Vzhledem k tomu, že Německo je největším obchodním partnerem Česka a řada tuzemských firem funguje jako součást dodavatelských řetězců, zejména v automobilovém a strojírenském průmyslu, je dopad na Českou republiku zcela zásadní.
Když německé podniky omezují výrobu, investice nebo zaměstnanost, projeví se to se zpožděním i v českých firmách.
Podle analýzy poradenské firmy EY zaniklo v německém průmyslu v roce 2025 více než 120 000 pracovních míst, tedy téměř dvakrát více než o rok dříve. To způsobilo i citelný pokles průmyslových tržeb a vyvolalo prudké snížení důvěry podniků v budoucí vývoj. „Německý průmysl je v hluboké krizi,“ potvrdil analytik Jan Brorhilker.
120k
Zaniklá místa v DE (2025)
60 %
Firem hledá techniky
1/3
Exportu do Německa
Podle informací agentury Reuters očekávají německé podnikatelské svazy v důsledku vleklé hospodářské krize další škrty a tlak na zaměstnanost.
Německý průmysl se v posledních letech potýká s kombinací vysokých cen energií, slabší globální poptávky, regulatorního zatížení a nákladné transformace směrem k dekarbonizaci a digitalizaci.
S rostoucí nejistotou se zaměstnavatelé v Německu stále více obávají o budoucnost. Průzkumy mezi podnikatelskými svazy jasně ukazují, že většina firem očekává další snižování počtu zaměstnanců i v roce 2026, zatímco jen malé procento plánuje jejich navyšování.
Podle něj se ale Česko musí ze závislosti na Německu dlouhodobě vymanit. V tuhle chvíli do Spolkové republiky putuje více než třetina českého vývozu.
„Český pracovní trh prochází hlubší proměnou, než si mnozí připouštějí. Nejde jen o nedostatek lidí nebo tlak na mzdy. Sledujeme strukturální transformaci, mění se očekávání zaměstnanců, zrychluje digitalizace, firmy hledají větší flexibilitu a zároveň roste tlak na výkon i specializaci,“ upřesňuje situaci Markéta Tesařová, personální ředitelka a prokuristka společnosti JPF.
Automobilový sektor jako lakmusový papírek
Automobilový průmysl, podstatný jak pro Německo, tak pro Česko, je pod mimořádným tlakem. Provedené průzkumy mezi německými automobilkami odhalují, že významná část firem plánuje omezovat investice a zvažuje přesun části výroby mimo Evropu.
To může mít dominový efekt v celém dodavatelském řetězci, od výrobců komponent po subdodavatele strojírenských technologií. Navíc experti již delší dobu upozorňují, že oslabení německé ekonomiky se do naší země přelévá právě přes subdodavatelské vazby.
Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar v médiích opakovaně varoval, že problémy německého hospodářství mohou české firmy zasáhnout velmi citelně a ohrozit tisíce pracovních míst. Analytici se shodují, že i když česká ekonomika letos stále vykazuje růst, je zranitelnější vůči externímu tlaku.
„Kombinace protekcionistických opatření v podobě cel, strukturálně slabší poptávky v Číně a postupné ztráty konkurenceschopnosti v oblasti energií vedla k trvalému zhoršení výhledu německého průmyslu, který byl po desetiletí postaven na exportní výkonnosti, levných energiích a silné pozici na čínském trhu.“
„Ochlazení čínské ekonomiky a snaha Pekingu o větší soběstačnost snižují odbyt pro německé automobilky, strojírenství i chemický sektor, zatímco cla a rostoucí geopolitické napětí komplikují globální obchodní model, na němž Německo dlouhodobě profitovalo.“
„Současně se naplno projevil problém vysokých cen energií, které po energetické krizi zůstávají v Evropě výrazně nad úrovní USA či Asie, což oslabuje investiční atraktivitu země. Negativní roli hraje také systém emisních povolenek ETS1, jehož náklady se promítají do cen elektřiny a dále zatěžují energeticky náročný průmysl.“
„Teprve nyní začínají evropští lídři jako Emmanuel Macron či Friedrich Merz otevřeněji diskutovat o potřebě úprav a o ochraně průmyslové konkurenceschopnosti. K tomu se přidávají strukturální problémy domácí ekonomiky včetně nezvládnuté migrační politiky…“ — Kryštof Míšek, hlavní analytik Agros Capital
Nízký růst poptávky v Německu se totiž promítá do snížení zakázek, posunu investičních plánů, ale i do tlaku na ceny a marže dodavatelů.
„Je potřeba, abychom se více postavili na vlastní nohy a diverzifikovali český export. Abychom nebyli na jednom partnerovi tak závislí jako teď na Německu. Což samozřejmě znamená, že musíme změnit i náš model. Nemůžeme být jen subdodavateli jiné ekonomiky. Musíme být finalisté. Mít vlastní hotové výrobky a služby, které můžeme vyvážet,“ dodává Špicar.
Propouštění ano, ale selektivní
Je patrné, že zpomalení výroby a omezování stavů už ovlivňuje i český trh práce. Ekonomové však upozorňují, že růst nezaměstnanosti je spojen především se snižováním počtu zaměstnanců ve výrobnách, které ztrácejí konkurenceschopnost.
„U našich klientů, jako jsou Brose, Mubea, Siemens Energy nebo Foxconn, vidíme stejný vzorec. Škrtají se role, které nepřinášejí přímou hodnotu výrobě. Zároveň firmy zoufale hledají techniky údržby, CNC operátory a specialisty na automatizaci.“
„Pokud chybí dva důležití lidé na lince v hodnotě 200 milionů korun, výkon může klesnout o deset až patnáct procent. To jsou milionové ztráty měsíčně. Problém tedy není nedostatek práce, ale nedostatek lidí, kteří drží výrobu v chodu.“
Podle něj nejsou škrty plošné, ale spíše cílené. Firmy mění strukturu týmů a zaměřují se na nepostradatelné technické role. Pokud by ve výrobní firmě chybělo pět CNC operátorů, může kapacita klesnout o osm až dvanáct procent.
To mění i dynamiku trhu práce v Česku. Zatímco některé pozice mizí, jiné, hlavně technické, zůstávají chronicky nedostatkové. Debata se totiž přesouvá od toho, kolik pracovních míst zanikne, k otázce, jaká jiná místa budou potřeba v budoucnu.
Paradox: Propouštění a zároveň nedostatek lidí
Překvapivým faktem současné situace je, že i přes propouštění v některých segmentech zůstává v českém průmyslu dlouhodobý deficit pracovníků. Podle průzkumů uvádí téměř 60 % výrobních firem, že nemají dostatek kvalifikovaných zaměstnanců.
Nejčastěji chybějí kvalifikovaní technici a specialisté ve výrobě, pracovníci údržby, servisní technici, konstruktéři, technologové, operátoři CNC a další odborné dělnické profese. Dlouhodobým problémem je také demografický vývoj.
Každoročně odchází do důchodu více lidí, než kolik jich vstupuje na trh práce, což může vést k úbytku desítek tisíc pracovníků ročně. Struktura pracovních míst se proto mění. Ubývá rutinní práce, ale roste poptávka po kvalifikovaných profesích.
Největší riziko? Zpomalení výroby
Evropský průmysl podle něj neprochází kolapsem, ale transformací. Pozice s nízkou přidanou hodnotou mizí, zatímco role spojené s technologií, údržbou a digitalizací jsou ještě významnější než dřív.
Nejde o to, kolik míst zanikne, ale jaká vzniknou
Z popsaných skutečností vyplývá, že propouštění v Německu má na český průmysl reálný dopad, především kvůli silnému propojení výrobních řetězců. Zároveň však nejde o jednoduchý scénář „méně práce rovná se méně zaměstnanců“.
Průmysl se neustále proměňuje. Některé pozice zanikají, jiné, zejména ty technické, kvalifikované a spojené s automatizací, zůstávají dlouhodobě nedostatkové. Budoucnost českého průmyslu tak nebude záviset jen na vývoji v Německu, ale především na schopnosti firem investovat a modernizovat.
