Vážení čtenáři, tak jako géniové Nové vlny využívali ve slavných filmech neherce, i my jsme se rozhodli dát prostor takovému novinářskému naturščikovi. Jde o čerstvého absolventa střední průmyslovky v elektrikářském oboru, který před nedávnem nastoupil do své první práce. Bez redakčních úprav vám nyní přinášíme první díl reportáží, které budou mapovat přerod z nováčka až k (snad jednou) mazákovi v nadnárodní korporaci, která na liberecku působí v oblasti automotive, strojírenství a energetiky. Náš novopečený reportér si zatím není jist rozsahem NDA v pracovní smlouvě, takže v tuto chvíli jméno nového zaměstnavatele nechce zveřejnit. Uvidíme, jestli už v příštím díle se o toto jeho tajemství s našimi čtenáři podělí…
Je pondělí 6:16 ráno a já spolu s mými budoucími kolegy vystupuji z autobusu, kterým ode dneška budu jezdit do práce každý den. Vstoupím do budovy, přeji vrátnému „dobré ráno” a procházím vrátnicí díky přidělenému čipu. Jdu po schodech do prvního patra, procházím dlouhou chodbou a zaklepu na kancelář montáže, kde se mám setkat s asistentkou vedoucího montáže. Ta mi dá klíče od přidělené šatní skříňky, kterou se následně v patře výše snažím neúspěšně najít.
Procházím uličkami v šatnách a rozhlížím se po jmenovkách na skříňkách a na ostatní pracovníky, kteří si neodpustí úšklebek. Po chvilce snahy se mi však konečně podaří mou skříňku najít a já se konečně mohu převléknout do montérek, pracovní bezpečnostní obuvi a reflexní vesty. Nasazuji si též jmenovku a vydávám se zpět do kanceláře montáže. Tam podstupuji dechovou zkoušku na alkohol, která je nezbytná prvních 5 pracovních dní pro všechny nově příchozí pracovníky. Po negativním výsledku se odebírám na chodbu, kde si mě přebírá zdejší montér.
Spolu vcházíme na montážní halu, kde vyčkáme na mistra a vedoucího elektromontáže, Zdeňka a Petra. Čekání si s montérem zkrátíme přípravou kabelových kanálů pro jeho zakázku. Posléze, když už máme na dohled naše nadřízené, se vydáváme jejich směrem, kde si mě následně přebírají. Seznámíme se, potřeseme si rukou a společně poté dále pokračujeme halou směrem k zakázce, na kterou mám být přidělen. Po cestě též dostávám vozík s plně vybaveným elektrikářským nářadím.
Dorazíme k zakázce, která se zabývá výrobou svařovacích buněk pro čínské partnery. Zde se setkávám s Tomášem – elektrikářem, který mě bude mít pod dozorem – a dalšími dvěma mechaniky. Překvapivě jednoho z nich osobně znám. Se všemi se jednotlivě pozdravím, potřesu rukou a pak už netrpělivě spěchám za Tomášem, od kterého chci přidělit práci. Tomáš mi ze začátku, pochopitelně, jakožto poměrně nezkušenému mladému pracovníkovi nechce svěřit nic moc odborného, a tak je můj první úkol vyvrtat díry do ocelové konstrukce, na kterou přijde namontovat zemnící pásovina.
Úkon byl celkem úspěšný, díry sice neseděly na 100%, ale zemnící pásovina se na ně přišroubovat dala. Můj následující úkol byl vyvrtat díru a závitníkem vytvořit vnitřní závit, do něhož jsem následně našrouboval kabel s očkem sloužící k uzemnění ocelové konstrukce. Ta nesla přístroj pro čištění svářecích hrotů. Poté Tomáš pomocí mostového jeřábu, jichž máme ve výbavě montážní haly hned několik, přenesl elektrickou rozvodnou skříň, která přišla umístit na zadní část montované buňky. Zároveň mi můj nadřízený kolega předává kovové destičky s vnitřním závitem sloužící k upevnění rozvaděče na konstrukci, u kterých mám pomocí svěráku a úhlové brusky srazit hrany pro snazší upevnění.
Po namontování rozvaděče dostávám za úkol připojit zemnící kabely ze všech částí konstrukce stroje na měděnou pásovinu, kterou jsem předtím namontoval. Jenže než se naděju, je pauza na oběd. S jedním mechanikem ze stejné zakázky, kterého osobně znám z předešlé brigády, Martinem, a dalšími jeho kolegy, se odebíráme k čipovacímu terminálu a v 10:50 si čipujeme pauzu na oběd. Od této chvíle máme přesně 30 minut na to se najíst a opět si čipnout příchod. V případě časové prodlevy si budu muset napracovat 5 započítaných minut navíc.
Rozhodnu se s kolegy jít do restaurace, která je hned přes silnici a do které se chodí stravovat řada zdejších pracovníků. Objednávám si česnečku, velkou Kofolu a vepřové výpečky se špenátem a bramborovým knedlíkem. Během oběda si povídáme o práci a já se zejména snažím zjistit, jak to v práci „chodí”, co si můžu dovolit a co ne, zkrátka rozdíly mezi tím, co mi bylo řečeno při pohovoru, a realitou. Než však stihnu dojíst oběd, jsem upozorněn, že do konce přestávky na oběd zbývá jen pár minut. Aniž bych stihnul dojíst oběd, pospíchám s Martinem zpět do budovy k terminálu. Příchod byl těsný, stačilo by 30 sekund a přišel bych pozdě. Po této hektické zkušenosti si říkám, že si od teď budu nosit oběd do práce z domova.
Posléze se zpět odebírám k předtím přerušené činnosti, kterou prokládám studováním projektové elektro dokumentace. Tato práce mi zabere čas až do konce směny, a tak krátce před třetí hodinou odpoledne práci ukončuji, uklízím své nářadí zpět do vozíku, nepořádek do koše a jdu k terminálu čipovat můj odchod z haly. Pokračuji do přes chodbu do firemní šatny, kde se převlékám zpět do civilu. Následuje průchod vrátnicí ven z areálu firmy.
Začátek následujícího dne byl téměř stejný jako ten minulý (převléknutí, test na alkohol,…). Při průchodu halou si čipnu příchod do haly a na svém místě pracoviště dokončuji práci ze včera. Průběžně mi Tomáš ukazuje, co zrovna dělá on, abych se jednotlivé činnosti naučil a mohl je v budoucnu dělat sám. Někdy mu s některými drobnými činnostmi pod jeho dozorem pomáhám a Tomáš se zdá být s mou prací spokojen a rozhodne se mi svěřit odbornější práci. Následuje pauza na oběd, kterou tentokrát trávím sám ve společenské místnosti, kde sním mnou připravené obložené chleby.
Po obědě s Tomášem smontujeme dvouruční ovládací panel sloužící k ovládání jednotlivých kroků stroje. Přivedeme do něj kabelové svazky a dostávám za úkol jednotlivé vodiče zapojit podle projektové dokumentace. Tomáš mou práci pozoruje a sem tam mi v něčem poradí. Po úspěšném dokončení práce se blíží konec směny, ale já se tento den rozhoduji zůstat v práci přesčas o hodinu déle. Věnuji se montáži a zapojování dvouručního ovládacího panelu na jiném stroji. Ve 4 hodiny odpoledne končím svou práci na hale a krátce na to odcházím z budovy.
Mou pracovní náplní v následujících pracovních dnech je, mimo jiné, například zapojování ovládacího panelu pro brány s bezpečnostním prvkem stop tlačítka, majáku s akusticko-optickou signalizací, uzemnění, polohových senzorů a montáž kabelů napříč strojem. Během prvního týdne jsem si osvojil nejdůležitější znalosti, které v práci potřebuji. Naučil jsem se pracovat se vším přiděleným nářadím, poznal zažité pracovní postupy mých kolegů a na základní úrovni se naučil v pracovním počítačovém systému.
Je pátek odpoledne a já odcházím z práce s dobrým pocitem, těšící se na příští týden do práce.
