Světová výstava neboli Expo je setkáním národů z celého světa, které zde představují své výrobky, vynálezy a řemeslnou zručnost, aby se s hrdostí podělily o poklady svých vlastí. Myšlenka pořádat výstavu podobnou bazaru, na níž se však výrobky pouze vystavovaly, nikoliv prodávaly, se začala objevovat koncem 18. století.
Světová výstava v moderním slova smyslu vznikla v období počínající průmyslové revoluce v polovině 19. století. Od roku 1851 se konala mnohokrát, přičemž si prošla čtyřmi hlavními etapami.
Konec a polovina 19. století: Přehlídka úspěchů průmyslové revoluce
V polovině 19. století dosáhla britská průmyslová revoluce po 100 letech vývoje světově významných úspěchů. V roce 1851 se Velká Británie v rámci snahy předvést své úspěchy rozhodla uspořádat Velkou výstavu průmyslových děl všech národů. Královna Viktorie k účasti na výstavě trvající 140 dní pozvala více než deset zemí. Během výstavy probíhaly aktivity, jako například hodnocení exponátů, uměleckořemeslných děl a podobně, ovšem bez jakýchkoliv obchodních aktivit. To se stalo rámcem následujících světových výstav. První světová se konala v Hyde Parku v centru Londýna.
Světová výstava představila úspěchy britské průmyslové revoluce i vyspělé průmyslové exponáty různých zúčastněných zemí. Patřily k nim předměty jako 630tunový parní stroj o vysokém výkonu, lokomotiva, vysokorychlostní parník, parní tlakový stroj, jeřáb, pokročilé techniky výroby oceli a také velké modely tunelů a mostů. Výstavu navštívilo více než 6,3 milionu lidí.
V roce 1853 se v New Yorku v USA konala druhá světová výstava, během níž Spojené státy americké poprvé představily světu své úspěchy. Na Expu 1855 v Paříži byly poprvé vystaveny výrobky z betonu, hliníku a kaučuku. Na světové výstavě v roce 1862 opět se konající v Londýně byly představeny nové průmyslové výrobky včetně textilních strojů, tiskařských strojů a vlaků. A na Expu 1873 ve Vídni byla poprvé světu představena nová pohonná jednotka – elektromotor.
Světové výstavy konané v 19. století byly ztělesněním mimořádného věku vynálezů a rozsáhle prezentovaly nejnovější výdobytky průmyslové civilizace tohoto období.
Počátek 20. století: Vědecký a technický pokrok a výzvy k míru
Obecně lze říci, že světové výstavy pořádané v první polovině 20. století navazovaly na základní koncept technocentrismu 19. století, nicméně došlo k výrazným proměnám. Světové výstavy, které se zrodily z technického světa, se snažily nahlédnout dále za široký horizont před sebou, podívat se za hranice techniky. To byl hlavní důvod, proč světová výstava zůstala aktuální a dobře přijímaná i poté, co prošla mnoha obtížnými obdobími.
Expo 1900 v Paříži, považováno za výstavu století, představilo technické výdobytky Západu 19. století. Vzhledem k tomu, že hnací silou 19. století byla průmyslová revoluce, byla tato výstava vrcholem všech světových výstav. Počet návštěvníků dosáhl 48,1 milionu, což značně převyšovalo návštěvnost předchozích expozic. Znamenalo to také zlom, od kterého začala světová výstava zaznamenávat postupný úpadek. V první polovině 20. století se už vlastně nikdy nekonala žádná světová výstava podobné velkoleposti.
Expa 1915, která se konala v americkém San Francisku, se zúčastnilo již 31 zemí a počet návštěvníků dosáhl 19 milionů. Významná a osudová událost to byla pro Čínu, protože si mnoho jejích exotických exponátů získalo příznivou pozornost zámořských návštěvníků. Velká hospodářská krize a dvě světové války, které se odehrály postupně v první polovině 20. století, měly na světovou výstavu značný vliv. I za těchto nepříznivých okolností se však nadále rozvíjela.
Konec 20. století: Rozmanitost témat
Expo 1958 v Bruselu bylo první výstavou, která se konala po druhé světové válce. Uprostřed válečných trosek museli lidé nejen znovu vybudovat svou vlast, ale také znovu získat důvěru v pokrok. Logem tohoto Expa byl obří model atomové stavby, který symbolizoval bezpečné a mírové využití atomové energie.
Velkým poražený bylo během druhé světové války Japonsko a po válce se věnovalo hospodářskému rozvoji a národnímu obrození. Nejenomže země vycházející slunce v roce 1964 pořádala olympijské hry, o 6 let později rovněž hostila světovou výstavu. Expa v Ósace se zúčastnilo 76 zemí a čtyři mezinárodní organizace a počet návštěvníků přesáhl 64 milionů, což byla největší účast v historii světových výstav.
S cílem zvýšit povědomí veřejnosti a vlád o hrozbě, kterou lidská činnost představuje pro Zemi, uspořádala Organizace spojených národů v roce 1972 ve Stockholmu mezinárodní konferenci, která poprvé zařadila do svého programu otázky životního prostředí. O dva roky později se ve Spokane v USA konala první světová výstava v historii zaměřující se na otázky životního prostředí. Na výstavách v 80. a 90. letech 20. století se nejčastěji mluvilo o tématech energií a vodních zdrojů.
21. století: Nová cesta pokroku
První světové výstavy zdůrazňovaly hospodářský pokrok. V posledních letech však koncepce výhradně hospodářského a technologického pokroku postupně ustupuje udržitelnému rozvoji a dalším podobným pojmům.
Světová výstava v japonském Aichi 2005 kladla důraz na opětovné spojení lidstva s přírodou. Prostřednictvím mnoha rozmanitých exponátů organizátoři rekapitulovali, jak lidstvo moudrostí a pomocí technologií postupně obnovilo odcizené vazby s přírodou.
Následovalo šanghajské Expo v roce 2010 věnující s tématům lepší město a lepší život, o pět let později se světová výstava v Miláně zaměřovala především na energetiku a posledním Expem bylo to dubajské, jehož hlavním tématem bylo propojování myslí a vytváření lepší budoucnosti.
