Ačkoliv české země znamenaly v rámci C.K. monarchie průmyslové srdce celé říše, zejména co se týká strojírenství, rakousko-uherská železniční doprava přes šedesát let nevyužívala žádných lokomotiv postavených na našem území. S příchodem dvacátého století se to ale změnilo a na svět přišla první českomoravská lokomotiva s typovým označením 97, lidově přezdívaná Kafemlejnek, Nazdárek, případně Matylda.
Tuto naši první parní lokomotivu postavili v závodě Českomoravské továrny na stroje a 28. dubna 1900 předali do provozu Rakouským státním drahám. Oddělení stavby lokomotiv vzniklo v roce 1899 a továrna v té době vyráběla stroje unifikované konstrukce v licenci Gölsdorf. Šlo o tříspřežní tendrovou lokomotivu s maximální rychlostí 40 km/h, s dvěmi parními válci, indikovaným výkonem 230 kW o váze 30,6 tun.
Po roce 1918 se typové označení změnilo na řadu 310 a tyto lokomotivy ovládly československou železniční síť. Ačkoliv většině asi název Českomoravská továrna na stroje příliš neříká, byla tato firma jednou z několika, z nichž fůzováním vznikla v průběhu dvacátého století mnohem známější ČKD (Českomoravská-Kolben-Daněk).
Do začátku století se na našem území sice používaly vagony konstruované zde, nicméně výroba lokomotiv zde neprobíhala. O tom, za jaký úspěch bylo předání první tuzemské parní lokomotivy považováno, svědčí fakt, že „Správní rada závodu věnovala 11.000 korun k rozdělení mezi veškeré dělnictvo, při čemž ovšem brán zřetel na dovednost a píli, i na dobu zaměstnání při jednotlivci. Další obnos 20.000 korun určen byl již před tím; a sice usnesením valné hromady ze dne 23. dubna na účet podpor dělníků ku práci neschopných, jich vdov a sirotků.
Ředitel p. Mařík zmínil se v proslovu svém i o veteránech dělnictva, kteří po 25 i více let nepřetržitě v závodě působí. Po té promluvil za dělnictvo p. Havlena vřelými slovy, z nichž zjevna jest potěšitelná shoda mezi závodem a dělnictvem.” Tak psal tehdejší tisk.
Spolehlivost těchto lokomotiv byla natolik vysoká, že státní dráhy další zakázky rozšířily na úkor dosavadních výrobců. Lokomotivy přeznačené na řadu 310 pak převzaly po roce 1918 tehdejší Československé státní dráhy v počtu 133 kusů. Poslední Kafemlejnek byl v provozu až do roku 1968, ale do této chvíle ještě existuje několik kusů, dokonce, v provozuschopném stavu, což je po 123 letech pozoruhodné. Tato lokomotiva byla právem ve své době považována za důkaz kvality strojírenského průmyslu na území českých zemí.
