Dnes vstupuje v platnost takzvaný LEX OZE II, zákon, který prakticky umožňuje sdílení elektřiny v rámci měst, obcí, firem či jednotlivců. Ačkoliv právně to bude možné, už teď je jasné, že reálně elektřina touto cestou v pondělí proudit nezačne. Brzdí to fakt, že subjekty sdílení zatím nemají instalované průběhové měřiče na místech sdílení, i aktuální stav Energetického datového centra, které má toky energií monitorovat.
Podle Ivana Korolova, odborníka na komunitní energetiku z poradenské společnosti PKV, to ale není důvod k obvyklému českému stěžování: „Už to, že lidé přijali myšlenku sdílení, je obrovský pokrok. Teď je třeba hledat možnosti, jak to realizovat a aktivizovat občany, aby vymáhali možnosti, které jim zákon dává,“ říká.
Sdílení elektřiny v rámci komunitní energetiky vyžaduje řadu administrativních i technických kroků. Mimo zřízení a nahlášení uskupení sdílení je to také nutnost mít nainstalované měřiče, které monitorují například to, kolik elektřiny a jaké odběrné místo přijalo. „Žádosti o instalaci průběhového měření mělo být možné podávat od 1. července a do tří měsíců je měly subjekty sdílení mít. Již v tuto chvíli ale víme, že distribuční společnosti teď instalaci měřičů odkládají,“ uvedl Korolov.
Složitý je také rozběh Energetického datového centra, jež má zajistit přehled o množství vyrobené elektřiny v městech, obcích, firmách i na střechách rodinných domů. V tuto chvíli se má za to, že od srpna začne fungovat jeho přechodná forma. Finální forma je zatím v nedohledu, protože na dodavatele softwarového řešení se teprve rozběhne výběrové řízení.
„Jistě, nabízí se prostor pro klasické české spílání, že zase nic nefunguje, ale v PKV máme za to, že je potřeba dívat se na věci jinou optikou. Už jenom to, že se ze sdílení energie a její výroby v malých lokálních zdrojích stalo tak velké téma, je úspěch. Ještě před pár lety by to nikoho ani nenapadlo. Ochota vyrábět elektřinu z obnovitelných zdrojů a sdílet ji, je velká. Pojďme se na to tedy dívat jinak a bavit se o tom, jak je možné to dělat za současných podmínek,“ vybízí Korolov.
Na mysli má například v rámci obcí zřízení lokální distribuční soustavy nebo mikrogridu – samostatné elektrické sítě, jež umožňuje generovat vlastní místní elektřinu a využívat ji tam, kde je nejvíce potřeba.
„Především starostové obcí už tuto cestu mají vyzkoušenou a umí ji, protože standardně rozšiřují obecní infrastrukturu. Teď jim navíc nahrává to, že existuje řada dotačních titulů, kde si mohou říct o peníze na projekty výstavby obnovitelných zdrojů energie. Pojďme toho využít a vybudovat je a ke vzájemnému propojení dojdeme později. Legislativa, kterou k tomu máme, je jednou z nejlépe připravených v rámci celé Evropy,“ vybízí Korolov s tím, že takové projekty vytvoří potřebný tlak na provozovatele distribuční soustavy, kteří se zatím do podpory sdílení nehrnou. Na dohled je přitom schválení takzvaného LEX OZE III, který řeší akumulaci energie a sází hodně na využití větrné energie, tedy dalších prvků, které do soustavy přibudou.
A jak jsou města, obce či firmy na komunitní energetiku připravené? Ze zkušenosti a každodenního kontaktu s klienty podle Korolova plyne, že úroveň je různá. Většina měst a obcí se o téma zajímá a někde už na něm ve velkém pracují. Jinde vyčkávají, až někdo vyšlape cestu, nebo udělali jen formální kroky. Největší chuť do sdílení cítí Korolov ze strany firem, které v tom vidí příležitost, jak efektivněji využít svoje už fungující fotovoltaiky v rámci skupiny nebo pro svoje partnery za protiplnění.
