Softwarový inženýr Julian Joseph se inovativním a odvážným způsobem pokusil o revoluci při hledání práce, když použil umělou inteligenci k získání práce. Řečeno slovy klasika, nápad to byl dobrý, ale výsledek nebyl dobrý.
Ke svímu experimentu Joseph využil software LazyApply, který svým uživatelům slibuje, že zefektivní a zintenzivní jejich cestu za získáním práce. Funguje to tak, že LazyApply spustí příval 5 000 žádostí o zaměstnání v podstatě jediným kliknutím. Výsledkem bylo nakonec ale jen 20 pracovních pohovorů, což je úspěšnost pouhého půl procenta. Josephova strategie vyvolala v odborných kruzích diskusi o tom, jakou roli nyní hraje umělá inteligence v náboru a recruitmentu zaměstnanců na jedné straně a jaké přínosy má pro samotné žadatele o práci.
Existence apliakcí a softwarů, jako je LazyApply je určitou zlověstnou předzvěstí, která ukazuje na možnou temnou budoucnost v oblasti HR. Existuje reálná hrozba, že nástroje umělé inteligence v nedaleké budoucnosti zaplaví zaměstnavatele stovkami nekvalitních žádostí a pohřbí tím doposud používané ruční žádosti. To personalisty bude nutit řešit odvěké dilema kvality versus kvantity na digitálním trhu práce.
UI jako dvojsečná zbraň
Základním problémem je stále rostoucí složitost žádostí o zaměstnání. Používání nestandardizovaných formulářů nutí uchazeče opakovaně zadávat tytéž informace, což vede k rozčilujícímu koloběhu nadbytečnosti. Zaměstnavatelé se navíc stále více spoléhají na automatizované nástroje, které procházejí množstvím žádostí, což ztěžuje náborový proces.
Paradoxně je nyní umělá inteligence dvousečnou zbraní, kterou uchazeči o zaměstnání ovládají při podávání žádostí, zatímco náboráři ji využívají k prověřování. Tento paradox zdůrazňuje naléhavou potřebu racionálnějšího, jednotnějšího a na člověka zaměřeného přístupu k žádostem o zaměstnání.
