A nemíním tím ložiska plynu, ropy, či jiných průmyslových surovin, o které po staletí válčí mocnosti. Myslím tím ložiska (nejčastěji) kuličková, konkrétně lesklé kovové kuličky z nich, které byly nejoblíbenější a nejpřesnější municí do praku při „válkách” našich klukovských let. Jen jsme tehdy v předškolním věku vlastně nevěděli, odkud se berou. O kuličkách, o tom jaká jsou jiná ložiska a o tom, že je u nás distribuuje lanškrounská firma Exvalos, si přečtete v tomto článku.
Ložisek existuje obrovské množství druhů, tím nejstarším je asi ložisko valivé. Dodnes vedou archeologové spory, zda naši dávní předci objevili dříve kolo, nebo valivé ložisko. Co ale spolehlivě víme, je to, že už staří Egypťané při transportu obrovských kamenných bloků na stavbu pyramid používali dřevěné kůly, aby snížili tření při tak náročných transportech. První, primitivní ložiska kuličková jsou datována až do starého Říma, nicméně první kuličkové ložisko, dnes známého typu, bylo patentováno až v roce 1820 a bylo určeno pro jízdní kola. Nejen v souvislosti s automobilismem je v dnešní době výroba ložisek naprosto běžnou věcí a ložiska používáme od těch miniaturních, v mechanických hodinkách o velikosti v milimetrech, až po více než metrová v průmyslových strojích.
Pojďme si ložiska nyní krátce rozdělit. Prvním dělením by mohl být rozdíl v druhu pohybu. Ložiska tak dělíme na rotační a lineární, která se posouvají namísto rotace. Podle principu fungování dále můžeme ložiska rozlišit na kluzná, valivá a magnetická.
Kluzná ložiska sestávají z čepu, pánve a případně z kluzné vrstvy (výstelky). Ta mohou být dále rozdělena podle typu tření na ta s třením kapalinným (hydrostatická, či hydrodynamická), kdy je přiváděn olej buď jen do zatíženého místa, nebo na více míst, dále na ložiska s mezním (polosuchým třením) a na ložiska s třením suchým. Zde dochází ke kontaktu materiálů bez mazání.
Valivá ložiska nabízí velký počet podtypů, což jsou (již v úvodu zmíněná) kuličková ložiska, dále válečková, jehlová, soudečková a nakonec kuželíková. Kuličková sestávají z vnitřního kroužku, kuliček, klece, která drží kuličky od sebe a z vnějšího kroužku. Tato ložiska jsou schopna fungovat i při vysokých otáčkách, mají relativně nižší výrobní cenu a mohou přenášet jak radiální, tak i axiální síly. Válečková oproti kuličkovým používají nepřekvapivě válečky. Provedení takového ložiska je z hlediska součástí podobné. Jehlová jsou velmi podobná válečkovým, jen jsou válečky velmi úzké. Soudečková ložiska disponují dvěma řadami symetrických valivých těles soudkovitého tvaru a jsou naklápěcí podobně jako kuličková. Kuželíková ložiska obsahují, coby valivé elementy, komolé kužely – kuželíky. Jejich výhodou je schopnost přenosu velkých axiálních i radiálních sil.
Magnetická ložiska se hodí všude tam, kde je třeba docílit nízkých vibrací při vysokých otáčkách a aktivní správy změny poloh. Takováto ložiska fungují na principu magnetismu v rámci ovládací jednotky, snímače a řídící jednotky. Zásadním rozdílem od technologicky jednodušších, výše zmíněných ložisek, je nutnost zdroje elektrické energie. Nespornou výhodou je absence nutnosti takovéto ložisko mazat.
Jak je vidno, ložiska umí být i mimořádně sofistikovaná zařízení. A ta na louce nanajdete, na poli nesklidíte. Někdo je musí vyrobit a někdo následně distribuovat. Každý den se údajně po celém světě vyrobí více než půl milionu ložisek všech možných typů. Předním prodejcem u nás je lanškrounská firma Exvalos, jejíž tradice sahá (ještě pod názvem Valos) až do tehdejšího radostného období budování mladého kapitalismu – do roku 1991. Tu tehdy založil pan Jaroslav Cach v soukromých prostorech. S obchodními úspěchy došlo na rozšíření činnosti a se dvěma společníky založil EXVALOS. Firma prosperovala a expandovala tak, že se na konci roku 2002 přestěhovala do nových, větších prostor. Nad rámec sortimentu ložisek firmy SKF v současnosti dodávají i mechanické spojky, řetězy, kola, řemenice, klínové řemeny, gufery a do zemí EU vyváží své hadicové spojky a segerové pojistky.
Ložiska jsou tu s námi v nějaké podobě již více než dva tisíce let a stále procházejí evolucí tak, jak prochází vývojem celý průmysl. Dají se pořídit od jednotek korun až k částkám o několik řádů vyšším. Jen doufejme, že ta má nejoblíbenější, „s vůní” klukovské romantiky a lumpáren, tedy kuličková, se jednoho dne neztratí. Zatím to ale s nimi vypadá dobře, takže se nebojím, že by jednou (pokud budu mít vnuky a ne vnučky) nebylo kam si zase pro pár ložisek zajít. Co třeba do Lanškrouna do EXVALOSU? Výběr mají mimořádně široký a nebojím se, že by tu za deset, dvacet let, nebyli…
