AI zvládne práci juniora. Kde získá zkušenosti?

Umělá inteligence postupně přebírá úkoly, na kterých začínající zaměstnanci dosud získávali první pracovní zkušenosti. Firmy přitom od uchazečů očekávají stále více samostatnosti, praktických dovedností a schopnosti přizpůsobovat se změnám. Jak v takovém prostředí vychovávat nové odborníky? A co by se vlastně měly děti učit, když nikdo přesně neví, jak bude vypadat pracovní trh za deset let? Odpovědi hledali zástupci průmyslu, bankovnictví a vzdělávacích iniciativ na Data Festivalu VŠE v Praze.

Technologie se vyvíjejí rychleji, než na jejich proměny dokážou reagovat školy i zavedené postupy firem. Zatímco ještě nedávno bylo pro řadu profesí důležité především osvojit si konkrétní znalosti a pracovní postupy, dnes se stále častěji diskutuje o schopnosti vyhodnocovat informace, učit se novým věcem a orientovat se v neznámých situacích.

Právě těmto otázkám se věnovala panelová diskuze Data, AI a člověk v džungli neustálých změn, která se uskutečnila 3. listopadu 2026 v rámci Data Festivalu Vysoké školy ekonomické v Praze. Diskuzi moderoval doc. Ing. Ota Novotný, Ph.D., děkan Fakulty informatiky a statistiky VŠE. Pozvání přijali Jakub Vancl ze Škoda Auto, Roman Tobišek z Raiffeisenbank, Irena Zatloukalová z Diversight.ai a Eva Nečasová z iniciativy AI dětem.

Kdo vychová odborníky, když AI zvládne práci juniorů?

Jedním z prvních témat, která Ota Novotný otevřel, byla budoucnost juniorských pracovních pozic. Právě začínající zaměstnanci totiž často vykonávají činnosti, které dnes dokážou částečně zastat nástroje umělé inteligence. Nabízí se proto otázka, zda budou mít absolventi dostatek příležitostí získat zkušenosti potřebné pro další profesní růst.

Jakub Vancl ze Škoda Auto v této souvislosti přiblížil význam spolupráce se studenty. Automobilka podle jeho vystoupení nadále vytváří prostor pro mladé lidi, kteří teprve získávají první pracovní zkušenosti. Přestože se požadavky na začínající pracovníky zvyšují, firmy jim musí dát možnost postupně se rozvíjet. Bez toho totiž nebude mít kdo v budoucnu nahradit zkušenější zaměstnance.

Diskuze zároveň ukázala, že samotný diplom nemusí být dostatečnou vstupenkou na odbornou pozici. Stále větší význam mohou mít vlastní projekty, praktické zkušenosti a schopnost vysvětlit, jak uchazeč dospěl ke konkrétnímu výsledku.

V debatě zaznělo, že zaměstnavatele nemusí zajímat pouze výsledek projektu, ale také to, jaký problém uchazeč řešil, s jakými překážkami se setkal a co se během práce naučil. To platí i pro projekty vytvořené s pomocí umělé inteligence. Podstatné je, zda člověk dokáže popsat svůj vlastní přínos a rozhodnutí, která během práce učinil.

Vzniká tím určitý paradox. Firmy chtějí samostatné pracovníky s praktickými zkušenostmi, ale právě příležitostí, při kterých lze tyto zkušenosti získat, může s rozšiřováním automatizace ubývat.

Kritické myšlení není jen rozpoznávání chyb AI

Jaké schopnosti tedy budou mít hodnotu bez ohledu na to, jaké technologie budeme za několik let používat?

Irena Zatloukalová z Diversight.ai v diskuzi zdůraznila význam kritického myšlení. Nejde přitom pouze o schopnost rozpoznat nesprávnou informaci nebo zkreslení ve výstupu umělé inteligence. Stejně důležité je rozumět tomu, jak si člověk vytváří vlastní názory, jak přistupuje k novým poznatkům a zda dokáže své závěry přehodnocovat.

V této souvislosti zazněla také potřeba systematické zvídavosti. Člověk by se neměl spokojit pouze s první dostupnou odpovědí, ale měl by se zajímat o souvislosti a hledat další vysvětlení.

Podobně důležitá je schopnost orientovat se v novém prostředí. Úspěšného pracovníka nemusí odlišovat jen množství odborných znalostí, ale také rychlost, s jakou dokáže pochopit neznámou situaci, rozpoznat podstatné informace a přizpůsobit se novým podmínkám.

Samostatnou otázkou zůstává, nakolik bychom měli umělé inteligenci přenechávat samotný proces přemýšlení. V diskuzi zazněla také osobní zkušenost s vědomým omezováním používání AI při některých činnostech. Důvodem byla obava, že pokud člověk začne automaticky delegovat každou náročnější činnost na technologii, může postupně přicházet o příležitosti procvičovat vlastní schopnosti.

Co se mají děti učit, když se všechno mění?

Další část debaty se věnovala vzdělávání dětí a přípravě na svět, v němž budou digitální technologie běžnou součástí pracovního i osobního života. Téma přineslo také pohled Evy Nečasové z iniciativy AI dětem.

Jedním z problémů je hledání vhodné rovnováhy. Úplně dětem technologie zakazovat nemusí být dlouhodobě účinné, stejně jako není vhodné ponechat jejich používání bez vedení. Děti potřebují pochopit, jak technologie fungují, k čemu mohou sloužit a jaká rizika s sebou přinášejí.

V debatě zazněla také otázka, zda by školy neměly věnovat více prostoru porozumění souvislostem namísto pouhého memorování údajů.

Pokud lze konkrétní informaci během několika sekund vyhledat, její zapamatování samo o sobě nemusí být nejdůležitější dovedností. Podstatné je vědět, kde informaci najít, jak ověřit její správnost a jak ji využít při řešení konkrétního problému.

To ovšem neznamená, že znalosti přestávají být potřebné. Bez dostatečného odborného základu je obtížné posoudit, zda nalezená odpověď dává smysl.

Diskuze tak ukázala, že vzdělávání v době AI není pouze otázkou zavádění nových nástrojů do výuky. Mění se také pohled na to, co by si měli studenti ze školy skutečně odnášet.

Nováček nepotřebuje jen AI. Potřebuje také dobrého šéfa

Zajímavý rozměr získala diskuze ve chvíli, kdy se pozornost přesunula od škol k samotným zaměstnavatelům.

Začínající zaměstnanec totiž často ani neví, na co se má zeptat. Nezná širší souvislosti, nerozumí všem nepsaným pravidlům organizace a nedokáže vždy rozpoznat, které informace jsou pro jeho práci důležité.

Právě zde má své místo zkušenější kolega nebo manažer, který dokáže vysvětlit nejen pracovní postup, ale také důvody, proč firma určitým způsobem funguje. Nestačí dát nováčkovi přístup k nástrojům a očekávat, že se vše naučí sám.

V debatě se proto objevila také otázka kvality vedení týmů. Význam má mentoring, zpětná vazba, spolupráce a schopnost vytvářet prostředí, v němž se lidé mohou učit.

Technologie mohou zaměstnanci zpřístupnit velké množství informací. Nemusí mu však automaticky poskytnout kontext, zkušenosti a zpětnou vazbu, které potřebuje k profesnímu rozvoji.

Pro firmy to znamená, že investice do moderních technologií by měly doprovázet také investice do rozvoje zaměstnanců a jejich vedoucích.

Učení nekončí diplomem

Jedním ze společných motivů diskuze byla potřeba průběžného vzdělávání. Přizpůsobování se technologickým změnám totiž není pouze úkolem škol nebo nejmladší generace.

Nové nástroje mění pracovní postupy také lidem, kteří mají za sebou mnoho let praxe. Schopnost učit se proto získává význam napříč profesemi a věkovými skupinami.

V debatě zaznělo, že vzdělávání by nemělo končit absolvováním školy. Důležité je udržovat si zvídavost a ochotu poznávat nové věci i v dospělosti.

Závěr diskuze se tak vracel k osobní odpovědnosti. Školy mohou vytvářet podmínky pro vzdělávání, firmy mohou poskytovat příležitosti a stát může podporovat rozvoj potřebných kompetencí. Bez vlastní ochoty učit se a reagovat na změny však žádný z těchto přístupů nebude dostačující.

Umělá inteligence pravděpodobně promění řadu pracovních činností. Otázkou ale není pouze to, které úkoly dokáže převzít. Stejně důležité bude, zda lidem zůstanou příležitosti získávat zkušenosti, rozvíjet úsudek a učit se rozhodovat.