vnímáte o financování těchto projektů a jaký posun zaznamenáváte směrem k tzv. zelenému financování?
Zelené financování je dnes téma, které nelze přehlédnout. Zájem o něj rozhodně existuje, ale často je více tažen evropskou regulatorikou než přirozenou poptávkou ze strany firem. Pokud se podíváme například na trh se zelenými dluhopisy, za posledních deset let jejich podíl vzrostl ze 3 % na přibližně 10 % všech vydávaných dluhopisů. Podle Climate Bonds Initiative přesáhl globální objem vydaných zelených dluhopisů v roce 2023 hranici 1 bilionu USD, což představuje historický rekord. To je výrazný nárůst.
Zelené projekty, které mají jasný dopad na snížení energetické náročnosti, například modernizace výrobních provozů, úspory energií, zateplování nebo vodní hospodářství, se financují nadále aktivně. V České republice se v roce 2024 podílelo zelené financování na více než 15 % všech nových úvěrů v oblasti průmyslových investic.
Z mého pohledu a reakcí našich klientů je patrné, že velké investiční projekty v regulatorně enviromentální oblasti se často odkládají. Čeká se, jak se vyvine celková situace v Evropě, a zda se zachová dosavadní směr a tempo podpory Green Dealu. Například vývoj cen emisních povolenek a dostupnost dotačních titulů z fondů EU (např. Modernizační fond) hrají klíčovou roli při rozhodování investorů.
V ČEB samozřejmě umíme podpořit budování obnovitelných zdrojů, včetně investic českých společností do těchto zdrojů v zahraničí. Umíme ale také podpořit např. i subdodavatele pro projekty v jaderné energetice.
Česká republika má silnou tradici v klasických energetických technologiích, jako jsou turbíny nebo výměníky. Jaký je dnes zájem o tyto produkty na zahraničních trzích?
Produkty jako turbíny, výměníky nebo jiné klasické energetické technologie si ve světě stále dobré jméno. V mnoha případech se uplatňují jako náhrada starších zařízení, například při repasi nebo výměně technologií ve východní Evropě a Asii. Tady mají čeští výrobci stále co nabídnout.
U zcela nových projektů je ale situace složitější. Naše firmy dnes většinou nevystupují jako hlavní dodavatelé, ale spíše jako subdodavatelé v rámci větších mezinárodních kontraktů. Například v oblasti parních turbín patří Česká republika mezi pět největších exportérů v EU, přičemž hlavními odběrateli jsou země jako Indie, Turecko nebo Egypt.
Tradiční trhy, jako je Rusko nebo Bělorusko, jsou aktuálně z důvodu sankcí nedostupné. A na asijských trzích narážíme na silnou čínskou konkurenci, která tlačí ceny dolů a často nabízí i výhodnější podmínky financování. Zatímco evropské firmy musí dodržovat pravidla OECD a ESG standardy, čínské společnosti často operují s podporou státních bank a bez těchto omezení, což jim umožňuje nabídnout agresivnější cenovou politiku.
Přesto však české firmy nacházejí příležitosti v segmentech, kde je klíčová kvalita, spolehlivost a dlouhodobý servis – například v modernizaci tepláren, kogeneračních jednotek nebo v jaderné energetice, kde má Česká republika silné know-how
Kolejová vozidla patří mezi vývozní špičku českého průmyslu. Které projekty se v poslední době podařilo podpořit a které trhy nabízejí největší příležitosti?
Jedním z největších projektů posledních let je například zakázka v Uzbekistánu, kde má být dodáno přes 30 vlakových souprav. Vedle kolejových vozidel je velký zájem i o česká letadla. Například L 410, dnes vyráběná firmou Aircraft Industries, která se daří exportovat do Asie a Afriky. Letadla z Kunovic přistávají například i v Senegalu, kde naše banka zároveň podpořila výstavbu letištní infrastruktury.
Dopravní technika, včetně kolejových vozidel, je segment, který financujeme velmi rádi. V posledních letech jsme se podíleli na projektech v Lotyšsku, Srbsku, Egyptě, a dále v Uzbekistánu, Kazachstánu nebo Kyrgyzstánu. Pro české firmy jsou zajímavé především trhy Balkánu, střední Asie a vybrané země Blízkého východu.
A nesmíme zapomenout ani na autobusy, trolejbusy nebo tramvaje. Například autobusy Iveco z Vysokého Mýta představují stabilní exportní komoditu, která je komerčně silná, a proto zde ani není vždy potřeba zásahu státní banky.
Z hlediska perspektivních trhů sledujeme rostoucí poptávku po ekologické dopravě – například elektrických jednotkách nebo hybridních vozidlech – zejména v zemích, které čerpají prostředky z fondů EU nebo rozvojových bank. To vytváří nové příležitosti i pro české výrobce, kteří pak mohou investovat do inovací a digitalizace
Digitální řešení, jako je software, datové platformy nebo systémy řízení výroby, získávají na významu. Jak se mění přístup k financování těchto často nemateriálních exportních aktivit?
Je to oblast financování, která se mění, zatím pomalu, ale nevyhnutelně. I pro nás jako státní banku je to výzva. Nejde o klasické hmotné dodávky, které se dají jednoduše vyčíslit a ocenit. Přesto jsme už dnes schopni některé z těchto projektů financovat. Zásadní je, aby už existoval konkrétní produkt nebo služba, která má prokazatelné uplatnění na zahraničním trhu.
Podíleli jsme se například i na akvizičním financování softwarové firmy působící v Bulharsku, nebo jako konkrétní případ mohu uvést financování e-platformy pro evropskou komerční silniční dopravu společnosti Eurowag. Tato firma je příkladem úspěšného českého scale-upu, který se prosadil díky kombinaci technologické inovace a silného obchodního modelu.
Otevřenost vůči těmto projektům se zvyšuje a my aktivně sledujeme trendy a potřeby trhu. Proto se také účastníme zahraničních misí. Například nedávno jsme byli ve Spojených státech na akci zaměřené na výzkum a nové technologie. A právě tam jsme viděli, kam svět směřuje. Autonomní logistika, digitální infrastruktura, elektromobilita. Chceme, aby i naši exportéři a investoři měli šanci v těchto oborech uspět.
Podle Evropské komise tvoří digitální sektor již více než 5 % HDP EU, přičemž očekávaný růst v oblasti AI, IoT a cloudových řešení přesahuje 10 % ročně. To vytváří tlak na bankovní sektor, aby přizpůsobil své produkty i pro nehmotné aktivity, které mají vysokou přidanou hodnotu, ale jiný rizikový profil.
Z pohledu financování se zde uplatňují modely jako venture debt, exportní záruky na služby nebo financování expanze formou equity participace, což jsou nástroje, které se postupně dostávají i do portfolia investičních bank.
Roste potřeba stabilního zázemí v proměnlivém geopolitickém prostředí. Které typy firem jsou podle vás nejlépe připraveny a jak jim banka dokáže pomoci?
Nejlépe připravené jsou ty firmy, které už dnes působí mezinárodně. Mají vlastní pobočky, výrobní kapacity nebo servisní zázemí na více kontinentech. Model, kdy výrobce vyrábí výhradně v Česku a jen vyváží hotový produkt, dnes naráží na limity. Doba se změnila. Růst cen energií, nedostatek pracovní síly i geopolitická nejistota nutí firmy diverzifikovat.
Důležitá byla i změna státní exportní strategie. Dříve jsme podporovali hlavně vývoz zboží, dnes je cílem i podpora českých investic v zahraničí. Pokud má firma ambici být mezinárodním hráčem, má naši podporu. Nejde jen o převoz výrobku, ale o přítomnost na trhu a přímé napojení na koncové zákazníky.
Tento přístup odpovídá i trendům v rámci EU, kde se klade důraz na tzv. „strategickou autonomii“ – tedy schopnost evropských firem působit nezávisle na geopolitických tlacích. Evropská komise v roce 2024 vyčlenila více než 3 miliardy EUR na podporu internacionalizace malých a středních podniků
Z oborů bych zmínil automotive, který navzdory očekáváním zůstává silný. Rok 2023 byl rekordní. Podle Sdružení automobilového průmyslu vzrostl export vozidel a komponent meziročně o 12 %, přičemž více než 85 % produkce směřovalo na zahraniční trhy. Neopomenutelný je i obranný průmysl. České zbrojovky expandují, konsolidují se, akvírují zahraniční značky. Je to oblast s obrovským potenciálem.
V tomto prostředí je role exportní banky velice důležitá – nejen jako poskytovatele financí, ale i jako partnera, který rozumí rizikům, umí je řídit a pomáhá firmám orientovat se v komplexním světě mezinárodního obchodu.
Jaká je role České exportní banky vůči komerčnímu bankovnímu sektoru?
Naší ambicí není konkurovat, ale spolupracovat. Fungujeme jako doplňkový partner, vstupujeme do projektů, kde je vhodné, aby vedle komerční bankovního sektoru stála i státem vlastněná banka s kreditním ratingem ČR.
Spolupracujeme na klubovém nebo syndikovaném financování, kde doplňujeme komerční banky. Náš vstup posiluje důvěryhodnost projektu z pohledu partnerů i zahraničních institucí. Pro firmy je výhodou, že s námi nemusí měnit a drobit vztah s domovskou bankou, nevážeme je na komplexní vztah jako klasická banka. Financujeme konkrétní projekt, držíme se účelovosti, naší specializace a poslání. Tento přístup firmy oceňují. A komerční banky s námi dnes častěji počítají.
Jaké jsou podle vás hlavní výzvy, kterým čeští exportéři čelí při realizaci projektů v zahraničí? A jak jim pomáháte tyto výzvy překonat?
Jednou z hlavních výzev je sílící mezinárodní konkurence. Firmy z Číny a dalších mimoevropských zemí často přicházejí s nabídkami, které nejsou vázané pravidly OECD pro exportní financování. Tato pravidla, která dodržují členské země OECD včetně států EU, stanovují například maximální dobu splatnosti, minimální úrokové sazby nebo minimální úroveň vlastních zdrojů odběratele. Mimoevropští konkurenti těmito omezeními vázáni nejsou, a proto mohou nabízet výrazně výhodnější podmínky, včetně dlouhodobých bezúročných úvěrů. To je pro tradiční evropské banky prakticky nereálné a českým firmám to výrazně ztěžuje situaci, i když nabízejí kvalitní a osvědčené výrobky.
Dalším problémem je nestabilita v některých cílových zemích. Trhy, na které byly české podniky dříve zvyklé exportovat, například Ukrajina, Rusko nebo Bělorusko, jsou kvůli konfliktům nebo sankcím dnes prakticky nedostupné. Afrika nabízí mnoho příležitostí, ale často představuje vysoké riziko z hlediska návratnosti investic. A protože nejsme dotační agentura, ale banka s odpovědností za veřejné prostředky, musíme být obezřetní.
Pomáháme především zajištěním obchodních transakcí. Poskytujeme záruky za platby, za kvalitu dodávek, nebo při účasti v zahraničních tendrech. Podporujeme výrobce i v přípravné fázi projektů, kde je důležité mít silného partnera, který umí mluvit jazykem financí i zahraniční politiky.
Zároveň se snažíme být aktivní součástí tzv. „ekosystému exportní podpory“, který zahrnuje i EGAP, CzechTrade, a zastupitelské úřady s jejich Ekonomickou a vědeckou diplomacií. Společně vytváříme prostředí, kde má český exportér nejen finanční, ale i informační a diplomatickou oporu.
Zdroj: redakce
