Ve dvacátých a třicátých letech minulého století patřilo tehdejší Československo mezi světovou výrobní a technologickou špičku. A mohlo by jí opět být. Jak zformulovat vizi proměny české ekonomiky, aby byla úspěšná i v 21. století a v měnícím se geopolitickém kontextu? I to je jedním z hlavních letošních témat na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně.
Status průmyslové velmoci zabrzdily druhá světová válka následující komunistickým režimem a zpět do vyspělého světa jsme bohužel vstoupili až po roce 1989. První ekonomická transformace byla založená na výhodné geografické poloze, levné a zároveň kvalifikované pracovní síle a ve své době dostatečné infrastruktuře.
Česká republika = montovna?
Transformační model devadesátých let je dnes však už vyčerpaný. Podle víceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara nám dnes zbyla už jen ona výhodná poloha. Za posledních 25 let klesly odpracované hodiny v průmyslu, zemědělství a stavebnictví o čtvrtinu. Česká republika má navíc v Evropě čtvrtý nejnižší podíl přidané hodnoty na celkové produkci. Hůře než my jsou na tom jen na Slovensku, Maltě a Lucembursku. Tyto údaje jsou více než alarmující.
„Chci žít v zemi, která vzkvétá a není jen montovnou,“ těmito slovy Leon Jakimič, zakladatel společnosti Lasvit, vystihuje pocity řady českých podnikatelů. S označením montovna Evropy, jak se nám přezdívá, se odmítá smířit i generální ředitel ČEZU Daniel Beneš. „Chceme, aby se Česká republika vrátila tam, kam patří – mezi špičku světových ekonomik, které staví zejména na svém vzdělanostním kapitálu.“
Postavme ekonomiku zpět na nohy
Ekonom a bývalý guvernér ČNB Mojmír Hampl vydal v roce 2019 knihu „Pro Čechy je nebe nízko“, kde analyzuje českou duši a vysvětluje, proč máme někdy zbytečně nízké ambice a proč nám chybí odvaha. Jako národ jsme usnuli na vavřínech, přitom máme obrovský potenciál a můžeme se vyšvihnout se zpět na výsluní. Podtitul knihy zní „Pojďme chtít víc!“ a nezbývá než s tím souhlasit.
„Tento stát potřebuje nejen odvážné podnikatele a lidi, který stát posunují, ale zejména odvážné politiky, kteří se nebojí tato témata vyzdvihnout, a i za cenu potu a krve je tlačit dopředu.“ Martin Wichterle, Wikov
Je načase otevřít diskusi k tomu, jak bude vypadat ekonomika, průmysl a celkově hospodaření v České republice aneb, jak uvádí majitel Prusa Research Josef Průša, „Je čas do toho pořádně šlápnout.“ Proto se významné osobnosti z řad byznysu spojily a vyzývají k druhé ekonomické transformaci. Cílem je navrátit České republice postavení respektované a prosperující země a přispět ke vzniku společnosti, která je postavena na ekonomice šetrné k životnímu prostředí s vysokou přidanou hodnotou a schopná úspěšně soutěžit s nejvyspělejšími státy světa. Jako tři základní pilíře definovala tato nezávislá iniciativa českou značku, otevřenost a udržitelnost.
ZÁKLADNÍ PILÍŘE DRUHÉ EKONOMICKÉ TRANSFORMACE
Česká značka
Ekonomika opírající se o firmy, které bez ohledu na původ vlastníka v ČR nejen vyrábějí, ale i vyvíjejí a prodávají.
Ekonomika postavená na technologicky vyspělých firmách, které z ČR řídí své kapitálové toky a doma je také reinvestují.
Otevřená společnost
ČR jako svobodná, moderní a bezpečná země, která je nedílnou součástí Evropy, jako země, kde podnikavost a kreativita jsou základem trvalého bohatství národa.
Stát poskytující efektivní a transparentní podporu svým občanům a firmám na jejich cestě k prosperitě.
Udržitelnost
Společnost a ekonomika, jež staví na udržitelných základech, nikoliv na levné práci či práci na úkor devastace životního prostředí.
Green Deal je impulsem k akceleraci změn a modernizaci země a vzdělávací systém dobře připravuje na nové výzvy světa.
Má ale český průmysl vůbec šanci dohnat evropskou či světovou úroveň z hlediska technologie výroby a dostupnosti výrobních systémů? Máme dost firem, které mohou reprezentovat českou značku? Jak odvážně by si měly firmy nastavovat své plány a vize? Jak společně naplnit tyto pilíře?
Než se pokusíme nastínit odpovědi na výše uvedené nelehké otázky, zodpovíme si jednu poměrně jednoduchou, která zní: Co by měl udělat stát? Stát by měl českým firmám především pomoci s financováním a poskytnout přívětivější prostředí pro podnikání, napadlo vás asi hned, a máte pravdu. „Kolikrát zahraniční firma koupí českou, ale ne z toho důvodu, že by byla lepší, větší nebo úspěšnější, ale protože měla lepší přístup k financování. To je určitě škoda,“ uvádí Leon Jakimič. „Ve Finsku jsme postavili fabriku o rok dříve než v České republice. Starostové nás tam vítají, protože vědí, že na našem podnikání vydělají. U nás to ale bohužel neplatí, doplňuje Pavel Bouška, majitel společnosti VAFO.
Silná ekonomika stojí mimo jiné na vysoké přidané hodnotě, proexportní politice, kvalifikované pracovní síle nebo udržitelnosti. Je ale potřeba, aby byl takovým potřebám otevřený i stát, který by tak domácím firmám pomáhal uskutečňovat jejich byznys místo toho, aby jim „házel klacky pod nohy“.
Co musíme změnit?
Mezi konkrétními kroky, které výzva navrhuje, jsou participace municipalit na daňovém výnosu z místního podnikání motivující k aktivnímu sepjetí samospráv a soukromého sektoru, posílení kapitálového trhu prostřednictvím reformy penzijního investování, implementace systému daňové podpory investování obyvatel do akcií malých a středních veřejně obchodovaných firem a proexportní politika, čili posílení podpory exportu prostřednictvím reformované EGAP, ČEB a další státní infrastruktury na úrovni srovnatelné s nejvyspělejšími státy Evropy.
„Musíme budovat naše značky a obchodní sítě a dostat se do pozice, v jaké jsme kdysi měli podniky zahraničního obchodu, tak abychom ne my byli odkázáni na to, zda například Němci získají nějaký kontrakt, ale my ty kontrakty získávali přímo u nás v obchodních kancelářích,“ říká generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek.
V oblasti otevřenosti autoři dokumentu vyzývají k chytré imigrační politice, což dle nich zahrnuje například zrychlení a zjednodušení administrativních procesů spojených s imigrační agendou, nastavení jasných kritérií reflektujících potřeby pracovního trhu a bezpečnosti země a přijetí sady integračních programů maximalizujících pozitivní efekty pracovní migrace. Přáním autorů je také vytvoření účinných komunikačních nástrojů státu podporujících informovanost obyvatel o významu a přínosu členství České republiky v mezinárodních institucích (zejména EU a NATO). Signatáři nezapomněli ani na modernizaci státu, přesněji na zřízení centrální autority pro digitalizaci státu s dostatečnými kompetencemi a kapacitou k prosazování a usnadnění potřebných změn na úřadech a datově podložené vládnutí s dlouhodobou perspektivou a jasně definovanými cíli jako základní předpoklad efektivní státní správy. Současně navrhují vypsání stipendijních programů pro talentované zahraniční studenty v České republice a pro české studenty na špičkových zahraničních univerzitách se závazkem návratu do země. Důležitostí udržení talentů se dostáváme ke třetímu pilíři, který se dotýká vzdělávacího systému.
Bez reformy vzdělávání to nepůjde
Kvalifikovaní zaměstnanci jsou základem pro rozvoj průmyslu. Není však žádným tajemstvím, že právě s nedostatkem kvalitních pracovníků se všechny české firmy potýkají. Nenajde se mnoho takových, které by měly naplněné kapacity na technických, strojírenských či IT pozicích. Za obzvláště klíčový bod tak signatáři považují modernizaci základního a středního vzdělání, které už řadu let stagnuje ve stejném stavu. To vše v souladu se Strategií vzdělávací politiky ČR do roku 2030, která si klade za cíl zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní a osobní život. MŠMT ČR uvádí, že implementace Strategie 2030+ povede k vytvoření a rozvoji otevřeného vzdělávacího systému, který reaguje na měnící se vnější prostředí a poskytuje relevantní obsah vzdělávání v celoživotní perspektivě. Lidově řečeno, občas děti zapomínáme ve školách učit věci, které mohou později ve svých profesích doopravdy potřebovat, a navíc je zbytečně limitujeme. „Je potřeba proměnit vzdělávání tak, aby se děti více učily samostatnosti, uměly (samy sebe) prezentovat a měly větší ambice. Při výuce by se měly méně vodit za ruku, mělo by se jim ponechat více svobody,“ vysvětluje Leon Jakimič.
Nadčasovou cestou spolupráce se studenty jde už řadu let například COLT CZ Group, jak uvádí Lubomír Kovařík, předseda její dozorčí rady. „Máme obrovskou výhodu, protože v areálu naší společnosti máme krajem zřízenou střední školu, kde vyučujeme obory obráběč na CNC, puškař a nástrojář. Každému studentovi je u nás nabídnuto zaměstnání a zhruba polovina z nich po ukončení studia skutečně nastoupí. Spolupracujeme ale i s vysokými školami, jako jsou například Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Ostravská univerzita či Univerzita obrany v Brně. “ K dalším požadavkům v oblasti vzdělávání pak patří zvýšení kvality a konkurenceschopnosti vysokého školství prostřednictvím úpravy jeho správy a řízení včetně posílení pravomocí a odpovědností rektorů a správních rad a systémová podpora rekvalifikačních programů v rámci celoživotního vzdělávání umožňujícího adaptaci na rychle se měnící podmínky světa.
Green Deal jako příležitost
Velkým tématem rezonujícím poslední dobou společností je bezpochyby Green Deal, který je nutný zohlednit, ať už se bavíme prakticky o jakémkoliv segmentu hospodářství. „Green deal je výzva, kterou musíme přijmout, abychom byli schopni zachovat funkční společnost, funkční ekonomiku a funkční průmysl,“ říká předseda představenstva společnosti DEL a. s. Jiří Kabelka. Jak jednat v duchu Green Dealu a zároveň zůstat konkurenceschopný, přibližuje generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek. Společnost se může pochlubit 1,6 tunami CO2 na 1 tunu vyrobené oceli, což ji řadí mezi pět nejlepších hutí v Evropě.
„Naše motto je Třinecké železárny pro příští generace. Pracujeme na projektech, které umožňují výrazným způsobem zvýšení přidané hodnoty našich výrobků. Od roku 1990 se nám u nás podařilo snížit C02 emise na tunu výroby o více jak 25 %. Do roku 2030 plánujeme snížení přes 40 %.“ K chystaným projektům patří i změna technologie přípravy pro tavení. „Briketační linky významným způsobem sníží vývoj a výskyt C02. Připravujeme rovněž změnu části výrobního toku, tzn. přechod z klasické cesty (konvertorová ocelárna) na elektrické obloukové pece.“
Nastartovat znovu českou ekonomiku nebude obzvláště v současné krizi jednoduché, ale smysl to krok po kroku rozhodně má. Navraťme společně naší zemi zašlou slávu a začněme už třeba dnes.
