V novém rozhovoru pro Svět průmyslu se setkáváme s Adamem Liškou, který se podělí o své zkušenosti a vize v oblasti inovací a technologického rozvoje. Je známý svou schopností propojit technické a strategické aspekty podnikání, nám přiblíží, jakým způsobem dnes technologické změny formují průmyslový sektor a co nás čeká v budoucnosti. V rozhovoru se zaměříme na aktuální trendy, výzvy a příležitosti, které přináší digitalizace a automatizace v průmyslové sféře.
Jaké jsou nejčastější výzvy, překážky a specifika transformací firem, se kterými se setkávají výrobní firmy oproti firmám v jiných oborech?
Když se na uvedené téma podíváme z historického hlediska, tak před 20 lety české výrobní firmy operovaly v kontextu, řekněme, post-socialistické transformace, kde byla hlavní snaha zaměřena na privatizaci a modernizaci zastaralých výrobních technologií, spojenou s nutností prvních inovací. Podle zprávy Českého statistického úřadu z roku 2002 pouze 40 % firem využívalo moderní technologie. Transformace tehdy znamenala zejména přechod na automatizované systémy a snahu o zvýšení produktivity prostřednictvím základní automatizace.
Z dnešní perspektivy české výrobní firmy čelí komplexním výzvám, jako je implementace Průmyslu 4.0, který zahrnuje integraci kyber-fyzikálních systémů, Internetu věcí (IoT) velkých dat včetně integrace umělé inteligence. Uvedenou skutečnost reflektuje také průzkum společnosti Deloitte z roku 2021, který zmiňuje, že pouze 15 % českých výrobních firem plně implementovalo digitální technologie, zatímco 50 % je v procesu digitální transformace. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků a vysoké náklady na technologickou modernizaci zůstávají hlavními překážkami, proč uvedené % zastoupení není vyšší.
V posledních pěti letech se některé české výrobní firmy začaly primárně více zaměřovat na investice do výzkumu a vývoje (R&D). Například Škoda Auto investovala v roce 2022 více než 15 miliard Kč do R&D, což představuje 10 % jejich celkového obratu. První změny zahrnují zavádění ERP systémů pro lepší řízení podnikových procesů a rostoucí využívání robotiky a automatizace v provozech.
Klíčové je také uvědomění si a porozumění důležitosti využití nástrojů umělé inteligence nejen v běžných denních činnostech, ale také znalost využití těchto nástrojů pro detailní datové analýzy, taktické řízení firem či strategická rozhodnutí. Je proto nezbytné pokračovat v digitalizaci a automatizaci, což zahrnuje nejen technologické investice, ale také zlepšení kvalifikace pracovního kapitálu. Spolupráce mezi průmyslem a akademickou sférou je nyní naprosto stěžejní nejen pro vývoj nových technologií a zajištění dostatku odborníků, ale také pro nastavení dynamiky české ekonomiky a průmyslu.
Kdybych zhodnotil vlastní vizi do budoucnosti, český průmysl musí směřovat k větší specializaci a inovativnosti. Musí se stát lídrem ve vybraných technologických oblastech, jako je například autonomní výroba a udržitelné technologie. Klíčem k úspěchu je nejen technická inovace, ale i změna firemní kultury směrem k větší otevřenosti, adaptabilitě a proaktivnímu přístupu ke změnám, které stávající doba a blízká budoucnost přinese.
Jsou tedy i manažerské přístupy k transformaci a optimalizaci výrobních firem v českých firmách odlišné od jiných evropských či světových firem?
Existují kromě specifičnosti výrobních firem i národní charakteristiky, jak k transformacím výrobních firem přistupujeme naším „českým stylem“?
V minulosti byly manažerské přístupy v českých výrobních firmách mnohdy konzervativní a zaměřené na stabilitu a postupné zlepšování. V roce 2000 například průzkum agentury STEM ukázal, že se více než 70 % manažerů vyhýbalo riziku a upřednostňovalo osvědčené postupy. Změny byly implementovány postupně a s opožděním oproti západní Evropě, což vedlo k pomalejšímu přechodu na moderní výrobní metody. Dynamika růstu často zaostávala za strategickými očekáváními.
Stále však kombinujeme tradiční přístupy s moderními metodikami. České firmy čelí výzvám spojeným s integrací globálních trendů, jako je agilní management či dlouhodobě integrovaný lean manufacturing. Podle průzkumu společnosti PwC z roku 2020 implementovalo 55 % českých výrobních firem lean metodiky, zatímco 30 % již přijalo agilní přístupy. Hlavní výzvou je stále adaptace těchto metod na specifické podmínky českého trhu a diverzitu průmyslového prostředí.
První kroky zahrnují přijetí lean managementu a agilních metodik, které pomáhají zlepšit efektivitu a flexibilitu. Například Třinecké železárny investovaly do lean projektů, které vedly k 20% snížení výrobních nákladů. Firmy také začínají více investovat do školení manažerů a rozvoje měkkých dovedností, což je klíčové pro úspěšné řízení změn a adaptaci na rychle se měnící tržní podmínky.
Co je ovšem podstatné zmínit, je skutečnost, které neustále český průmysl čelí, a tím je nutnost posílit strategické plánování a dlouhodobou vizi ve spojitosti se strategickými záměry a pevně stanoveným národním směrem. Klíčová je také podpora inovací a otevřenost vůči novým manažerským přístupům. Podle průzkumu společnosti IPSOS z roku 2021 plánovalo 60 % manažerů zvýšit investice do inovací a nových technologií. České firmy by měly více využívat vzájemný benchmarking a učit se od úspěšných zahraničních partnerů, aby zůstaly konkurenceschopné na globálním trhu. Schopnost sdílet efektivní manažerské přístupy a nástroje a ty nejlepší možné praxe napříč různými odvětvími průmyslu zůstává stále určitou šedou zónou. Chybí nám více otevřenosti a snaha vytvářet strategické proaktivní synergie. Budoucnost českého průmyslu musí reflektovat cesty, které můžeme sledovat v západním či mezinárodním prostředí, například v adoptování hybridních manažerských přístupů, které kombinují tradiční českou pečlivost s dynamikou a inovativností globálních trendů. Cílem pro nás musí být vytvořit flexibilní, inovativní a konkurenceschopné výrobní prostředí, které bude schopné rychle reagovat na měnící se podmínky trhu a technologické výzvy.
Investice do manažerského vzdělávání a rozvoje manažerských dovedností budou klíčové pro udržení tempa s globálními lídry a zajištění udržitelného růstu českého průmyslu.
Zdroj: redakce, Adam Liška
