Elektromobilita je tématem, které rezonuje napříč obory. Svět průmyslu připravil rozhovor s Jiřím Hlavenkou, podnikatelem a investorem v oblasti informačních technologií, který se touto oblastí podrobně zabývá. Jaký má názor na elektromobilitu a vyplatí se nyní takový vůz koupit?
Pane Hlavenko, skončí podle Vás opravdu spalovací motory už v roce 2035, nebo se může toto datum odložit, aby se automobilky na přechod na elektromobilitu lépe připravily?
Sám jsem ten termín nebral nikdy úplně rigidně, spíše „vydejme se na tu cestu, intenzívně a poctivě, a uvidíme, kam dojdeme“. Dle mého názoru je potřeba takto chápat i celý Green Deal. Z posledního vývoje jednak v oblasti baterií (prudké zlevňování a nárůst kapacity), jednak dalších technologií e-aut a současně prudkého každoročního nárůstu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (ono se to kumuluje) si myslím, že v roce 2035 budou jako nová auta na spalovací motor vlastně už nekonkurenceschopné. Kdo si umí spočítat součet nákladů na pořízení a provoz zjistí, že nejlevnější auto bude elektrické, a to s velkým náskokem.
Italský ministr průmyslu Adolfo Urso míní, že právě přechod od spalovacích motorů k elektrickým může uvrhnout evropské automobilky do vážné krize, a žádá přepracování Green Dealu (Zelené dohody), který by měl zmírnit své příliš vysoké ekologické cíle.
Souhlasíte, že se automobilky mohou ocitnout v krizi?
Na to odpovídám, že v Číně – tedy na trhu, kterému chybí asi 700 miliónů aut (!) k nasycení – jsou dosti jiného názoru. Tam už se jiná auta než elektrická skoro neprodávají a jsou levná. Co tedy chtějí evropské automobilky? Můžeme klidně „přepracovat“ Green Deal, ale rozhodne to trh, tedy zákazníci. Ani nebudou potřebovat dotace. Ten pokrok v elektroautech v posledních dvou letech – klesající cena, zvyšující se dojezd a kvalitativní posuny – je obrovský. A pokračuje.
V jakých aspektech spatřujete Vy osobně největší riziko přechodu od spalovacích motorů směrem k elektromobilitě?
Je to velká transformace obrovského odvětví a zde spatřuji spíš náročné překážky než rizika. Zatím velmi nedostatečná je dobíjecí infrastruktura a nebude stačit současná přenosová síť (plný přechod na elektromobilitu bude znamenat asi třicetiprocentní nárůst spotřeby elektřiny). O výrobní kapacity takové obavy nemám, ale obrovský úkol je před budováním úložných kapacit a prostředků pro vyrovnávání výkyvů.
Nemá EU reagovat spíše na poptávku samotných spotřebitelů, kteří i nadále chtějí vozy se spalovacími motory, respektive hybridy? Ukazatelé jasně indikují, že po elektromobilech v Evropě není velký zájem i kvůli jejich ceně a dlužno dodat, že mnoho států také snižuje dotace na elektromobily.
Paradoxně jak jsem pro elektromobilitu z prostého důvodu: my opravdu musíme sešroubovávat dolů pálení fosilních paliv rok po roce, klimatická změna není žádný mýtus, ale nepříjemná realita. Takže si myslím, že postupné ukončování dotací pro elektromobily je naprosto v pořádku. Trh si dnes už dokáže poradit.
Současně bych ještě upozornil na to, že hysterie ohledně toho, v jak velkém průšvihu jsou evropské automobilky, je velmi přehnaná. Evropským automobilkám především klesá prodej v Číně, což je logické a nevyhnutelné – Čína, která byla pro evropské automobilky, zejména pro Volkswagen, „zlatým dolem“, něco zkopírovala, něco se naučila a už nás nepotřebuje. Tomu se nedalo zabránit. Automobilky si prostě zvykly na pár let zlatého období a teď – vlastně bez spojitosti s Green Dealem atd. – je čekají skromnější doby. Nebojme se, ony to zvládnou. A jsem naprosto přesvědčený, že už od jara příštího roku začnou přicházet i na evropský trh s překvapivě dobrými a překvapivě levnými elektromobily.
Čína chce ovládnout trh s elektromobily, jejich cena klesá, stejně jako cena baterií. Peking tak nutí lidi, aby si tato auta zakoupili. Předpokládáte podobný vývoj i v Evropě po roce 2035? To znamená, že v tomto případě evropské státy nebudou nutit lidi, ale více motivovat ke koupi elektromobilů?
Ne, nečekám. Čína ukazuje trochu jiný obrázek. Země je vlastně v obrovských a hlubokých ekonomických problémech (extrémní míra vnitřního zadlužení, největší na planetě) a jedinou cestou, jak se z toho „vylhat“ a zabránit obřím problémům včetně sociálních, je chrlit všeho víc a víc, klidně s obří státní podporou, válcovat to, jak se dá. Touhle cestou evropské země – protože nejsou totalitní, ale demokratické – samozřejmě jít nemohou. A jak jsem už popsal výše, myslím, že trh to sám vyřeší, přičemž na neférově dotovanou výrobu ze strany Číny, případně dalších zemí, je jednoduchá odpověď: dej 30% dotaci, dám 30% clo. Dej 50% dotaci, dám 50% clo.
Čína má potřebné zdroje k výrobě elektromobilů, které Evropě chybí. Peking navíc masivně investuje do obnovitelných zdrojů. V čem podle Vás v tomto aspektu starý kontinent udělal chybu, že těmito prostředky zdaleka v takové míře nedisponuje?
Čína má pod kontrolou značnou část zdrojů, ale zdaleka ne všechny. Svět je velký a zdroje – zejména toho kritického lithia – jsou všude. Je asi málo známo, že Norsko nedávno oznámilo objev pravděpodobně největšího lithiového ložiska na světě vůbec, a tam se nebojím, že by to dostala pod palec Čína. A ostatně i u nás se něco nachází.
Nicméně je pravda, že Čína právě tím, že může rozhodovat autoritativně, si začala ty důležité zdroje zabezpečovat dříve, a opět cestou, kterou evropské země nemohou: jednoduše uplácejí africké státníky a ti jim otevírají dveře ke zdrojům. Ze zpětného zrcátka bych řekl, že EU – která může mít větší sílu než jednotlivé evropské státy – měla dříve zahájit byznysová partnerství se zeměmi třetího světa, na bázi „win-win“ přístupu. Mimochodem, tyto záležitosti teď bude mít na starosti Jozef Síkela.
Vy sám byste si sám nyní pořídil elektromobil?
Já elektroautomobil mám; není to full electric – je to PHEV (Plug-in Hybrid Electric Vehicle), nicméně s baterií na zhruba sto kilometrů, což je netypicky hodně. Ale kvůli tomu jsem si to kupoval. Bylo to pragmatické rozhodnutí, protože vzhledem k struktuře mých jízd mám asi 95% km na baterii a zbývajících pět na naftu; dobíjím výlučně z fotovoltaiky na domě.
Určitě si koupím plný elektromobil, ale ještě tak dva roky počkám, protože současné auto nemám dlouho a jsem s jeho vlastnostmi spokojený. Za dva roky nastane velký pokrok; zejména čekám, že auto se bude chovat jako součást inteligentního gridu včetně reverse chargingu, což bude opět významný pokrok.
Zdroj: redakce
