Během posledních dvou let se Česká exportní banka podrobila významným změnám. Do čela banky byl jmenován Daniel Krumpolc, který má přes dvacet let zkušeností z komerčního bankovnictví. Pod jeho vedením došlo k významné reorganizaci a ztrojnásobení obchodních aktivit.
„Komerční banky velmi dobře doplňujeme tam, kde narážejí na své limity, ale chováme se při tom racionálně“ říká Krumpolc v následujícím rozhovoru, kde mimo jiné také vysvětluje, co konkrétně umí exportní banka nabídnout českým firmám.
Jaká je historie ČEB?
Česká exportní banka je tady od roku 1995 a za tu dobu si prošla mnoha různými obdobími, která se odvíjela většinou od toho, jak se dařilo české ekonomice. Zažila jak období poklesů, tak vzestupů. V současnosti se banka snaží co nejvíce přizpůsobit potřebám českého trhu a zaměřuje se především na segmenty, které jsou pro komerční banky většinou z důvodu jejich interních politik a limitů omezené. Jako ryze česká banka nejsme totiž omezeni korporátními politikami zahraničních vlastníků.
Takže podporujete exportní společnosti?
Ano, ale je potřeba to trošku konkretizovat. Historicky Česká exportní banka financovala export jako takový, tedy přesněji řečeno financovala uzavřené a podepsané kontrakty na vývoz určitého zboží. To se změnilo. Po novele zákona (pozn. red.: zákon 58/1995 Sb.) umíme od roku 2023 financovat i samotné exportéry. Exportéry jsou pro nás společnosti, u nichž podíl vývozu na celkových ročních tržbách tvoří alespoň 25 %. Těmto společnostem nyní umíme pomoci s opravdu širokou paletou potřeb od investic do modernizace a digitalizace, přes nákup zásob, subdodávek a materiálů, až po akvizice. Dostáváme se tak na stejnou úroveň jako přední exportní agentury v Evropě. Samozřejmě se i nadále věnujeme exportnímu financování např. ve formě odběratelských úvěrů, financování českých investorů expandujících do zahraničí, odkupů pohledávek nebo zajištění závazků ze smluvních vztahů formou bankovních záruk.
V jaké pozici jste vůči komerčním bankám, konkurujete si?
Česká exportní banka zde určitě není pro to, aby konkurovala komerčním bankám. My jsme s nimi naopak dost často na jedné lodi v rámci různých klubů. Je pravda, že nás dřív komerční banky považovaly za nějakou státem vlastněnou konkurenci, ale to opravdu není naše úloha. Naopak se s nimi velmi dobře doplňujeme tím, že pouze vstupujeme do jednotlivých transakcí, ale klienty „nepřetahujeme“. Jejich pohled na nás se změnil a dnes spolupráce probíhá velmi hladce. Sám pocházím z prostředí komerčních bank, kde jsem strávil přes dvacet let, proto jsem chtěl ze státem vlastněné banky udělat moderní instituci, která bude fungovat na trhu. Během mého působení jsme provedli významné změny v organizaci a struktuře, snížili jsme náklady, obměnili personál a celkově nakopli byznys. Za poslední dva roky se z České exportní banky stala prakticky nová instituce.
Které segmenty nejvíce podporujete?
Zaměřujeme se na segmenty s limitovaným přístupem k financování od komerčních bank, např. na obranný a bezpečnostní průmysl nebo jadernou energetiku. Věnujeme se i tradičním segmentům jako letectví, doprava a infrastruktura. Velký potenciál vidíme i v nabídce našich produktů a služeb průmyslovým podnikům. Podnikům, které investují do modernizace a zvyšování své konkurenceschopnosti a které se posouvají z role subdodavatele do role výrobce a vývozce finálního podniku. Dalším velkým tématem je pro nás ESG. Zde chceme hrát důležitou roli v podpoře českého průmyslu v jeho tranzici, tedy v postupném přechodu k moderním a ekologičtějším technologiím.
Jaké jsou vaše ekonomické výsledky?
V roce 2021 jsme měli 2,1 miliardy obchodů, v roce 2022 to šlo nahoru na 5 miliard a loni už to bylo 6,8 miliardy. Na tom nárůstu je dobře vidět změna naší strategie i nárůst obchodních aktivit. Za loňský rok máme miliardu zisku, což je zatím nejvyšší zisk v historii banky.
Nedávno vláda schválila záměr, že se Česká exportní banka stane dceřinou společností Národní rozvojové banky. Proč k tomu došlo?
S Národní rozvojovou bankou (NRB) jsme aktuálně dvě oddělené bankovní instituce. NRB se zabývá podporou ekonomiky v její transformaci a my podporou vývozně orientovaných podniků a jejich expanze v zahraničí. V souladu s rozhodnutím vlády bychom zhruba do roka měli s NRB vytvořit jednu bankovní skupinu (ne jednu banku) a stát se 100% dceřinou společností NRB. V důsledku se tak významně posílí úvěrová a záruční kapacita NRB a role České exportní banky zůstane zachována. Tím, že se NRB stane matkou České exportní banky, výrazně posílí svůj kapitál o ten náš. Bude to i nadále náš kapitál, ale NRB ho bude moci využívat k tomu, aby mohla více úvěrovat. Úvěrová kapacita NRB stoupne zhruba o 30 miliard a český stát a státní rozpočet to nebude stát vůbec nic. Obě banky by pak jako skupina měly sloužit k tomu, že pokryjí veškeré potřeby firemního trhu v České republice, bez ohledu na to, zda se jedná o exportéry nebo neexportéry, velké nebo malé firmy. Prostě pokryjeme potřeby všech.
Podporujete české exportéry také pomocí nějakých zvýhodněných úvěrů?
Říkám na rovinu, že ne. My nejsme banka, která by něco dotovala. Naše úloha je v něčem trochu jiném. Specializujeme se na podporu podniků, které nemohou získat úvěr nebo finanční produkt od komerčních bank, a to ne z finančních nebo ekonomických důvodů, ale kvůli interním předpisům, o kterých jsme již hovořili. Můžeme firmě umožnit expandovat na jiný trh, ale ne za podmínek, že to naše banka bude dotovat. Plníme vize státu, ale stále jsme bankou s určitými pravidly. Může nastat ovšem situace, kdy stát řekne, že chce podpořit firmy v expanzi na nějaký trh, který je pro naši banku neakceptovatelný. Pak na to musí stát poskytnout prostředky, kterými se bude sanovat případná ztráta. Nemůžeme svévolně vzít naše peníze a někde je utratit. Musíme se chovat zodpovědně.
Vytváříte jako banka zisk?
Ano, vytváříme. Nejsme tu sice za účelem vytváření zisku, ale na druhou stranu, když budeme nějaký zisk generovat, tak tím asi daňového poplatníka rozhodně nezarmoutíme. Dělat byznys pro to, abych byl ve ztrátě, to nemá cenu, a je jedno, že jsme státem vlastněná banka. Naším cílem je generovat zisky, které nám umožní dále podporovat české vývozně orientované podniky.
Je něco, co musí mít podnik, aby získal vaši podporu?
Jedinou věcvlastní výrobek s přidanou hodnotou. Firma, která ho má, si pak umí sama najít svá teritoria v zahraničí. My nejsme v pozici, abychom diktovali firmám, na které trhy se mají zaměřovat nebo kam mají expandovat. Pomáháme firmám, které si své trhy našly samy a mají své vlastní produkty, aby mohly expandovat a růst.
Dá se říct, jaké trhy to jsou?
Spolupracujeme s firmami, které působí na trzích ve Spojených státech, v Evropě a na dalších západních trzích. Zároveň existují i společnosti s výjimečnými produkty, které najdou uplatnění na jiných kontinentech, jako je Afrika. Jako dobrý příklad můžeme uvést firmu Transcon Electronic Systems, která realizuje projekt rekonstrukcí regionálních letišť v Senegalu. Banka také spolufinancuje vývoz leteckých motorů společnosti GE Aviation Czech např. na Mauricius nebo zahraniční expanzi a akvizice předních českých firem v oblasti logistiky (Eurowag W. A.G. payment Solutions), energetiky, strojírenství, ale i IT. Expozice máme např. i v jihovýchodní Asii.
Úvěrovali byste třeba české firmy na Ukrajině?
V budoucnu to není vyloučeno, ale pokud jde o poskytování úvěru na Ukrajinu v současné situaci, moje odpověď by byla negativní. Tuto roli plní v současné době pro stát spíše EGAP skrze program Fond Ukrajina.
Věnujete se také vymáhání pohledávek a daří se vám zejména v Rusku, čím to je?
Vymáhání pohledávek je běžnou činností bank, nás nevyjímaje. Nesplacené úvěry nejsou žádnou novinkou, přičemž v Rusku jsme se setkali s obzvláště náročným vymáháním. Od vpádu Ruska na Ukrajinu (24. února 2022) se České exportní bance podařilo zajistit úhradu splátek od dlužníků v objemu přes 2,8 miliardy korun. Jde v prvé řadě o to, že je potřeba se každému případu dlouhodobě a detailně věnovat, a také s těmi dlužníky komunikovat. Vy musíte vymyslet nejen, jak ty peníze dostat od dlužníka, ale také jak je převést zpět do České republiky v souladu s mezinárodními pravidly. Měli jsme štěstí, že kurz koruny vůči rublu byl v určitém období pro dlužníky výhodný, což je motivovalo k úhradě dluhu. Problém s ruskými firmami nebyl v neochotě platit, ale spíše v logistice přesunu peněz. Oni chtějí platit, protože, a to je důležité zmínit, budou chtít v budoucnu zase podnikat na západě. Přistupují k tomu velmi pragmaticky.
