Český průmysl čelí bezprecedentnímu tlaku na dekarbonizaci, přičemž si musí zachovat svou konkurenceschopnost. Podle Ing. Lukáše Dobeše, generálního ředitele skupiny TEDOM ESCO a předsedy sdružení COGEN Czech, však řešení nemusí nutně znamenat okamžité astronomické investice do nových strojů. Expert, který se decentralizaci a kogeneraci věnuje od roku 2002, v rozhovoru vysvětluje, proč by firmy měly začít analýzou dat místo nákupu technologií „do šuplíku“ a jak lze díky chytrému řízení flexibility na energetickém trhu nejen šetřit, ale i vydělávat.
Český průmysl je pod obrovským tlakem na dekarbonizaci, ale zároveň musí zůstat konkurenceschopný. Pokud za vámi přijde ředitel fabriky s omezeným rozpočtem, do jaké energetické technologie by měl investovat jako první, aby pocítil návratnost co nejdříve?
Investice do energetiky jsou nezbytné, protože přinášejí významnou dlouhodobou úsporu nákladů, takže se vyplatí i přes delší dobu návratnosti. Existují sice dílčí opatření (například výměna osvětlení), která umožňují návratnost v horizontu měsíců, avšak komplexnější řešení s cílem snížení uhlíkové stopy představují investice s dlouhodobým dopadem.
Před instalací nových zdrojů energie je vhodné začít analýzou dat a optimalizací řízení spotřeby. Doporučuji proto nejprve zavést monitoring, který umožní sledovat, kde a kdy dochází ke spotřebě jednotlivých energií, ideálně prostřednictvím systému energetického managementu. Na základě získaných dat lze navrhnout vhodnou kombinaci zdrojů, zvolit dimenzování fotovoltaických panelů dle spotřeby nebo použít kogenerační jednotky jak k pokrytí zimních špiček, tak jako flexibilní zdroj pro vyrovnání cenových výkyvů elektřiny. Pro ilustraci, cena elektřiny se může v současnosti měnit v intervalu čtvrthodin, zatímco cena plynu je na denním trhu參數 stejná po celý den.
TIP: Kde začít?
„Největší chyba je brát audit jako nutné zlo. Ve skutečnosti jde o unikátní mapu chování firmy, která ukáže, kde leží nevyužitý potenciál. Skutečné úspory se neskrývají v jedné zázračné technologii, ale v načasování a efektivitě spotřeby.“
Dnes už energetika v průmyslu není jen o tom, jak co nejlevněji nakoupit, ale jak chytře využívat vlastní flexibilitu. Jak konkrétně vypadá v praxi model, kdy výrobní podnik vydělává na agregaci flexibility? Je to cesta pro každého, nebo jen pro velké hráče?
Může ji využít takřka každý. Flexibilita je o tom, jestli dokážu přesunout část spotřeby nebo výroby do jiných hodin. Pokud má firma například kalicí pec, která je energeticky velmi náročná, a umí si naplánovat, kdy ji zapne, může využít levnější elektřinu a snížit i náklady na distribuci (snížená rezervovaná kapacita).
Pro běžnou spotřebu se ale relativně složitě hledají vhodné případy. Většina případů má za sebou celkem složitý algoritmus, který se musí splnit, což může flexibilitu omezovat a snižovat její hodnotu. To je možné ve chvíli, kdy běží lokální zdroje energie a nedochází ke zvýšení spotřeby ze sítě. Dnes už jsou cenově dostupné malé baterie o velikosti stovek kW, které je možné k tomuto účelu využít. Samozřejmě kogenerační jednotka je zařízení přímo stvořené pro optimalizaci nákladů na energie.
TEDOM dlouhodobě sází na kogeneraci. Často slýcháme, že plyn je jen přechodné palivo. Jak dlouhý ten „most“ k bezemisní energetice podle vás bude a nehrozí firmám, že dnes investují do plynové technologie, která bude za 10 let politicky neprůchodná?
S tím se samozřejmě u firemních zákazníků setkáváme pravidelně. Především společnosti se zahraničními vlastníky již mají obavy investovat do systému využívajícího zemní plyn. Osobně si myslím, že ten přechod nebude tak rychlý, jak by si některý přáli. Především ve světle dynamické situace na Blízkém východě by si většina subjektů přála s plynem skončit co nejdříve. Ale musíme si uvědomit vlastnosti tohoto paliva. V zimě totiž dochází k odběrovým špičkám, které jsou násobně vyšší než výroba elektřiny. To dokáže pokrýt jen plynné nebo pevné palivo, kterým se ještě ideálně v průběhu léta můžeme předzásobit.
Nedokážu si představit typ akumulace, se kterou bychom přebytečnou energii z léta mohli uchovat na zimu. Pokud bychom chtěli pokrýt výrobu tepla kompletně elektřinou, museli bychom vystavět násobky dnešního výkonu elektráren. V létě by ale neběžely. Náklady na ně by se nicméně musely pokrýt a pocítili bychom to všichni na vyšší ceně tepla i elektřiny.
Budoucnost plynných paliv:
- Zemní plyn: Současný stabilní základ pro zimní špičky.
- Biometan: Okamžitě použitelné obnovitelné palivo (beze změn na technologii).
- Vodík: Budoucí řešení, na které jsou jednotky TEDOM již nyní „Hydrogen Ready“.
Plynná paliva jsou tak pro nás v tomto ohledu nejlepší alternativou. Nejčastěji se v této souvislosti mluví o vodíku, na jeho masové využití si ale ještě budeme muset minimálně dekádu počkat. Kogenerace může být poháněná i bioplynem nebo biometanem. To už je dnes funkčním řešením pro firmy, které chtějí postupně přejít na obnovitelné palivo. Kogenerace na zemní plyn a biometan je naprosto stejná, není potřeba žádná speciální úprava. To umožňuje majitelům velkou míru flexibility do budoucna.
Data jako základ úspor
Od ledna 2026 platí přísnější pravidla pro energetické audity a monitoring spotřeby (hranice 2 778 MWh/rok). Co byste poradil firmám, které to zatím berou jen jako nutné administrativní zlo? Kde v těch naměřených datech leží skutečný potenciál pro úspory?
Energetický audit je v současné době klíčový a pro firmy může přinést velmi zajímavé úspory. Největší chyba je brát audit jako nutné zlo, případně ho udělat jen takzvaně „do šuplíku“. Ve skutečnosti jde o unikátní mapu chování firmy, která ukáže, kde leží nevyužitý potenciál. Ideální je začít s monitoringem spotřeby energie a pak teprve navrhovat řešení. Skutečné úspory se neskrývají v jedné zázračné technologii, která bude zároveň nízkoemisní, flexibilní a cenově výhodná, ale v načasování a efektivitě spotřeby. Firmy, které s daty aktivně pracují, dokážou nejen snížit svoje náklady, ale i vydělávat.
Váš posun od výroby strojů k poskytování komplexních služeb (Energy as a Service) je v českém prostředí výrazný. Znamená to, že se blížíme do doby, kdy firma nebude vlastnit kotelnu ani solární elektrárnu, ale bude si prostě jen „předplácet“ energetickou pohodu a stabilitu?
Ano a už se to děje. Já většinou říkám, že každý se má věnovat tomu, co umí nejlépe. Třeba společnost vyrábějící papírové obaly ví přesně, jak optimalizovat svoji výrobu, tak aby na silně konkurenčním trhu dokázala uspět. Je to komplexní proces, který kombinuje materiálovou vědu, energetickou efektivitu a logistiku.
Podobné to je i s energetikou. Provozovat dnes soustavu zdrojů a optimalizovat spotřebu ve firmě vyžaduje specifický software, často využívající strojové učení, za kterým sedí zkušení tradeři. Nemyslím si, že by si společnost pohybující se v papírenském průmyslu vybudovala vlastní tradingové oddělení, stala se subjektem zúčtování a sledovala všechny trendy. Proto je zde tato služba, která umožní nejen optimálně vybudovat portfolio zdrojů na míru příslušné společnosti, ale řídit je tak, aby vznikl dodatečný zisk, o který se obě společnosti podělí. To podpoří hlavní předmět podnikání společnosti, protože se jí management může plně věnovat a nezatěžovat se sledováním cen energií v jednotlivých čtvrthodinách.
Inspirace z Británie
Nedávno jste oznámili posílení aktivit na britském trhu. Jak se liší přístup k energetickým inovacím a podpoře decentralizovaných zdrojů ve Velké Británii ve srovnání s českým prostředím?
Velká Británie je v oblasti decentralizace a nízkoemisní energetiky mnohem dál než my. Dnes už jsou v ní zavřené všechny uhelné elektrárny a elektřina je vyráběna především z obnovitelných zdrojů a jádra, které doplňuje flexibilní plyn. Kogenerace je považována díky své vysoké účinnosti za nízkoemisní zdroj. Elektřina, kterou vyrobí, je osvobozená od poplatku za znečištění ovzduší (Climate Change Levy). Mnohé společnosti musí rovněž každoročně vykazovat své emise a mít vypracovanou strategii dekarbonizace.
Tyto strategie jsou obzvláště důležité, jelikož britská vláda usiluje o úplnou dekarbonizaci výroby elektřiny do roku 2030. Ačkoli se jedná o dekarbonizaci na systémové úrovni, nikoli o provoz bez plynu, znamená to, že současná podpora kogenerace využívající zemní plyn bez omezení emisí bude s postupem času pravděpodobně zrušena. S příchodem roku 2030 však zůstává kogenerace využívající zemní plyn v souladu s cílem dosažení nulových emisí, jelikož je označována za přechodnou technologii. Kogenerace na alternativní paliva, jako jsou vodík nebo bioplyn, navíc získává podporu prostřednictvím nových pobídek.
Vaše nové jednotky jsou prezentovány jako „Hydrogen Ready“ v rámci konceptu „Green CHP“. Jak blízko jsme v Česku okamžiku, kdy v průmyslových areálech začneme běžně spalovat směs s vodíkem nebo čistý vodík, a co je pro to z pohledu infrastruktury nejdůležitější?
Technologicky jsme blízko. Kogenerační jednotky od Tedomu jsou „Hydrogen Ready“ a už dnes dokážou spalovat příměsi vodíku až do 20 %. Zároveň máme daleko vyšší ambice, ale o tom zatím nemohu mluvit podrobněji. Obecně se dá říct, že limitem v současné době není stroj, ale infrastruktura a dostupnost paliva. Zatímco u biometanu jsou podpůrné programy pro výrobce a dá se bez problémů přepravovat klasickou distribuční soustavou, u vodíku je situace složitější.
Stávající infrastruktura zvládne přenášet směs, ve které je vodík zastoupen z 20 %, pro vyšší koncentraci je nutné potrubí upravit. To stejné platí pro motory, které tento plyn využívají. Provozovatelé sítí a ostatní hráči začnou realizovat potřebné investici teprve tehdy, až budou mít vidinu, že vodíku může být dostatek a dává to ekonomický smysl.
Vedle své pozice ve společnosti TEDOM jste také předsedou sdružení COGEN Czech. Jaké jsou aktuálně největší výzvy, které sdružení řeší – ať už na poli legislativy, podpory kogenerace, nebo osvěty mezi průmyslovými podniky?
Hlavní výzvou je stabilní a předvídatelné prostředí – zejména v oblasti provozní podpory a role kogenerace v dekarbonizačních plánech státu. Zároveň je potřeba osvěta: vysvětlovat, že kogenerace není konkurencí OZE, ale jejich nezbytným doplňkem. Se svojí vysokou účinností využije většinu energie, která je v palivu obsažená.
Do budoucna samozřejmě očekáváme, že bude postupně vytlačována z provozu v létě, pak v přechodném období, až zůstane jen zimní provoz. Nakonec se z kogenerace stane součást sezónní akumulace, protože plyn vyrobený z přebytků elektřiny v létě v zimě plyn spálí a využije ho na maximum. Žádné jiné zařízení není tak flexibilní, účinné a cenově dostupné. Nejmenší jednotky se vyrábějí už od 2 kW, dokážeme tedy pokrýt trh od nejmenších zákazníků až po velké společnosti.
Dny kogenerace: 19. ročník
COGEN Czech každoročně pořádá konferenci Dny kogenerace. Podle Lukáše Dobeše dělá z této akce klíčové místo setkání především propojení teorie s praxí.
„Pro firmy, které teprve zvažují investici, je zásadní slyšet konkrétní zkušenosti provozovatelů, nejen dodavatelské prezentace. Konference ukazuje, že kogenerace není okrajová technologie, ale strategická součást moderní energetiky.“







