Mezi průmyslem a srdcem regionu

Pane Klausi, když se člověk podívá na šíři vašich aktivit – od výroby milionů palet přes špičkovou gastronomii až po záchranu zámku – působí to, jako byste žil několik životů najednou. Jak se stane, že se z průmyslníka stane i hoteliér a zachránce památek?

Myslím, že to úzce souvisí s mým patriotismem. S manželkou Lenkou už mnoho let žijeme a podnikáme v nepomuckém regionu, máme k němu opravdu silný vztah a chceme, aby se rozvíjel, a sami se snažíme k tomu co nejvíce přispět. Není to tak, že bychom dlouhodobě plánovali převzít provoz nějaké restaurace nebo koupit historickou památku. Ale když někde vznikne potřeba pomoci, naše přirozená nátura nám vlastně nedovolí ji jen tak přehlédnout.

Věřím tomu, že KLAUS Timber je stále vlajkovou lodí. Jak se vám v této době podniká v oboru, kde se ceny dřeva i energií chovají jako na horské dráze?

KLAUS Timber určitě stále představuje hlavní pilíř našeho podnikání a na tom se nic nezmění ani v budoucnu. V posledních letech jsme toho zažili opravdu mnoho – od covidové pandemie přes válečný konflikt na Ukrajině až po krize na trhu, vysoké ceny dřevní kulatiny nebo výkyvy v jejím množství. K tomu se přidávají i prudké skoky v cenách energií a pohonných hmot. To vše naši firmu přirozeně ovlivňuje.

V každé takové situaci se znovu ukazuje, jak důležité je držet se za všech okolností naší filozofie a plně se soustředit na budování obchodních vztahů, personální politiku a maximální efektivitu výroby.

Nejnovější technologie, moderní prostředí, zkušený tým a důraz na kvalitu jsou naší hlavní devízou. Nabízíme především jistotu, stabilitu a individuální přístup. Právě tyto hodnoty oceňují naši stávající partneři i noví zákazníci, které se nám daří získávat i v ne zcela příznivé době.

Pomáhají vám zkušenosti z „tvrdého“ průmyslu a důraz na efektivitu i v projektech, jako je restaurace nebo development?

Léta podnikání v dřevozpracujícím průmyslu mě naučila disciplíně, důrazu na efektivitu a schopnosti dívat se na věci systémově. V této oblasti rozhodují dobře nastavené procesy, správné nakládání se zdroji a časem, ale i ty nejmenší detaily. Takový přístup se hodí v každém oboru.

Co se týče gastronomie, tam hrají roli ještě další aspekty. Chceme mít nejen kvalitní pokrmy, profesionální servis a perfektně fungující zázemí, ale také vytvářet příjemnou atmosféru pro hosty. U developmentu pak stavíme na precizním plánování, koordinaci práce a dlouhodobé udržitelnosti celého projektu.

Co vás přivedlo k Angusfarm Soběsuky? Byla to spíše snaha zachránit a rozvíjet regionální klenot, nebo v tom vidíte logické doplnění vašich dalších aktivit v oblasti služeb a obchodu?

Myslím, že to bylo od obojího trochu. Dlouhodobě jsme vnímali, že restaurace Angusfarm má obrovský potenciál. Když nás pak v roce 2017 dosavadní majitelé oslovili s nabídkou, jestli nechceme převzít provoz, v podstatě nebylo nad čím váhat. Byla by opravdu škoda takové místo nechat být. Zároveň je to podnik, který opravdu zapadl do našeho portfolia a stal se jeho nedílnou součástí. Angusfarm je nejen naše velká radost, ale i reprezentativní místo vhodné pro nejrůznější setkání.

Vaše síť prodejen UNIBRICK se zaměřuje na profesionály i kutily. Je pro vás tato aktivita logickým propojením s developerským projektem, nebo ji vnímáte jako zcela samostatnou cestu podnikání?

I značka UNIBRICK logicky doplňuje naše působení v regionu. Představuje síť prodejen, v nichž najdete úplně všechno potřebné pro stavbu, dům i zahradu. Historie UNIBRICKu se začala psát už v roce 2008, tedy dávno před tím, než vznikl nápad na developerský projekt.

Teď nám ale samozřejmě přijde více než vhod mít k dispozici vlastní obchod s kvalitními stavebninami. Stejně tak jsme uvítali, že KLAUS Timber má vlastní stavební úsek, který se stal hlavním dodavatelem činností v rámci našeho projektu U Daliborky.

U projektu moderních bytů U Daliborky se nabízí otázka: je to pro vás čistě byznysová investice, nebo je v tom i kus patriotismu a snaha, aby mladí lidé z regionu neodcházeli?

Moje a manželčina motivace se do takového projektu vůbec pustit od začátku tkvěla v touze udělat náš milovaný Nepomuk o kousek lepším místem. Nejsme klasičtí developeři, kteří hledali nejlepší investici. Samozřejmě projekt musí ekonomicky dávat smysl, ale důvod, proč to celé děláme, je jinde. Vnímáme odliv místních obyvatel, kdy především mladí lidé odsud často odejdou studovat a pak se usadí ve větším městě. Moc rádi bychom vytvořili důvod, proč se do Nepomuku vrátit.

Koupě zámku Zelená Hora byla velkou zprávou. Co bylo tím hlavním impulsem, že jste do toho šel? Byla to racionální úvaha, nebo spíš potřeba nenechat místní dominantu chátrat?

V tomhle případě hrály určitě roli emoce. Zelená Hora je obrovský symbol našeho regionu a člověku nebylo lhostejné sledovat, jak takové místo postupně chátrá a nikdo, kdo by měl prostředky na to mu vdechnout nový život, se ho nechce ujmout. Cítili jsme, že když trochu můžeme, tak prostě musíme. Uvědomujeme si, do čeho jsme se pustili a že záchrana historické památky je obrovský závazek na mnoho let. Ale nad všemi obavami převládla chuť pokusit se vrátit tomuto místu jeho důstojnost.

Dá se dnes takto významná památka vůbec ekonomicky „uživit“, nebo počítáte s tím, že to bude spíše srdeční záležitost?

Upřímně – do takového projektu se nemůžete pustit s vidinou finanční návratnosti. Samozřejmě ale hledáme cesty, jak zámek postupně co nejvíce otevřít lidem a dát mu smysluplné využití, aby byl dlouhodobě udržitelný. Pokud se nám podaří spojit ekonomickou soběstačnost s tím, že zámek bude znovu atraktivním místem pro region i turisty, bude to ideální.

Máte pod sebou velmi rozdílné světy. Hledáte mezi nimi synergie, nebo je řídíte jako naprosto oddělené jednotky?

Každý ze subjektů má určitá specifika, ale zároveň se naše světy přirozeně prolínají. Týmy často spolupracují, kolegové se navzájem znají a troufnu si říct, že jsme všichni na jedné vlně, co se týče přístupu i firemní kultury. Všude je důležitá kvalita odvedené práce a hlavně dobré vztahy založené na vzájemné důvěře, ať už vyrábíte palety, stavíte byty nebo provozujete restauraci.

Musíte vy osobně hodně „přepínat hlavu“, když dopoledne řešíte provoz paletovací linky a odpoledne ladíte menu v restauraci nebo barvu fasády na zámku?

Nutnost přehazovat výhybku tu určitě je a mě právě ta pestrost neuvěřitelně baví. Každý obor člověka nutí přemýšlet trochu jinak, ale zároveň návyky, procesy a výsledky z jedné oblasti můžete využít i jinde. Možná právě to střídání pohledů člověka udržuje ve střehu a posouvá dál.

Co jste se jako šéf musel naučit nového, abyste dokázal uřídit takto rozmanitý holding, a přitom neztratil přehled o detailech?

Asi důvěřovat lidem, nebát se delegovat úkoly a předávat odpovědnost. Člověk má na začátku tendenci být u všeho, ale s rostoucím objemem výroby a počtem projektů zjistíte, že to zkrátka nejde. Proto je důležité mít štěstí na lidi kolem sebe. Já jsem opravdu rád, že se můžu spolehnout na tým srdcařů, kteří řídí holding se mnou a jejichž zpětná vazba je pro mě zásadní.

Máte chuť se v budoucnu pustit ještě do něčeho úplně nového, nebo už se soustředíte na to, co máte?

Aktuálně je pro mě důležité dále rozvíjet to, co jsme už vybudovali. Každý z našich podniků si zaslouží čas a energii. Třeba v případě Zelené Hory stojíme na samém začátku dlouhé cesty. Na druhou stranu… moje hlava je pořád plná nejrůznějších nápadů.

Když se dnes ohlédnete, na co jste ve své kariéře nejvíce hrdý? A co vás na tom všem pořád baví?

Že děláme věci, které mají smysl a fungují. Jsou za námi vidět hmatatelné výsledky, vytváříme pracovní místa a díky nám je nepomucký region o kousek lepší. To je něco, co mi dělá velkou radost. A pořád mě baví samotný proces tvoření, kdy z nápadu postupně vzniká něco skutečného.