Každoročně zastaví nebo omezí výrobu kvůli nenadálé poruše jeřábu až čtvrtina podniků. Průměrné náklady na každou hodinu odstávky dosahují 170 tisíc Kč. 85 % firem nedělá povinný výpočet životnosti a 72 % provozovatelů zdvihací techniky raději staré stroje modernizuje, než kupuje nové. Mnoho dalšího přináší projekt Crane Monitor, který už šest let sleduje trh průmyslových jeřábů a zdvihacích zařízení v ČR.
Unikátní studii provádí výzkumná agentura B-inside pro společnost Konecranes and Demag. „Zajímá nás nejen detailně situace na trhu, ale také identifikace trendů v tomto odvětví. Zdvihací technika představuje zásadní součást mnoha průmyslových oborů, aktuálně je v České republice v provozu asi 25 000 jeřábů různých typů a velikostí,“ vysvětluje Zoltán Gorta, jednatel společnosti Konecranes and Demag.
Servisní smlouva standardem
Každá čtvrtá až pátá firma zastaví či omezí výrobu kvůli náhlé poruše jeřábu. Výroba obvykle stojí v řádu hodin až jednoho dne, výjimkou však nejsou ani odstávky delší než týden. A čas jsou peníze, protože průměrné náklady na jednu hodinu odstávky dosahují 170 tisíc Kč!
Proto se také čím dál více zákazníků rozhoduje pro servisní smlouvu, díky které jsou schopni vyřešit případnou poruchu až o třetinu rychleji, takže v průměru „tratí“ okolo 2 mil. Kč méně. Podíl podniků s obratem nad 100 mil. Kč, které mají uzavřenou servisní smlouvu, se v čase mírně zvyšuje. V roce 2022 to bylo 64 %. Firmy si tak zajišťují rychlý servisní zásah, dostupnost náhradních dílů i kvalifikované odborníky, kteří hlídají dodržování všech legislativních požadavků a termínů prohlídek.
Nejvíce oceňovaná je garance výjezdu k poruše do několika hodin, kterou má sjednanou 76 % firem. Běžná je servisní smlouva u firem s nepřetržitým provozem nebo tam, kde je na chodu jeřábu závislá celá výroba.
S paragrafy na štíru
Pravidelná údržba zdvihací techniky se řídí celou řadou vyhlášek a sledovat veškerou aktuální legislativu je obtížné pro téměř polovinu firem. Správa dokumentace ke zdvihacím zařízením trápí cca třetinu dotázaných. Stejně tak 95 % dotázaných potvrzuje, že je těžké najít kvalitní zaměstnance do údržby.
To vše se zřejmě podepisuje na tom, že 85 % provozovatelů zdvihací techniky nesplňuje například požadavky normy ČSN ISO 12482-1, která stanovuje povinnost provádět výpočet životnosti u všech jeřábů alespoň jednou ročně! Ve firmách se často mylně domnívají, že výpočet životnosti je součástí pravidelných inspekčních prohlídek nebo revizí. Tak tomu ovšem není. Výpočet životnost je záležitostí provozovatele, který se může domluvit například se servisním technikem nebo poskytovatelem servisní smlouvy.
„Mnoho podniků je překvapeno, že jejich relativně nový jeřáb už není provozuschopný. Mezi projektovanou a reálnou životností jeřábu může být velký rozdíl. Proto je nutné životnost pravidelně měřit nebo počítat. S řídící jednotkou se jedná o snadný odečet, u starších zařízení musíme evidovat počet pracovních cyklů a jejich průměrné zatížení,“ vysvětluje Lukáš Rosenberg, manažer servisu Konecranes and Demag.
Alarmující je i fakt, že více než polovina firem, která má ve svém jeřábovém parku i zařízení starší 20 let, neprovedla zvláštní posouzení technického stavu. Dle normy je to nutné v případě, když dojde k naplnění životnosti (tedy, když se jeřáb přibližuje k projektovaným omezujícím podmínkám) nebo nejpozději před dosažením 20 let od data výroby. Velké procento firem tedy provozuje jeřáby, které nesplňují zákonné požadavky, a vystavují se značnému riziku.
Modernizace vs. nový stroj
Zajímavým výstupem průzkumu je modernizace versus nákup nového zařízení. Tuto otázku si klade mnoho podniků a podle průzkumu vítězí první možnost. 72 % provozovatelů zdvihací techniky dává přednost modernizaci starších strojů před nákupem nového.
Aby byla modernizace obhajitelná, neměla by být dražší než 80 % ceny nového jeřábu. Modernizace zdvihacích zařízení se obvykle provádí v okamžiku uplynutí jejich životnosti. Výjimkou však nejsou ani modernizace, které souvisí s jinými potřebami – například zvýšení rychlosti zdvihu či nosnosti, zlepšení ergonomie a pohodlí obsluhy či změna možnosti polohování. Může zde být také potřeba nahradit zastaralé komponenty náročné na údržbu za novější technologii.
S investicemi souvisí další výstup průzkumu, a to, že energetická efektivita strojů má čím dál větší význam. Pro téměř polovinu provozovatelů zdvihací techniky je energetická náročnost strojů důležitá. Prvním důvodem je rostoucí tlak na snižování spotřeby energií s ohledem na životní prostředí. Druhým pak snaha zákazníků posuzovat náklady stroje po celou dobu životnosti.
„Pokud kupujete nový stroj či zařízení, neměla by být rozhodující samotná pořizovací cena, ale celkové náklady stroje za celou dobu jeho životnosti. Energetická náročnost je jedním z parametrů, které se do nich výrazně promítají,“ potvrzuje Otakar Holubec, obchodní ředitel Konecranes and Demag.
