Proč dnes český a slovenský průmysl často netuší, kolik ho stojí výpadek stroje? Jak firmy plánují investice, když neznají vytíženost svého strojového parku? A proč i špičková technologie selže, když chybí zaučený operátor? Odpovědi na tyto otázky přináší aktuální průzkum společnosti Mazak, který má ambici stát se každoroční tradicí. Výsledky průzkumu nám představil Petr Šimáček, Branch Manager společnosti YAMAZAKI MAZAK CENTRAL EUROPE s.r.o.
„Technici mají tendenci rychle přecházet k řešením. Tohle funguje, tamto nefunguje. Ale často ve skutečnosti nevíme, proč věci fungují právě tak, jak fungují. Cílem našeho výzkumu bylo tedy opravdu porozumět trhu. Nestačilo nám jen diskutovat se zákazníky u kávy, chtěli jsme systematicky sbírat data. Potřebovali jsme pevný základ pro kvalifikovaná rozhodnutí, a to nejen pro Mazak, ale i pro celý obor. Výzkum proto chápeme jako dlouhodobý projekt, který chceme každoročně opakovat a dále rozšiřovat,“ doplňuje Šimáček.
Metodika a struktura vzorku
Oslovili jsme 309 náhodně vybraných firem. Nešlo pouze o zákazníky Mazaku, ale o skutečně reprezentativní vzorek českého a slovenského trhu. Mluvili jsme s rozhodujícími osobami: technickými řediteli, majiteli firem, lidmi, kteří přímo ovlivňují provoz a investice. Snažili jsme se vyhnout tomu, aby výzkum zkreslil segment automotive, který je pro Mazak sice důležitý, ale nikoliv dominantní.
Zastoupení bylo rozděleno podle velikosti firem: 82 % tvořily malé a střední podniky, 18 % podniky větší.
Vzorek zahrnoval 79 % firem z Česka a 21 % ze Slovenska.
Charakter výroby a technická vyspělost
Zaměřili jsme se i na typ výroby. Sedm procent respondentů bylo z oblasti velkosériové produkce, 20 % z kombinované výroby a zbytek spadal do kusové a opakovatelné výroby. Významná část firem vyrábí složitější produkty, což odpovídá i pozici Mazaku na trhu, kde se specializujeme na sofistikovaná řešení. Potvrdil se i trend rostoucí poptávky po pětiosém a multifunkčním obrábění, což koresponduje s vývojem napříč evropským trhem.
Strojový park a roztříštěnost značek
Menší podniky mají průměrně 8 až 10 strojů, větší kolem 23. Překvapivým zjištěním bylo, jak silně je trh fragmentovaný. V mnoha firmách se vyskytuje čtyři až šest různých značek obráběcích strojů. Sami tomu říkáme zoologická zahrada. V praxi to znamená, že každý stroj má jiné ovládání, jiné rozhraní a jiné návyky obsluhy. Výsledkem je nižší flexibilita. Pokud například jeden operátor onemocní, jeho zastupitel se často obtížně přeučuje na jinou značku, nebo to vůbec nejde.
Tato roztříštěnost často pramení z historického vývoje. Firmy nakupovaly stroje podle momentální nabídky, dotačních možností nebo specifických požadavků zakázek. Dnes se ale ukazuje, že technická různorodost v rámci jedné dílny může být významnou překážkou při zvyšování efektivity a provozní pružnosti.
Servis a údržba
Zhruba polovina firem spoléhá na dodavatele strojů, druhá polovina si údržbu řeší interně, ať už s pomocí místních servisů, známých nebo svépomocí. Platí to hlavně pro menší podniky, kde se údržba řeší operativně, často až ve chvíli, kdy nastane problém.
Smluvní servis má aktuálně pouze 28 % firem, většinou přímo s výrobcem nebo oficiálním dodavatelem stroje. Externí servisní partneři bez vazby na výrobce se využívají spíše výjimečně. Smluvní servis je výrazně častější u větších podniků a v provozech, kde jsou nasazeny kritické technologie, jejichž výpadek může znamenat ztrátu celé zakázky. Výraznější podíl najdeme i na Slovensku, kde má servisní smlouvu uzavřeno 35 % firem.
Dobře nastavená servisní smlouva přináší rychlou reakci, dostupné náhradní díly a předvídatelné náklady. V krizové chvíli často rozhoduje o tom, jestli výroba stojí hodiny, nebo celé dny a kolik vás to bude stát.
Že nejde o hypotetický problém, potvrzuje i realita. 37 % firem uvedlo, že v poslední době čekalo na náhradní díl déle než jeden měsíc. Ačkoliv většina podniků zároveň deklaruje, že je pro ně servis zásadní, ve skutečnosti na něj často nejsou připraveny ani smluvně, ani procesně. Dochází tak k paradoxu: „Servis považujeme za důležitý, ale neinvestujeme do něj systémově.“ Přitom právě servisní zajištění je jedním z rozhodujících faktorů při nákupu nového stroje, jak ukazuje i průzkum:
- 84 % firem považuje lokální servis a rychlou dostupnost náhradních dílů za zcela zásadní nebo velmi důležitý faktor při rozhodování o pořízení stroje.
- 62 % dotázaných zároveň uvedlo, že stejně vysoký důraz kladou na lokální technologickou podporu po celou dobu životnosti stroje – tedy pomoc s programováním, seřizováním nebo školením obsluhy.
Jinými slovy: technické parametry dnes nejsou všechno. Zákazníci stále častěji uvažují nad tím, kdo jim pomůže, až se něco pokazí a jak rychle. Ti, kdo si to spočítali, už ví, že právě tyto „měkké“ faktory rozhodují o tom, jestli výroba běží, nebo stojí.
Produktivita a využití strojů
Jedním z nejpřekvapivějších zjištění průzkumu bylo, že téměř polovina firem vůbec neměří vytíženost svých strojů. A i tam, kde se měření provádí, převládá ruční zapisování nebo hrubý odhad obsluhy – přístup typu „Jarda to psal na papír, tak to asi sedí“.
Ve výsledku tak většina podniků neví, kolik jim stroje skutečně vydělávají, kdy naplno pracují, kdy jsou vytížené nebo kdy zbytečně stojí. V době, kdy se v celém průmyslu mluví o zvyšování produktivity, je to alarmující signál.
Nedostatek přesných dat se promítá i do oblasti poruch a odstávek. Šest z deseti firem uvedlo, že v posledním roce zažily odstávku stroje kvůli poruše nebo kolizi. V průměru tak přišly o 100 hodin provozu ročně, což odpovídá více než 12 celým směnám. Přesto jen 47 % firem má skutečně vyčísleno, kolik je jedna hodina odstávky stojí.
Tzv. „hodina ticha“ – tedy jedna hodina výpadku stroje – stojí firmy v průměru 1 570 Kč / 63 EUR. Částky se však liší podle konkrétního provozu, a to od 500 až po 7 000 Kč (20 až 280 EUR). A přestože se firmy při výpočtu většinou drží strojní hodiny, skutečné náklady jsou často mnohem vyšší. Zahrnují ztracený čas, platy, přetížení jiných úseků nebo riziko zpoždění dodávek.
Co stojí jedna hodina nečinnosti?
CNC STROJ: 1 570 KČ / 63 EUR
Znalost těchto čísel se výrazně liší podle velikosti firmy a technické vyspělosti. Jen 45 % menších firem ví, kolik je hodina odstávky stojí, zatímco u větších podniků je to 57 %. Nejnižší povědomí mají firmy s malým strojovým parkem. Jen 33 % podniků s maximálně pěti stroji má náklady spočítané. U firem s 11 a více stroji je to již 59 %. V Česku má tyto náklady spočítané 48 % firem, na Slovensku mírně více – 51 %.
Bez pravidelného měření a vyhodnocování strojového času je extrémně těžké rozhodovat o investicích, plánovat kapacity, zavádět zálohování nebo optimalizovat pracovní rozvrhy. Chybí data a bez dat chybí kontrola. Přitom řešení existují: od jednoduchých evidenčních systémů až po pokročilý monitoring v reálném čase.
Lidský faktor a poruchy
38 % poruch a odstávek způsobují lidé. Ačkoliv to může znít tvrdě, většinou to není vina konkrétního člověka, ale systému. Firmy nemají sjednocené prostředí, operátoři se musí přeučovat mezi různými stroji, a často prostě chybí čas na pořádné zaučení.
„Když Jarda onemocní, Karel to nepřevezme, protože to neumí, a třetí už se na to radši vůbec nedívá.“
Na jednu firmu v průměru připadá 100 hodin ztrátového času ročně – čistě kvůli lidským chybám. Pokud k tomu připočteme výpadky kvůli náhradním dílům nebo nevhodně nastavené údržbě, dostáváme se na výrazné číslo.
Zastavení výroby a skutečné náklady
Když jsme se ptali, kolik stojí firmu hodinová odstávka, většina odpovědí kopírovala cenu strojní hodiny. Kolem 63 eur. Jenže to je jen část reality. Odstávka totiž znamená i nutnost dohnat výrobu, přesunout kapacitu jinam, někdy i ztrátu zakázky nebo zákazníka. Reálné náklady jsou vyšší. Jen si to firmy většinou nespočítají.
Investiční nálada
Přes mediální pesimismus nás výstupy výzkumu potěšily. 27 % firem říká, že letos investuje víc než loni, 50 % očekává podobnou úroveň a jen 20 % investice omezí. Je vidět, že průmysl se nevzdává. Naopak se snaží reagovat na změny a pokračovat dál.
Mnoho podniků chystá menší, ale cílené investice, například do nástrojového hospodářství, nového softwaru nebo zvýšení kvalifikace lidí. Jsou to reálné kroky k vyšší efektivitě. Výroba se zkrátka mění a ten, kdo chce zůstat konkurenceschopný, se musí přizpůsobit.
Realizátor
Za realizaci výzkumu děkujeme agentuře B-inside, která se dlouhodobě specializuje na B2B segment a díky svému zkušenému týmu dokáže zprostředkovat data, která mají skutečný dopad na průmyslovou praxi. Jejich schopnost oslovit i náročné a specifické cílové skupiny výrazně přispěla k hodnotě tohoto projektu. Vážíme si jejich profesionality, exaktního přístupu a schopnosti spojit výzkum s reálnými potřebami firem.
„Chtěli jsme získat hlubší vhled do reality obrábění, nejen z rozhovorů u kávy, ale na základě dat,“ říká Petr Šimáček ze společnosti Mazak.
Zdroj: redakce
