Firma Heli Czech vypsala již podruhé kurz pro získání licence soukromého pilota vrtulníků PPL(H). Jako, v již proběhlém kurzu, podpoří pět nejtalentovanějších frekventantů kurzu, aby po získání soukromé licence mohli nalétat zdarma sto hodin a mohli tak v budoucnu usilovat o vyšší licenci CPL(H). S ní se mohou posléze stát komerčním pilotem, nebo dokonce pilotem letecké záchranky. Ta v současnosti prochází jistou generační „krizí” a nových pilotů s adekvátními zkušenostmi není zrovna příliš…
V neděli 6. listopadu, přesně ve 12:50 jsem se zařadil do kolony vozidel stojících před jednou z bran hradeckého letiště. Ačkoliv jsem už trasu k hangárům společnosti Heli Czech znal z předminulého týdne, kdy jsem s jednatelem firmy, panem Ing. Jiřím Podolským dělal rozhovor, z bezpečnostních důvodů jsem se poslušně do kolony zařadil a po chvilce vyrazil po přistávací ploše. Bylo pošmourné, zcela typicky listopadové počasí, které příliš představě létání nenahrávalo.
Po pár stovkách metrů konvoj, vedený panem Podolským juniorem, zaparkoval u HQ Heli Czech a přesunuli jsme se do přízemní místnosti, kde již bylo vše připraveno pro prezentaci výcvikového programu. Potenciálních studentů bylo osm, někteří byli doprovázeni partnerkami, jeden maminkou. Šéf školy nejdříve rekapituloval uplynulý kurz: Z deseti jeden student odpadl ze zdravotních důvodů, nicméně všichni ostatní od loňského prosince do konce letošního dubna kurz úspěšně prošli a ti nejúspěšnější, kteří byli vybráni pro další bonusový pilotní výcvik, zdarma již nalétali přes 80 letových hodin.
Podrobně zájemcům vysvětlil, jaké jsou prerekvizity (například doporučené osvědčení zdravotní způsobilosti 1. třídy Ústavu leteckého zdravotnictví), z jakých položek se cena kurzu skládá a jak výcvik probíhá z hlediska časového harmonogramu. Informoval budoucí piloty i o formě hodnocení a závěrečných zkoušek. Pilotní výcvik bude probíhat primárně na vrtulnících Robinson R22 Beta II.
Po bloku oficiálních informacích k zájemcům promluvil jeden z přítomných pilotů, který se podělil o své dlouholeté zkušenosti. Doporučil všem zvážit sváé rozhodnutí opravdu poctivě a vážně a přidal mnoho postřehů a tipů ze života pilota. „To rozhodnutí začít s výcvikem teď není špatné. V civilních záchrankách je velmi vysoký průměrný věk, takže tam je předpoklad, že se místa uvolní a práce pro vás by tedy být měla. Je reálné, abyste za dva až tři roky nalétali ty hodiny, které jsou potřeba pro CPL a ucházeli se o místo u záchranky. Armáda také stále ještě bere, i když ta místa nejsou příliš inzerována.”
Po zodpovězení všech dotazů jsme se přesunuli tam, kam jsem se, coby zvědavý novinář, těšil nejvíce: do hangárů. Zde jsme si všichni prohlédli firemní flotilu od nejmenších Robinsonů 22, až k impozantní bitevní helikoptéře AH-1S COBRA. Tu pan Podolský junior familiérně a něžně nazval „Ta naše zubatá” a opravdu: malby zubů na předku této ikonické helikoptéry si nebylo možné nevšimnout. Všichni zájemci si mohli doslova prolézt kokpity výcvikových strojů a bylo jasné, že v jednu chvíli padne otázka: „Kolik je vlastně váhový limit na sedadlo?” Inu: 109 kg byla odpověď. Ani jako řidič vozidla silniční dopravy nepatřím k nejlepším a tímto zjištěním byla moje 120 kilogramová maličkost diskvalifikována již definitivně. Myslím, že tím české letectví nepřichází o nic a nezbývá mi, než budoucím studentům pilotního kurzu popřát hodně štěstí, šťastné vzlety i přistání bez pádů a těm pěti nejlepším, kteří budou obdarováni stovkou letových hodin zdarma, pak přeju ať se jim sen o létání s leteckou záchrankou splní. Sny se přece mají plnit, žijeme jen jednou…
