Francouzská skupina Saint-Gobain vyrábějící stavební materiály, objednala pro zaměstnance svého skladu v alpském městě Chambéry, kteří souhlasili s tím, že tuto zimu ztlumí topení, teplé kabáty a rukavice. Aby se snížila spotřeba plynu, budou se teploty na pracovišti blížit 8 °C namísto obvyklých 15 °C. Ztlumení termostatu není pro mnoho evropských průmyslových podniků pouhou úsporou nákladů. S cenami energií, které po ruské invazi na Ukrajinu vylétly na nebývale vysokou úroveň, se z toho stala otázka přežití.
Evropské průmyslové podniky se navenek tváří statečně – mluví o opatřeních na úsporu energie a o dalších nákladech, které se jim daří snižovat. Zatímco některé se obrací na uhlí a další fosilní paliva, aby přečkaly zimu, jiné optimisticky hovoří o zelené revoluci, kterou krize podněcuje.
Existují však již důkazy, že velké společnosti kvůli nedostatku energie omezují výrobu v některých odvětvích, a to ještě před začátkem zimy. A manažeři firem od chemického průmyslu přes hnojiva až po keramiku varují, že riskují trvalou ztrátu podílu na trhu a že by mohli být nuceni přesunout část své výroby do těch částí světa, které mohou nabídnout levnější a spolehlivější energii.
Průmyslové podniky hledají různé cesty ke snížení nákladů na energie
Podniky se předhánějí ve snižování spotřeby, aby snížily ochromující náklady na účty za energie a připravily se na nedostatek plynu v zimě, pokud by vlády zavedly přídělový systém. Mnohé nacházejí důmyslné způsoby, jak snížit její spotřebu. Francouzská automobilka Renault například zkracuje dobu, po kterou udržuje lak v horkém stavu, což je proces, který představuje až 40 % její spotřeby plynu. Tyto inovace slibují, že v budoucnu budou továrny a procesy efektivnější. Nejdříve však tyto podniky musí přečkat zimu.
Ti, kteří tak mohly učinit, zvýšili ceny. Kolínská chemická společnost Lanxess, která vyrábí chemikálie a účinné látky pro farmaceutický trh, zvýšila základní ceny až o 35 procent. Valeo, francouzský dodavatel pro automobilový průmysl, požádal továrny, aby snížily spotřebu energie o 20 %, a to pomocí opatření, jako je zastavení výroby o víkendu a snížení teploty během týdne. Belgická chemická společnost Solvay pak uvedla, že organizuje provoz svých továren tak, aby spotřebovávaly o 30 % méně plynu a využívaly alternativní zdroje energie a mobilní agregáty na naftu.
Plyn je pro evropské průmyslové podniky nejdůležitějším zdrojem energie – v Evropě se podílí na jeho spotřebě přibližně z 27-28 %. Zásadním způsobem se však podílí na výrobě elektřiny a také vytápění.
Vyřadit plyn z mnoha průmyslových procesů není tak snadné. Zhruba 60 % spotřeby průmyslových plynů se využívá při vysokoteplotních procesech nad 500 ° C, jako je výroba skla, cementu nebo keramiky.
Z tohoto důvodu se některé společnosti vracejí k fosilním palivům. Německá farmaceutická a biotechnologická společnost Bayer v roce 2019 oznámila, že plánuje zcela přejít na obnovitelné zdroje energie. Nyní však znovu uvažuje o využití uhlí, pokud by nebyla za současných cen plynu schopná pokrýt potřeby tepla pro výrobu.
Automobilka Volkswagen navzdory svému úsilí o dekarbonizaci provozuje po následující dvě zimy elektrárny ve Wolfsburgu, svém největším závodě, na uhlí, místo aby přešla na plyn, jak plánovala. Dokonce i pro průmyslové procesy využívajících nižších teplot je v současné době neobvykle málo alternativ. Letní sucho vyčerpalo kapacitu vodních elektráren, zatímco stárnoucí francouzské jaderné reaktory nejsou schopny pokrýt poptávku kvůli vleklým odstávkám a problémům s údržbou.
Cestou může být i omezení výroby
Některá průmyslová odvětví, která čelí ochromujícím cenám energií a zmírňující se spotřebitelské poptávce, se tedy rozhodla, že nejlepším způsobem, jak se s tím vyrovnat, je jednoduše omezit výrobu. Rozsáhlé odstávky však vyvolávají obavy, aby energetická krize neotevřela dveře konkurentům z regionů s nižšími náklady na energii. Snížení nebo zastavení vývozu, i když dočasné, hrozí trvalou ztrátou podílu na trhu. V některých odvětvích jsou pak odstávky nemyslitelné. Například potenciál pro snížení spotřeby energie ve sklárnách omezený, protože pece musí stále hořet, aby sklo neztuhlo. Nemůžete jednoduše snížit spotřebu plynu ve sklárně o 30 procent, protože by to znamenalo, že byste ji museli zavřít a následně byste potřebovali šest měsíců až rok, abyste ji mohli znovu spustit.
Některé společnosti ve snaze neustoupit konkurentům využívají své levnější závody mimo Evropu. Odborníci však varují, že čím déle jsou společnosti nuceny přesouvat výrobu z Evropy, tím více roste riziko, že se část produkce již nikdy nevrátí. Tony Honoré z Oxfordského institutu pro energetická studia říká, že se to stalo již dříve. „Když byly evropské ceny plynu v letech 2010 až 2014 na relativně vysoké úrovni, viděli jsme přesun do regionů s nižšími cenami – například na Blízký východ, do severní Afriky a USA,“ říká. „Jakmile jsou jednou učiněna investiční rozhodnutí, je těžké žádat společnosti, aby se vrátily,“ doplňuje Matthias Berninger, vedoucí pracovník společnosti Bayer. „Pokud bychom investovali do nového závodu, mělo by to pro společnost důsledky na desítky let.“
Mezi prvními oběťmi energetické krize by mohli být výrobci komodit s nižší marží, kteří jsou hladoví po plynu, jako je průmysl hnojiv. Hrozba je obzvláště akutní ve střední a východní Evropě, kde je mnoho zemí silně závislých na ruském plynu. Jen v Polsku vyrobí 6 milionů tun hnojiv z celkových 45 milionů tun evropské produkce ročně. Všech pět jeho továren je v nečinnosti. Další 3 miliony tun kapacity jsou mimo provoz v Maďarsku, Rumunsku a Chorvatsku. Ve východní Evropě již bylo odstaveno 20 % evropských kapacit.
Trvalý dopad odstávek v celé Evropě bude znám až za mnoho měsíců. Ale již nyní snižování výroby chemikálií, oceli a dalších kritických, základních výrobků znepokojuje ty, kteří se nacházejí dále v hodnotovém řetězci.
V Německu tiká časovaná bomba
Společnosti jako Volvo a Bayer začaly vytvářet zásoby dílů a materiálů pro případ, že by se dodavatelé dostali do problémů. Budoucnost evropského chemického průmyslu závislého na plynu – a zejména závodu BASF v Ludwigshafenu, největšího integrovaného chemického závodu na světě – některé průmyslníky hluboce znepokojuje. Ludwigshafen je klíčovým dodavatelem pro výrobce všeho možného od automobilů po zubní pasty a je motorem německého chemického průmyslu. Pokud by se německý chemický průmysl zhroutil, o tři týdny později by měl problém každý dodavatelský řetězec v Evropě.
Dominantní postavení Německa v dodavatelském řetězci s průmyslovými giganty, jako je BASF, znamená, že i společnosti se sídlem jinde jsou vystaveny vyhlídkám na příděly plynu v zemi na západ od našich hranic. Pokud zkrátka Německo nebude schopné dodávat, bude to mít vlnový efekt v celé Evropě. Německé společnosti, které se na prodané průmyslové výrobě bloku podílejí 27 procenty, jsou v první linii. Na začátku letošního roku pocházelo více než 50 % německého dovozu plynu z Ruska a průmysl se na poptávce podílí o něco více než třetinou.
Německá vláda nedávno představila podpůrný balíček ve výši 200 miliard eur, který má kompenzovat vysoké náklady na energie pro domácnosti a podniky. Němečtí výrobci, jako je například ocelářská společnost Thyssenkrupp, však nevylučují, že v případě pokračování krize budou muset přijmout drastická opatření.
Skupina již přesunula výrobu ze dvou svých závodů do svého stěžejního závodu v Duisburgu, který funguje na vlastní energetické síti a je méně závislý na zemním plynu. Společnost uvádí, že je rovněž připravena uzavřít jednotlivé závody, pokud budou účty za energii i nadále růst.
Jiné země sice nemají takovou průmyslovou sílu jako Německo, ale jejich ekonomiky – a zaměstnanost – jsou na výrobě závislé ještě více. OECD odhaduje, že nejvyšší podíl zaměstnanosti ve zranitelných odvětvích náročných na plyn mají Polsko, Česká republika, Slovensko, Rakousko a Slovinsko, Švédsko, Finsko a severní Itálie.
Všechny tyto země se snaží nabídnout podporu svému průmyslu a občanům, protože počasí je stále chladnější a poptávka po energii roste. Mnohé společnosti se však již dívají za hranice této zimy a předpovídají ještě náročnější podmínky. Celoevropské řešení aktuálního akutního problému se však stále hledá.
Může současná krize přinést i něco pozitivního?
Jsou však i tací, kteří věří, že výsledkem krize bude silnější a ekologičtější průmyslová základna. Společnosti jako Saint-Gobain, Solvay a Smurfit Kappa urychlují plány na přechod na zelenou energetiku, které byly připraveny ještě před ruskou invazí. Například společnosti Smurfit Kappa vynakládá třikrát více prostředků, než by vynaložila podle předchozích plánů.
