Digitalizace už dávno není jen o tom, že se přestanou tisknout papíry. Dnes rozhoduje, jak firmy nastaví procesy, jak zacházejí s daty a jestli zvládnou reagovat na rychlost změn. Aleš Fukal, ředitel divize Digital Information Management Solutions ve společnosti Konica Minolta IT Solutions Czech, v rozhovoru vysvětluje, proč je bezpečnost stále podceňovaná, čím se liší prostředí v Česku a na Slovensku a proč se strategie musí přehodnocovat každých pár měsíců, nikoli jednou za pět let.
Když porovnáte Česko a Slovensko, liší se podle vás jejich přístup k digitalizaci?
Česko bylo vždy trochu napřed, hlavně v oblasti IT. Dnes už je západní Slovensko prakticky na stejné úrovni. Ale čím víc se posouváte na východ Slovenska, tím víc tam hrají roli osobní vazby, lokální firmy a soudržnost komunity. Digitalizace tam postupuje pomaleji. Je to dáno mentalitou, strukturou podniku a silnými osobními vazbami. Pamatuji si, když mi kolegyně z Rumunska řekla: „My vás vnímáme jako západ už od slovenských hranic.“ Překvapilo mě to, protože my sami se tak nevnímáme. Ale ukazuje to, že v Česku je prostředí a kupní síla o něco dál.
Jak se v posledních letech mění přístup firem k digitalizaci?
Dříve šlo především o převod papírových dokumentů do elektronické podoby. Problém byl v tom, že proces se často přenesl „jedna ku jedné“. Naskenovaná faktura se sice dostala do systému, ale způsob jejího zpracování zůstal stejný. Což je škoda. Digitalizace má smysl tehdy, když proces zjednoduší a zrychlí.
Co se teď zásadně mění, je přístup k datům. Vzniká naléhavá potřeba mít je uspořádaná, bezpečně uložená a schopná je okamžitě využít. Bez toho se nikam neposuneme. A právě v tom se projevuje velký rozdíl mezi firmami. Některé jdou hodně dopředu, mnohé stále váhají.
Umělá inteligence je dnes velké téma. Jak ji vnímáte v souvislosti s digitalizací?
AI už není jen teoretická možnost. Dnes se bavíme o tzv. AI agentech, kteří dokážou vykonávat část práce samostatně, autonomně. Ale mají smysl jen tehdy, pokud mají kvalitní data. Pokud data nejsou správně připravená, žádná AI nepomůže.
Já sám jsem si vyzkoušel, že mi AI během chvíle vygenerovala kód, který fungoval téměř bezchybně a ušetřil mi tak hodiny práce. Přesto to nic nemění na tom, že lidská role je nezastupitelná. Kreativita, schopnost vyložit výsledky a také je srozumitelně odprezentovat jsou věci, které umělá inteligence převzít nedokáže.
Zmiňoval jste bezpečnost. Je to podle vás největší problém současné digitalizace?
Ano. Bezpečnost je téma, které spousta firem odsouvá. Často slyšíte: „Mně se to nestane.“ A když se to stane, tak o tom zarytě mlčí. Přitom informace jsou to nejcennější, co firma má. V nich je mnohdy ukryté primární know-how společnosti.
Problém je i v tom, že firmy mají data rozházená na více místech, bez jasného systému a bez pořádného zabezpečení. A dokud se nic nestane, nikdo to neřeší. Jenže útoky si nevybírají. Útočníci vezmou to, co najdou. Viděl jsem příklad malé firmy, kterou dokázali během pár minut zablokovat jen proto, že majitel vyrazil na dovolenou, pustil si notebook na wifi síti hotelu a neměl správně nastavené přístupy. A pak už bylo pozdě.
Je podle vás jednodušší jednat s velkými nebo s menšími firmami?
Každé má své. Velké firmy mají vlastní bezpečnostní týmy a složitou strukturu. Tam se dá spolehnout na profesionalitu, ale je to pomalejší. U menších firem je to často o majiteli nebo řediteli, který rozhoduje rychle. Právě u nich bývá ale největší problém s ochotou investovat. Bezpečnost berou jako něco, co „stojí peníze, ale nic nepřináší“. A to je chyba.
Jak do toho všeho zapadá vzdělávání a mladá generace?
Mladí lidé mají technologie v krvi, umí s nimi pracovat a jsou rychlí. Často jim ale chybí trpělivost opravdu něco odpracovat. Všechno jim připadá jednoduché a chtějí výsledky okamžitě. Realita je jiná. Kreativita, schopnost vysvětlit věci a srozumitelně je prezentovat, to jsou dovednosti, které se musí naučit.
Já se snažím, aby vzdělávání bylo přirozenou součástí práce. Strategie, kterou připravuji pro tým, se mění každého půl roku, někdy i kvartálně. To nás nutí neustále se učit nové věci. Důležité je, aby lidé vnímali vzdělávání jako něco naprosto samozřejmého.
Jak vypadá vaše strategie, když víte, že se podmínky mění prakticky každého půl roku?
Strategii máme, ale je to živý dokument. Svět se mění tak rychle, že si nemůžeme dovolit ji držet pět let beze změny. Směr ale zůstává: být partnerem, který firmám ukazuje, kudy může vést jejich cesta a být na té cestě s nimi. Konica Minolta má vizi do roku 2030 a já ji vnímám jako závazek. Nejde o to, jestli budeme mít přesně tyto produkty nebo jiné. Jde o to, že budeme stát vedle zákazníka jako důvěryhodný partner.
A kdybyste měl na závěr zdůraznit to nejdůležitější?
Bezpečnost a adaptace. Bezpečnost, protože bez ní je všechno ostatní ohrožené. A adaptace, protože svět se mění rychle. Kdo se nepřizpůsobí, ten zůstane stát. A ještě bych dodal jednu věc: nebát se technologií. Nejsou tu proto, aby nás ohrožovaly. Jsou tu proto, aby nám byly nápomocny na naší pracovní i životní cestě. Naučíme-li se je využívat, posune nás to dál – všechny.
Zdroj: Konica Minolta IT Solutions Czech
